Svět podle Serotonina

Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let. “ (Bible, Genesis 6, verš 3)    Je zajímavé, že i genetici a molekulární biologové při výzkumu chromozomů, zkracování telomer a podobných věcí mající souvislost s očekávanou délkou života docházejí k závěrům, že dle možností buněčných dělení by měl lidský organismus sto dvacet let vydržet, pak se začne definitivně rozpadávat. Znamená to, že očekávaná délka života je v souladu s Biblí oněch sto dvacet let, a u lidí mladších je úmrtí nepřirozené?      Byla to běžná služba na záchrance, zrovna krátce po začátku, jakých byly už za ta léta (odkdy vlastně? ano přesně od roku 2017, tedy zanedlouho deset let - teprve? už?), no prostě služba jako jedna z mnohých. Obvyklý alarm, na displeji nápis: " Dechová zástava ". Jejej, to zas bude... pomyslím si, a v duchu si už opakuji algoritmy pro reanimaci. A jako vždy, ještě při nastupování do zásahového voz...

Často tato práce přináší dilemata. Rozpory mezi tím, co cítíte, že je správné, co vám napovídá srdéčko, a tím, co říkají právní předpisy a zákony určující rámec zdravotní péče. A k tomu je ještě další věc, jako je ekonomika a koneckonců se můžete dostat do rozporu s názory a představami nadřízeného. Ideální stav, kdy je toto vše v souladu, je velmi vzácný, a buďme rádi, když si tyto pozice aspoň neodporují.  V podstatě máme dělat jen Beratung , tedy poradenství. Pacient je klient a ten by měl nejlíp vědět, co je pro něho dobré.  Proto taky existuje instrument informovaného souhlasu.  To vše je ale ideální stav, kterému je skutečná situace více nebo méně (spíš více než méně) vzdálená. Ve skutečnosti našim nemocným chybí informace a jsou manipulovatelní. A navíc jsme vázání hranicemi smysluplného nebo vůbec možného, o čemž máme více znalostí a zkušeností.      Takové dilema jsem řešil před pár týdny u paní F. Pokud chcete, poslyšte její příběh.   Pa...

 "V zahradě za cihlovou zídkou Popsanou v různých výročích Sedává na podzim na trávě před besídkou Děvčátko s páskou na očích. Pohádku o mluvícím ptáku  Nechá si přečíst z notesu Pak pošle polibek po chmýří na bodláku Na nenapsanou adresu..."       Určitě znáte tuhle nádhernou, nadčasovou písničku od Karla Kryla, pokud ne, najděte si ji pod názvem Nevidomá dívka na youtube.   Pro mne je to písnička dvojnásobně oslovující. Zpívali jsme ji v osmdesátkách na schůzích pionýra a u táboráku, připadali si hrdinně okusující zakázané ovoce, a pokoušeli se v ní hledat skryté jinotajné významy. Kdo to nezažil, nepochopí...  Asi víte, pokud znáte tuto písničku, tak že pokračuje slovy:  "Prosím vás nechte ji, ach nechte ji, tu nevidomou dívku,  prosím vás nechte ji si hrát,  vždyť možná hraje si,  na slunce s nebesy,  jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát..."        Tahle nevidomá dívka , se kterou jsem si psal na sít...

"Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní, platí i s úroky a nepočítá s daní, u žen je to přímo náměr na horor...papuče letí na pohovku, nákupní tašky padaj na vozovku, ať tramvaj řinčí, ať se zblázní semafor..." Pavel Dobeš     Ač jsem měl v úmyslu řešit tady další zajímavé připady - a v hlavě mám dva aktuální - jedna ze čtenářek mě upozornila, že to, co píšu, je příliš těžké a hlavně smutné.  A tak jsem se rozhodl první článek v tomto roce napsat jinak. Nebude dlouhý a bude věnován jednomu případu, na který si vzpomínám, kolegyni T. Inspirovala mne ona písnička Pavla Dobeše.   O jednom takovém  případu, postihující mou kolegyni, byť z jiného úhlu pohledu jsem už psal v článku Konfrontace . V diskuzi se mne ptali, jak to nakonec dopadlo. Pokud vím, tato kolegyně zůstala sama, snad si časem někoho najde, ale celkem byla v pohodě. Vlastně prvního nemocného toho typu nám představili už jako medikům, už nevím, zda to byla psychologie nebo psychiatrie. Ale asi psychia...

8. listopadu 1620 na letohrádku Hvězda zbyl z vojsk Království českého poslední praporec, Moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže... Jak naznačil ten úvod písničky Karla Kryla, dnes nechci psát o práci. Nejen prací živ je člověk. A bude to úplně jiný styl. Můj blog, moje volba, a komu se to nelíbí..ten tento článek ať přeskočí. Protože napříště bude zase kazuistika, tedy zajímavý případ z praxe.  Baví mě leccos, astronomie, věda, dobré knihy, hlavně historické romány a vůbec dějiny. A právě dějiny kolem Třicetileté války jsou prostě fascinující. Rád o nich čtu, přelouskal jsem několik románů z té doby (Čtveráci od Tomana, Valdštejn, Velké spectaculum, Felčar a další), i literaturu faktu.  Z několika důvodů. Ta doba mi připomíná dnešek až děsivě. Někde jsem slyšel: "Dějiny se nikdy neopakují, ale vykazují podobnosti a analogie."  A tak chci všem, koho by to mohlo zajímat, předložit několik svých úvah a názorů na tohle období na počátku třicetilet...