Svět podle Serotonina

Byl to jinak vcelku klidný den a klidná víkendová služba na záchrance. Když jsem pak viděl na pageru důvod alarmu: "Kolaps" a místo výjezdu byl místní krytý bazén, jen jsem si povzdechl. Nebyl by to první výjezd někam do sauny, spíše to přichází opakovaně.    Víte, nikdy jsem nebyl nějaký fanoušek do saunování, a po tom, co jsem zažívám asi poslední dva roky, bych už do sauny nešel.  Vlastně jsem tam byl jen jednou, kdysi hodně dávno, a nijaký dobrý dojem to na mne neudělalo. Není vůbec přirozené vystavovat se extrémním teplotám. A to jsem byl prosím zdravý a - tehdy ještě - mladý. J enže do sauny lezou senioři přes sedmdesát let i starší, nadopovaní prášky na tlak, srdce a cukrovku. Je to poměrně nedávno, kdy jsme jeli ke staršímu pánovi po kolapsu v sauně. Ukázalo se, že trpí na manifestní srdeční selhání a má celkem nedávno po srdečním infarktu. Bylo mu skoro 80 a byl v sauně s manželkou. Prý si chtěli ještě užít.. Užili si. Kolaps a snad malou mozkovou mrtvici, protože po

Ne, řeč nebude o simulantech , ale o simulacích , tedy o simulovaných situacích. Jen hra, ale snažíme se ji prožít. A zkoušíme vnímat, jako by to bylo skutečné. Jak se praví: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Výjezd do nemocnice. Referent a instruktor,  poměrně mladý kluk, představuje situaci...90-letý pán, náhle nevolnost, točení hlavy, cítí se nedobře a nemůže vstát. Přistoupím k lůžku, kde ale leží jen fantom - figura z umělé hmoty. Je ale opatřena výstupy, na které mí kolegové, kteří v simulované situaci hrají saniťáky, pověsí elektrody.  Vybalí z kufrů nádobíčko, zapnou monitor. Já se zatím pokouším domluvit s "pacientem".  "Je vám devadesát let...budete chtít do nemocnice? Budete chtít v krajním případě i na jednotku intenzivní péče?"  "To musíš vědět Ty.." odpoví simulovaný hlas, kterým hovoří onen instruktor.  V kurzech tohoto typu je zvykem, že si všichni tykáme.        Za chvíli vidím na monitoru problém svého "pacienta". Nepravidel