Svět podle Serotonina

Článek věnován těm, kteří chybují.... a litují svých chyb     Myslím si, že tento článek se nebude mnohým líbit.  Proto prosím, o trošku shovívavosti a možná tolerance.     Události, o kterých se budu zmiňovat, se udály poměrně nedávno, vlastně před několika týdny.  I proto je to pořád ještě citlivé téma. --------------- Možná  někteří z čtenářů mají ještě v paměti onu aféru Hradecké nemocnice.  Pro zájemce jsem našel i nějaké odkazy: https://radiozurnal.rozhlas.cz/lekari-zpusobili-tezkou-ujmu-na-zdravi-6238386  https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/za-operaci-ledviny-padly-podminky.A021126_170706_krimi_jan  https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1682164-osudna-chyba-pri-operaci-mu-zmenila-zivot-odpykal-si-ale-trest-a-vratil-se-ke   V médiích to bylo prezentováno  tak, že hradečtí lékaři odstranili nemocnému zdravou ledvinu, protože zaměnili stranu.  Následovala klasická štvanice v médiích, pak i vyšetřování, soud.  Pamatuji si na televizní zprávy z té doby. Na jakousi státní zástu

Svět kolem se pořád mění a my s ním. Tak se stalo, že jsem musel od září nastoupit do nového zaměstnání. Ne, že by to bylo přímo moje přání, spíše to vyplynulo z vývoje, o kterém se tu nechci rozepisovat. Ale není mi to až tak líto. Všude chleba o dvou kůrkách, říká nám české přísloví. I v nové práci není všechno zlato, co se blýskalo. Ale je třeba vidět pozitivně a za největší zisk pro sebe považuji to, že jsem se více méně vrátil do svého původního oboru. Pracuji teď na špičkové neurologii a za těch pár týdnů jsem viděl tolik zajímavých pacientů a obrazů, jako dřív za dlouhé měsíce a roky. Rozhodně nuda tady není.  Mladá žena s oboustrannou intrernukleární parézou. Mladý muž s obrazem tranzientní globální amnézie, u kterého byl později odhalen obraz trombózy žilních splavů. Polyradikuloneuropatie, myastenie... skoro každý třetí nebo druhý z pacientů, kteří prošli oddělením, by mohl inspirovat vlastní článek. Na záchrance pracuji dál. Ale už ne v takovém rozsahu, mívám teď dvě služby

    Právníci  určitě patří k těm lidem, majícím onen  zvláštní, poněkud změněný a jiným smrtelníkům vzdálený pohled na svět. Jistě, nejsou  v tom  sami; takový jiný pohled na svět mají  také lékaři a záchranáři (a mezi nimi pak psychiatři - jak se psalo v třetím díle básníků - přes noc se ze známých, milých a příbuzných stali pacienti ), možná také matematici a fyzikové, ekonomové a snad  i učitelé. A nezapomeňme na politiky.  Dívají se na svět jinak, než třeba zedník či pokrývač nebo farmář nebo třeba popelář či opravář praček. Je to jiný pohled na svět, než jak si ho pamatuji coby bezvýznamný student gymnázia.   Jejich svět je poznamenán pokroucenou  řečí paragrafů. Myslím, že je  odtržen od reality.  Mne osobně právní svět zajímal a možná učaroval. Dokonce jsem se sám pokoušel jednu dobu práva studovat. Studoval jsem při zaměstnání na individuální studijní plán ale jen dva semestry,  dlouho jsem u toho bohužel nevydržel.  Práce právníka, podobně jako policisty  nebo třeba i  politik

Byla to víkendová služba v první zářijovou sobotu. 24ka, na vesnici, a zcela klidná. Tedy až do večera byla vyrušena jediným výjezdem ke zkolabované paní, která pak ale odmítla transport. Pak se dlouho nic nedělo, takže jsem trochu podřimoval, trochu si hrál s mobilem nebo se koukal na filmy.  I.  Skutečně pracovat se začalo až v půl desáté. To je takový nedobrý čas, pokud má doktor do té doby klid, tak zleniví, a očekává, že to tak půjde až do konce. Takže se mi vůbec nechtělo zvednout zadek z gauče a jet někam daleko. Protože výjezd byl s označením: "Krvácení z hemeroidů, počínající krvácivý šok." Moc jsem tomu hlášení nevěřil, krvácení z hemeroidů obvykle nedělá a nevede k šoku. Ale brzy se mělo ukázat, že to není nepravda.  Byla to celkem vzdálená vesnice. Jak to někdy bývá, všechny sanitky byly v akci, takže do oné vesnice musela být povolána sanitka ze sousedního okresu. Takže jsme dorazili se zásahovým vozidlem sami. U vrat dvoupodlažního domku nás čekala vyděšená asi

Vždycky mi udělá radost, když o ty moje výplody někdo projeví zájem. Udělá mi radost každý komentář nebo reakce, ať již tady v komentářích, nebo když se o ní dovím jinde.  Svůj twitterový účet jsem původně založil s úmyslem nenásilně propagovat svůj blog, a občas to ještě dělám. Založil jsem proto i jeden z fake facebookových účtů (chtěl jsem totiž pořád zůstat anonymní), i když v poslední době na něm spíš hraju šachy a jiné hry.  A občas se o něm zmíním, pokud to někoho zajímá, na chatech. Tam jsem tedy potkal i Jindřišku, nadšenkyni do medicíny. Je to vlastně moje první spolupracovnice a spoluautorka zde. Uvítal bych další, klidně mi napište na zde uvedený email.  Z jejího vyprávění:    U psychiatra Pacient: Pracuji v domově, název domova. Lékař: Tam taky posíláme pacienty. Pacient: Pane doktore, vy nám tam posíláte klienty, ze kterých Vám tu na židli sedí personál. Lékař se smíchem: To je vlastně pravda. Pacient: Každej si shání obživu, jak umí.  U psychiatra jsem si vzpomněl na je