Svět podle Serotonina

Ani tento poslední případ, o kterém se nyní chystám napsat zprávu,  nepatří do dávné doby. Udal se asi před měsícem, na jedné jinak celkem klidné službě na záchrance u nás v nemocnici, ve větším městě. Už jsem se propadal do náruče hajan, když mě chvíli po půlnoci vyburcoval onen protivný pískot alarmu. Na displeji jsem si přečetl: " Intoxikace - heroin,  alkohol a drogy. Poznámka: na místě se nachází bojový pes. Dbejte osobní bezpečnosti, vyčkejte příchodu policie, nevstupujte do budovy. "  Vyjeli jsme s modrým majáčkem, bez houkačky. Ulice byly liduprázdné, kdo by taky chodil po půlnoci, navíc v takové zimě; bylo to v těch dnech, kdy mrzlo a sněžilo. Tak na co plašit lidi s houkačkou? Ostatně šoféři zapínají houkačku obvykle jen na křížovatkách a když chtějí předjíždět, aby upozornili zmatkující řidiče jiných aut.  Nebylo to daleko, jen asi tři ulice vedle základny, takže jsme  dojeli do 5 minut. Našli jsme příslušnou adresu. Byl to starší řadový cihlový dům, asi se čtyřmi

Většina případů, o kterých jsem tady psal, se odehrála před delší dobou. Tento dnešní příběh je však zcela čerstvý - odehrál se na jedné z mých posledních služeb. Studenti medicíny se učí celé roky příznaky nemocí z učebnic. Kdyby ale bylo vše tak jednoduché,  jak se v učebnicích píše, nebyla by medicína umění. Nemocí se projevují přesně podle učebnic jen málokdy, naopak, většinou jsou netypické a odlišné. Jen v hloupých seriálech, jako byl onen Modrý kód, to šlo jak v učebnicích. Nějaký medik si přečetl cosi z učebnice a dopsal k tomu scénář.  Nejtěžší jsou malé děti a staří lidé. Dopracovat se u nich ke správné diagnóze bývá velké umění, k častému  nepochopení jejich příbuzných. V učebnicích se třeba dočtete, že typické příznaky plicní embolie jsou dušnost, kašel a někdy vykašlávání krve, a vůbec příznaky dechového selhávání. A také,  že příznaky nitrolebního krvácení jsou bolesti hlavy, poruchy vědomí, anizokorie - tedy nestejná velikost zornic. To je sice pravda, ale moje osobní

Vzpomněl jsem si na jeden doják v české televizi. Typická reportáž komerčních zpráv hledajících senzaci. Jakási rodina zažalovala nemocnici a podala pár trestních oznámení. Za to, že nebylo u mladého muže kolem 40 let zavčas rozpoznáno disekující aneurysma hrudní aorty . Bolesti hrudi byly zaměněny za srdeční infarkt. Nepřežil to, a rodina soudí, že při včasné diagnóze a včasném transportu k operaci by byl živ a zdráv. Protože prý v rodině už jeden podobný případ měli. Tehdy včasný transport vrtulníkem k operaci do kardiochirurgického centra zachránil jinému příbuznému život.  Následovaly záběry na pohřební průvod a čerstvý hrob. Oni novináři to umí.  Nevím, jak proces a vyšetřování dopadlo. Ale pochybuji, že by oni příbuzní vyhráli. Diagnostika disekce aorty je velmi obtížná.  Je to vzácný jev a je třeba mít  zkušenosti, aby se na ni myslelo. Může imitovat klasický srdeční infarkt, nebo s ním i být kombinována. Tak prý tomu bylo i v tomto případě.  Obvykle se disekce aorty projevuje z

Sedím právě v rychlíku do svého rodiště, před sebou laptop, a chci vyzkoušet ten pocit práce za jízdy vlakem. Vzpomínám na několik zajímavých fallů, o které bych se chtěl s případnými čtenáři podělit. Zde je první z nich, není to tak dávno, asi dva měsíce. Není ani moc zajímavý po medicínské stránce, ale objevilo se v něm jisté dilema.  Služby jsou na různých základnách různé. Některé jsou klidnější, mají mnohem menší počet výjezdů, než jiné. Základna uprostřed vekoměsta je pověstná, sloužil jsem tam jen několikkrát, a skoro jsem se nezastavil. I když i to je různé, naposledy na tamní noční jsem měl skoro 5 hodin v klidu...  Základny na malých městech a sídlech jsou klidnější. Nejraději mám služby v L., za velkoměstem. Není moc oblíbená, o služby tam nebyl zájem, takže nakonec přebrala záštitu nad nimi nemocnice, kde jsem dřív pracoval, a kam nyní občas jezdím jako externista. Byl totiž problém obsadit její služby dobrovolníky. Kolega to popsal: "Je tam nuda, celé hodiny se nic ne

Opět  svoje eventuální čtenáře a zájemce po pauze způsobené prázdninami a možná i mou leností. Každopádně plná hlava nových případů.  Nebojte se komentovat nebo mi můžete napsat své názory na uvedený kontakt.  Dnešní popsaný případ  je celkem čerstvý, takže ani raději nenapíšu, jak je to dávno. Rozhodně jej mám v živé paměti.  I když se mne zase až tak moc netýká: pokud by se měl někdo chytnout za nos, já to (tentokrát) nejsem. Ale - kolektivní povědomí viny a chyby....   Je středa a sedíme v malé posluchárně demonstrační místnosti radiologické kliniky,  jak velí zvyk. Za katedrou jako ve škole zaujmul místo externí expert -  profesor z univerzitní kliniky a odborník na radiointervenční zákroky. Jsou prezentovány jen ty nejzajímavější  a sporné případy. Otevřené otázky, nejasné nálezy. Anebo je třeba důležité rozhodnutí  a chceme vyslechnout profesův názor.  Tu  se objeví obrázek další pacientky. Mé pacientky.  Obraz výpočetního tomogramu mozku. Mozku zalitého krví. Krev se na výpočetn