Moje ohlédnutí... 8. listopadu 1620
8. listopadu 1620 na letohrádku Hvězda zbyl z vojsk Království českého poslední praporec, Moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže...
Jak naznačil ten úvod písničky Karla Kryla, dnes nechci psát o práci. Nejen prací živ je člověk. A bude to úplně jiný styl. Můj blog, moje volba, a komu se to nelíbí..ten tento článek ať přeskočí. Protože napříště bude zase kazuistika, tedy zajímavý případ z praxe.
A tak chci všem, koho by to mohlo zajímat, předložit několik svých úvah a názorů na tohle období na počátku třicetileté války. Jsou to moje osobní závěry, nejsem historik, a to asi ani amatér, jen mě to zajímalo. Vím, že sem možná nahlídnou profesionální historici (že ano, Bludimíro), tak se na mne moc nezlobte. Můžete pak podat korektury do komentářů.
Nebude to ani ucelený text, jen několik úvah. Bílá hora, ale zasazena snad do širších souvislostí. A pokud píšu nesmysly, můžete mě upozornit v komentářích.
Dezinformace
Taky jsme se učili ve škole o hodných protestantech a zlých katolících. O národní pohromě, a následující době pobělohorské označované jako Temno. Ta doba byla nepochybně těžká, ale bylo to dáno válkou a postupující bídou. Ona legenda o statečných a spravedlivých povstalcích je spíš dána romantikou z dob národního obrození. Ve skutečnosti byli asi darebáci na obou stranách. Jen posuďte sami.
Katolíci se rvali s protestanty, jak jsme již viděli v Paříži za Bartolomějské noci. Tehdy to odnesli hugenoti, ale víme, že předtím stejně náruživě vraždili hugenoti katolíky. A k tomu se nenáviděli a pronásledovali protestanti navzájem, jmenovitě třeba luteráni a kalvinisté. Je to nějak absurdní, že největším nepřítelem křesťana bývá jiný křesťan. Nepřítelem muslima je nejvíc jiný muslim (sumita, shita). A třeba největším nepřítelem komunisty je jiný komunista (stalinista/trockista/maoista).
A to prosím v době, kdy byli muslimové na postupu, Turek ohrožoval Evropu a bylo třeba jednotně postupovat proti islámskému nebezpečí.
Jenže víra a nějaké principy jsou vždy jen zástěrka, nástavba. Dávno věřím tomu, že ve všech válkách jde nakonec jen o zdroje, zisky a vládu nad nimi. Pamatuji si, že jsme se kdysi v občanské nauce učili, že války jsou nutností vyplývající z historického kontextu. Dnes tomu už nevěřím. Za každou válkou jsou konkrétní rozhodnutí určitých lidí, kteří právě takové řešení chtěli. A za nimi nakonec obyčejné sobectví - prostě kdo má dost, ten chce mít ještě víc. A porušení Desatera. Stačí jen dodržovat Desateru a války by přestaly existovat.
A proto byly všechny války odvratitelné a v konečném důsledku zbytečné. Jak kdysi říkali pacifisté - jde jen o organizovanou vraždu.
A to bylo stejné tenkrát jako dnes.
Historici a klimatologové považují za příčinu zhoršení klimatu ve světě a Evropě. Přišla takzvaná malá doba ledová, po douhém klidném období mírného počasí a růstu se zhoršily výnosy, přišly dlouhé zimy a to prý vedlo k tomu, že o ztenčující se zdroje propukly rvačky. Náboženské napětí z postupující reformace, a pak třicetiletá válka, to jsou jen symptomy, způsoby projevu.
Obrázek: Čtyři jezdci apokalypsy
Kdo byl vlastně v právu
Možná varovný příklad eskalace napětí. Defenestrace z 23. května 1618 (podle výkladů označovaná jako druhá nebo třetí, ale ve skutečnosti byly před ní již dvě) byla v podstatě viděno dnešníma očima připravená teroristická akce. Vystupňovaný více méně majetkový a kompetenční spor o jakési kostely a pozemky byla v podstatě lapálie, která se dala vyřešit i jinak. Ale - čeští stavové se prostě rozhodli pro násilí a válku. Ne nadarmo se píše (v Bibli), že kdo seje vítr, sklízí bouři a kdo mečem bojuje, mečem zhyne.
Když Čermák vyzýval k něčemu podobnému, ke svržení vlády, vyfasoval 5 let vězení. Můžeme se s právníky dohadovat, zda to bylo přiměřené. Tady ale analogie před 400 lety byla dotažena do konce, původci byli za to adorováni. Ale i ta defenestrace byla zpackaná, jako řada akcí a událostí potom. Všichni tři ono svržení z okna přežili, byť jen náhodou - nebyla to symbolická akce - a později hráli svou další roli. Každopádně víme, že už když se delegace stavů odebrala na hrad, byla rozhodnuta použít násilí a vyvolat puč. To bylo trestné tehdy stejně jako dnes.
Povstalci pak dále eskalovali napětí. Ač král a císař Matyáš, kterého sami předtím dosadili za svrženého nemocného Rudolfa II., se pokoušel vyjednávat, natažená ruka se setkávala se zaťatou pěstí. A začalo to, co by se dalo nazvat horečné zbrojení. Verbování vojáků, výroba zbraní se rozjela naplno. A protože tohle něco stojí, chrastily se peníze. A přitom docházelo ke zpronevěrám a rozkrádačkám. Celá ta následující povstalecká vláda direktorů byl prý jeden velký podnik na rozkrádání.
V druhé polovině roku se rozhořely boje, zatím šlo o lokální konflikt. Zatím jen charakter občanské války. Avšak v roce 1619 se stavovské vojsko rozvinulo do útoku do rakouských zemí, a dokonce začalo ohrožovat Vídeň a odstřelovat ji z děl. Vídeň ale dobyta nebyla.
Když Matyáš zemřel, neměl mužských potomků a následníkem trůnu se stal Ferdinand II štýrský. Ještě se k němu vrátíme. Tady je ale třeba říci, že Ferdinand II byl řádně potvrzený sněmem a byl korunován. Stavové mu za korunovace přísahali věrnost.
Tuto přísahu ale v roce 1619 věrolomně vypověděli a zvolili si truckrále. Mladému králi Fridrichovi Falckému (který taky nikdy neuměl ani slovo česky a ani se nezkoušel jazyk svého království učit) a jeho mladé královně pak vystrojili korunovaci, která patří k nejhonosnějším v dějinách. Ale již za korunovace v listopadu 1619 mu prý zlé jazyky prorokovaly, že bude vládnout jen jednu zimu, a prý už tehdy vznikla ta přezdívka Zimní král.
Představte si, jak by to bylo dneska. Několik let zpátky. Mnoha lidem se nelíbil prezident Zeman a Babišova vláda. Ač M. Zeman dostal důvěru lidí ve všelidovém hlasování a Babišova strana řádně vyhrála ve volbách. Ale poslancům SPOLU se to nebude líbit, tak se vydají na hrad, povraždí ministry Babišovy vlády a Zemana sesadí, na místo něho jmenují nějakou cizáckou loutku. A pak začnou vesele krást a rozkrádat. A k tomu ještě vyprovokují válku proti Bruselu. Každé přirování kulhá, ale tak nějak postupovala vláda dvaceti direktorů.
Třicetiletá válka
Byli to tedy stavové, kdo válku vyprovokoval a začal. Kdyby věděli, k čemu to povede. Že válka bude trvat pak dalších třicet let, zapojí se do ní řada zemí známého světa, střední Evropou se budou prohánět různé armády a zanechávat za sebou spoušť. Byl to tehdejší způsob válčení. Armády postupovaly krajinou a zemí, přímým střetům se snažily vyhnout, zato navzájem ničily zdroje - vesnice a města, odkud mohlo přijít zásobování. Oblíbenou zábavou bylo vypalování vesnic, vraždění sedláků, znásilňovaní a poté podřezávání žen a přibíjení dětí na vrata. Protože se armády financovaly z rekvírování a kořisti, terorizovaly obyvatelstvo a ani se nedalo rozlišit, zda jsou domácí nebo vetřelci, chovali se všichni stejně. Není divu. Tehdejší vojska byla složena z námezdných žoldnéřů, placených vojáků, kteří si na svůj dost bídný život vydělávali zabíjením. Nějaké ideály byly cizí, stávalo se, že opakovaně vyměnili své prapory, dezertovali a nechali se zaplatit nepřítelem, často se nepřátelští důstojníci spolu domlouvali na způsobech dělby kořisti.
Protože obyvatelé vypálených vesnic nesklízeli úrodu, a vše se dělo opakovaně a dlouho, přišel hladomor a epidemie. Většina postižených, pokud nebyla přímo vyvražděna, pak pomřela hlady. Mužové, kteří to snad přežili, se často dali zverbovat, protože šlo o jediný způsob obživy a kolotoč pokračoval. Když tohle trvalo dlouho, a víme, že i naší zemí několikkrát prošla císařská i protestantská (švédská) vojska, začala se naplňovat apokalypsa. V té době se ještě nevedly přesné statistiky, takže rozsah zkázy se jen odhaduje. Odhaduje se, že počet obyvatel Evropy klesl nejméně o polovinu (někde se uvádí, že klesl na čtvrtinu předválečného počtu). Většina vesnic byla vymazána a zanikla. A Evropě pak trvalo skoro sto let, než se hospodářky a zdroji dostala na předválečnou úroveň. Katastrofa asi překonává i druhou světovou válku, nebo se s ní srovnává.
K tomu se přidalo několik genocid. Vyvražďování civilistů provázelo každou válku. Nejznámější je tzv. Magdeburská svatba, masakr obyvatel Magdeburgu po dobytí ligovými vojsky, kdy bylo během několika dní plenění povražděno 25 tisíc lidí. Ale takových Magdeburgů bylo víc.
Magdeburská svatba
Zpackané válečné tažení
Ač stavovské vojsko vedené Petrem Arnoštem Mansfeldem bylo ze začátku úspěšné, v roce 1620 se dostalo do defenzívy. Mansfeld byl prý jeden z nejlepších vojevůdců své doby. Ale osudných bojů se neúčastnil, v době osudné bitvy držel Plzeň.
Postupující bavorské vojsko vedl taky vynikající vojevůdce Karel Bonaventura Buquoy. Původně zaútočil směrem na Rakovník a zde utrpěl nepříjemné zranění, průstřel stehen až mu koule "o žalud oudu přirozeného" zavadila. Víme, že taková věc se stala terčem žertů stavovských vůdců i samého vzdorokrále Fridricha, kterému se taková pikantnost donesla. Ale to se smáli naposledy.
Spíš jen omylem postupovalo bavorské vojsko ku Praze a tu se za rozbřesku, když se zvedla mlha, objevila proti stavovskému vojsku pod Bílou horou. Vůbec to nevypadalo, že se blíží jedna z klíčových událostí českých dějin. Vůdcové bavorské armády se chtěli stáhnout, zazimovat a pokračovat v tažení na jaře dalšího roku. A tu se v táboře císařských objevil jakýsi kněz a začal burcovat vojáky, neboť dnes přislíbila Panna Marie velké vítězství.
Jednou ze zajímavostí je, že mezi vojáky katolické ligy byl u Prahy i filozof a matematik Rene Descartes.
O vlastní bitvě nebudu dlouho psát. Víme, že na začátku střetnutí si ještě stavové vedli dobře, ale už za necelé dvě hodiny se přední voje obrátily na ústup a pak útěk a strhly celou armádu.
Co se dělo pak, je takový typicky českošvejkovský závěr. Vojenští historikové říkají, že správný další postup byl uzavřít a opevnit Prahu a připravit se na obléhání. Praha by se pravděpodobně dokázala ubránit, a bavorské ligové vojsko by nejspíš odtáhlo, jak už ostatně prý mělo v úmyslu.
Ale bylo to jinak. Fridrich Falcký, který nosil hrdé heslo Diverti nescio, tedy něco jako neumím obracet nebo neumím utíkat, prchal pak z Prahy i se svou těhotnou ženou, možná se opravdu ani neotočil. Praha vzápětí kapitulovala tak rychle, že si generál Buquoy myslel, že to musí být nějaká past nebo trik. Stavové pak převlékli kabáty, generála Buquoe vítali servilně skoro jako osvoboditele a namísto, aby uprchli nebo přešli do ilegality, začali psát omluvné servilní dopisy císaři. Tak servilní, že o nich později Fr. Palacký napsal, že by bylo lepší, kdyby se nezachovaly.
Staroměstská dohra
Česká fraška pokračovala dál. Císařská kancelář dle očekávání došla k závěru, že tato "vysoce ohavná rebelie" musí být potrestána a zúčastněné osoby vzaty do vazby. Bylo to jednoduché, vůdcové povstání byli známi, byli jen vyzváni, aby se dostavili na radnici k "podání vysvětlení" dnešním jazykem a tam se nechali zatknout. Následovalo vyšetřování a pak soud, velký monstrproces, kterému předsedal Karel z Lichtensteina. (Ten později sehrál ošklivou úlohu, jako pověřenec řízením hospodářství přivedl během jednoho roku královskou pokladnu ke státnímu bankrotu. České království mělo v té době ještě zdorje stříbra a patřilo k bohatým zemím. Přivést na buben státní ekonomiku a vytunelovat hospodářství byl výkon hodný i dnešních ekonomů. Spolu s ním začalo rozkrádání, na kterém třeba zbohatl Albrecht z Valdštejna. Ale to už je zase jiný příběh).
Moc objektivní to nebylo, obhajoba veškerá žádná, jen otázky odpovědi, a spolupráce a doznání byla polehčující okolností.
Výsledek je obecně znám, 27 hrdelních rozsudků, podle stavu a provinění stětí nebo věšení, případně lámání a čtvrcení. Rozsudek byl před vyhlášením dodán císaři a byl zmírněn. Obvykle tak, že čtvrcení se odložilo až na dobu po popravě stětím. Jediný, kdo byl trápen ještě zaživa, byl lékař a průvodce první veřejné pražské pitvy, diplomat Jan Jesenský. Tomu měl být jazyk, kterým hledal spojence proti císaři, vyříznut ještě zaživa. Lámání a čtvrcení pak bylo provedeno až po stětí.
Kata Mydláře pak čekala těžká směna na Staroměstském náměstí, od brzkého rána až do podvečera. Prý zpupil několik mečů. Přihlížející omdlévali, jak to bylo nechutné.
Je třeba říci, že takové vyřizování účtů bylo v té době obvyklé. A ukázali jsme si, že vůdcové by měli asi problém s trestním zákoníkem i v dnešní době. Rozvracení státního zřízení a spojení se cizí mocí...no vlastizrada a velezrada jak ušitá. Kromě toho příprava a vedení útočné války.
Válka ale pokračovala. Přelila se do Slezska, které bylo v té době součástí Českého království, a kde Jan Jiří Krnovský pokračoval v odboji. Po jeho zatlačení pak ve Falci, v Dánsku. Boje se na nějakou dobu odstěhovaly mimo české území. Aby se o pár let začaly periodicky vracet se saskými a pak švédskými vojsky.
Ferdinand II Štýrský - Ferdinand "krvavý"
Je to taky ironie osudu. Povahou prý byl Ferdinand laskavý a hodný člověk. Ukázali jsme si, že válku vůbec nechtěl a snažil se se stavy jednat. Dějiny mu přisuzují pověst absolutistického panovníka. Ale mu šlo ve skutečnosti o jedno - byl velmi zapálený katolík, usilující o spásu své duše, a jako takový prosazoval katolickou víru, kde to šlo. Byl v moci svých zpovědníků.
Před podepsaním rozsudků nad 27 vůdci prý chtěl všechny velkoryse omilostnit a odpustit. Jenže jeho zpovědníci ho zradili, skoro vydírali. Pokud prý nepotrestá tuhle ohavnou rebelii, přijde o duši. A toho se císař zalekl. A podepsal.
Taky osobně prostřihl a zneplatnil text Rudolfova majestátu. Rudolfův majestát byl dekret o náboženské svobodě, daleko předběhl svou dobu. V podstatě garantoval náboženskou svobodu všem obyvatelům království, se svobodnou volbou mezi katolictvím, husitstvím či jinou církví. Byl to nejpokrokovější náboženský zákon ve své době. Co na tom, že ho Rudolf podepsal v zajetí, pod nátlakem a vydíraný.
Jenže Majestát předběhl svou dobu. O nějakých dvě stě let. A po jeho odvolání se brzy katolické náboženství stane jediným povoleným náboženstvím v zemích, kde Habsburkové vládnou. Všichni obyvatelé buď konvertují, nebo musí do emigrace. Následovala pobělohorská emigrační vlna. (Prý další tak rozsáhlá emigrační vlna následovala až v roce 1968-1969).
Vestfálský mír
Každá válka jednou skončí a skončí mírem. Obvykle je ale výsledek zcela jiný, než jaký na začátku očekávali. Třicetiletá válka vítězů neměla, skončila úplným vyčerpáním všeho.
Zatímco v Praze i Brně se pořád válčí (a bude se válčit ještě poté, co se v Osnabrücku a Münsteru uzavřou dohody) mezi oběma městy stále kmitají poslové a posílají návrhy. Katolíci a protestanti a oba nesmiřitelné tábory přece nebudou sedět u jednoho stolu. Ale přece dokázali dojednat mír a vytvořili systém, po kterém politologové říkají, že byl předzvěstí a základem zásad mezinárodního práva, které respektujeme dodnes. Ve Vestfálsku bylo totiž poprvé v dějinách dohodnuto, co bereme dnes za samozřejmost. Totiž něco jako právo na sebeurčení, byť ještě v poněkud středověké a zjednodušené podobě.
Panovník a vládce nějaké oblasti má právo rozhodovat, jaké bude v jeho zemi zřízení, a jaké bude třeba náboženství. Země má své vymezené hranice, a v jeho hranicích nemá jiný právo rozhodovat o vnitřních záležitostech. Tedy zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí. V té době poprvé a absolutní novinka. Do té doby byl přece římský císař pánem a správcem celého světa a papež pastýř všech duší. A nyní takové omezení...papež nesmí již mluvit jednotlivým panovníkům a vládám, jak řídí svou zemi a pečují o duše svých poddaných. Zásada čí panství, toho náboženství.
České země byly ve sféře Habsburků a jako takové musely přejít na katolictví. Až do období osvícenství, Josefova Tolerančního patentu, ale úplná náboženská svoboda byla uzákoněna až ústavou z roku 1867.
Jiné země to zase měly jinak. Tam bylo třeba katolictví, papeženství zcela zakázáno, a do emigrace museli odcházet katolíci.
Vidíte jenom z toho nástinu, jak zajímavá to byla doba. Je ještě mnoho zajímavostí a perliček z té doby, která byla ale ve skutečnosti velice drsná. Vidíte, že se můžeme poučit i pro dnešní časy. Vždyť myšlení lidí se až tak nezměnilo.
Hezky shrnuto a vysvětleno. Jen nesouhlasím s tím, že jakékoliv válce lze předejít. Někdy prostě se není možné dohodnout a musí nastoupit síla.
OdpovědětVymazat