Svět podle Serotonina

Často tato práce přináší dilemata. Rozpory mezi tím, co cítíte, že je správné, co vám napovídá srdéčko, a tím, co říkají právní předpisy a zákony určující rámec zdravotní péče. A k tomu je ještě další věc, jako je ekonomika a koneckonců se můžete dostat do rozporu s názory a představami nadřízeného. Ideální stav, kdy je toto vše v souladu, je velmi vzácný, a buďme rádi, když si tyto pozice aspoň neodporují.  V podstatě máme dělat jen Beratung , tedy poradenství. Pacient je klient a ten by měl nejlíp vědět, co je pro něho dobré.  Proto taky existuje instrument informovaného souhlasu.  To vše je ale ideální stav, kterému je skutečná situace více nebo méně (spíš více než méně) vzdálená. Ve skutečnosti našim nemocným chybí informace a jsou manipulovatelní. A navíc jsme vázání hranicemi smysluplného nebo vůbec možného, o čemž máme více znalostí a zkušeností.      Takové dilema jsem řešil před pár týdny u paní F. Pokud chcete, poslyšte její příběh.   Pa...

 "V zahradě za cihlovou zídkou Popsanou v různých výročích Sedává na podzim na trávě před besídkou Děvčátko s páskou na očích. Pohádku o mluvícím ptáku  Nechá si přečíst z notesu Pak pošle polibek po chmýří na bodláku Na nenapsanou adresu..."       Určitě znáte tuhle nádhernou, nadčasovou písničku od Karla Kryla, pokud ne, najděte si ji pod názvem Nevidomá dívka na youtube.   Pro mne je to písnička dvojnásobně oslovující. Zpívali jsme ji v osmdesátkách na schůzích pionýra a u táboráku, připadali si hrdinně okusující zakázané ovoce, a pokoušeli se v ní hledat skryté jinotajné významy. Kdo to nezažil, nepochopí...  Asi víte, pokud znáte tuto písničku, tak že pokračuje slovy:  "Prosím vás nechte ji, ach nechte ji, tu nevidomou dívku,  prosím vás nechte ji si hrát,  vždyť možná hraje si,  na slunce s nebesy,  jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát..."        Tahle nevidomá dívka , se kterou jsem si psal na sít...

"Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní, platí i s úroky a nepočítá s daní, u žen je to přímo náměr na horor...papuče letí na pohovku, nákupní tašky padaj na vozovku, ať tramvaj řinčí, ať se zblázní semafor..." Pavel Dobeš     Ač jsem měl v úmyslu řešit tady další zajímavé připady - a v hlavě mám dva aktuální - jedna ze čtenářek mě upozornila, že to, co píšu, je příliš těžké a hlavně smutné.  A tak jsem se rozhodl první článek v tomto roce napsat jinak. Nebude dlouhý a bude věnován jednomu případu, na který si vzpomínám, kolegyni T. Inspirovala mne ona písnička Pavla Dobeše.   O jednom takovém  případu, postihující mou kolegyni, byť z jiného úhlu pohledu jsem už psal v článku Konfrontace . V diskuzi se mne ptali, jak to nakonec dopadlo. Pokud vím, tato kolegyně zůstala sama, snad si časem někoho najde, ale celkem byla v pohodě. Vlastně prvního nemocného toho typu nám představili už jako medikům, už nevím, zda to byla psychologie nebo psychiatrie. Ale asi psychia...

8. listopadu 1620 na letohrádku Hvězda zbyl z vojsk Království českého poslední praporec, Moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže... Jak naznačil ten úvod písničky Karla Kryla, dnes nechci psát o práci. Nejen prací živ je člověk. A bude to úplně jiný styl. Můj blog, moje volba, a komu se to nelíbí..ten tento článek ať přeskočí. Protože napříště bude zase kazuistika, tedy zajímavý případ z praxe.  Baví mě leccos, astronomie, věda, dobré knihy, hlavně historické romány a vůbec dějiny. A právě dějiny kolem Třicetileté války jsou prostě fascinující. Rád o nich čtu, přelouskal jsem několik románů z té doby (Čtveráci od Tomana, Valdštejn, Velké spectaculum, Felčar a další), i literaturu faktu.  Z několika důvodů. Ta doba mi připomíná dnešek až děsivě. Někde jsem slyšel: "Dějiny se nikdy neopakují, ale vykazují podobnosti a analogie."  A tak chci všem, koho by to mohlo zajímat, předložit několik svých úvah a názorů na tohle období na počátku třicetilet...

Poznámka: Ilustrace byly převzaty z profilu dívky, o které píšu, na její vlastní  žádost. Takto vidí ona sama sebe.  Můžete ji navštívit, její postřehy jsou inspirující.   Poslední dobou jsem psal o práci a o zážitcích a zkušenostech z ní. Dříve jsem psal i o lidech, které jsem někdy potkal, většinou v práci, ale i mimo ní. Tak tomu bude i dnes, tento článek je věnován jedné neznámé dívce, se kterou jsem se potkal ve virtuálnu.  Když se navštíví ta virtuální hospoda, kterou jsou sítě, občas narazí i na někoho zajímavého, kdo nese nějaký zvláštní příběh. Ač je to už vzácné.  Tahle dívka je svým způsobem taky pacientka. A proto sem tak trochu patří. Ale co, je to můj blog a mohu psát o čem a kom chci.    Není to pacientka moje a vůbec na ni nemám vliv. Někdy ale naznačí, jak svou  léčbu vnímá. Především psychiatrickou diagnózu - nevím jakou a ani to nepotřebuji vědět. Nu, pro její lékaře a terapeuty asi nic moc výsledek. Skeptická, snad jimi i pohrd...