Zwangseinweisung
Tento článek by asi nikdy nevznikl, nebýt jistého telefonátu z místního oddělení policie (místního revíru). Na onen případ jsem už totiž začal zapomínat, vlastně to nebylo ani až tak zajímavé. Telefonát policejního úředníka mě zastihl hned při ranním hlášení. Policista se mě vyptal na moje nacionále. Vysvětlil mi, že proti jednomu mému pacientovi bylo vzneseno trestní oznámení a je proti němu vedeno řízení. Má být stíhán pro napadení veřejného činitele a také napadení lékaře záchranné služby, tedy mne. Namítl jsem, že jsem se vůbec necítil napadený a že nemám zájem na jeho trestním stíhání, naopak, žalobu považuji za nepřiměřenou. "Ale vždyť vám přece před obličejem šermoval pěstí," namítl onen policejní úředník. "To je sice pravda, ale stejně mi nemohl nic udělat, vůbec jsem se necítil ohrožený a neberu to nijak vážně," odpověděl jsem. "Tento muž byl o hlavu menší než já a možná o polovinu lehčí. Byl to tedy úplný střízlík. Navíc se motal v opilosti a