Svět podle Serotonina

Při druhém dílu tohoto seriálu jsem si vzpomněl na mladého muže, kterého jsem potkal hned na začátku své kariéry. Při autonehodě došlo k poranění pažní nervové pleteně, tzv. avulzi míšni kořenů. Když od nás odcházel do rehabilitačního ústavu, odcházel s tím, že s levou paží nebude nikdy hýbat. Jak asi čekáte, bylo to nakonec jinak.. Nervy vycházející z míchy a směřující k paži (i k noze) se sbíhají a vytvářejí pleteň. Její výstavba je poněkud komplikována a způsobuje těžkou hlavu medikům při přípravě na zkoušku z anatomie a později i neurochirurgům a neurologům zabývající se elektrofyziologií (ke kterým jsem patřil i já sám) a kteří by měli mít stavbu nervové pleteně a s tím související nervové zásobení svalů na paži v malíčku. K poranění této pažní pleteně dochází buď přímým násilím nebo často nepřímo z okolních kostěných úlomků. Důsledkem je - krom bolestí - rozvoj obrny a ztráty citlivosti v odpovídajících regionech na paži. Podle místa poškození (a pomocí dalších vyšetření, jako je

Když mě na této noční vzbudil po třech hodinách spánku od posledního výjezdu pager, myslel jsem si, že to bude jen další nemocný, jenž si naměřil vysoký tlak. Když jsem se podíval na displej, kde svítil nápis Autonehoda...křižovatka naproti McDonaldu... tak jsem ještě doufal, že to bude jen nějaké pohmoždění nebo možná zlomená ruka, ke které bude potřeba něco proti bolesti. Dodatek: Později jsem se dověděl, že o této nehodě referoval i místní tisk, odkaz na článek i se záznamem z místa nehody jsem dal pod text. Ilustrující fotografie jsem převzal z tisku (tamtéž). Ale řidič zásahového vozu mě uvede do reality. "Prý se tam čelně srazil plný omnibus s autem. Jsou tam hasiči a velitel hasičské zásahovky už taky dorazil. Nejméně šest zraněných. Z toho dvě polytrauma, tedy těžce zranění. Ptám se, zda už tam někdo jiný z lékařů záchranky. "Ne, jsme první. Budeš chtít dalšího Notarzta ? Řekl jsem, uvidíme, dojezd je s modrým majáčkem do tří minut. Ale rovnou říkám, že se to dá před

Když dojde u kafe nebo u piva k diskuzi o sociálním systému a o obecné spravedlnosti, rád dávám k dobru tento potřeh z nemocnice v Bavorsku, kde jsem dlouho pracoval. Jak pracuje taková (ne)spravedlnost, chci ukázat na autentickém příkladu následujících dvou mužů. Je to přesný popis skutečných příběhů, nic jsem nepřidal ani si nevymyslel. Posuďte sami, jak vypadá spravedlnost sociálního systému. Bohužel si, jako obvykle, nedovedu odpustit opět dlouhý úvod a vysvětlování, jsem už takový. Tak klidně tu zelenou omáčku přeskočte, pokud chcete. Je pro mne zvláštní, že po reformě českého pravopisu se teď správněji píše -komunizmus-, tedy se -z-. Celé mládí jsem se to učil psát se -s- a asi u toho zůstanu. Dcerka se mne občas ptá, co je to ten komunismus a kdo jsou komunisté. Podle slovníku cizích slov je komunismus (mimo jiné) "společenské vlastnictví výrobních prostředků a odměňování podle potřeb" ( zdroj ). My dříve narození jsme vyrůstali v socialistickém státě do roku 1989, a v

V kurzu pro lékaře záchranky nás učili a v učebnicích se píše, že výjezdy z příčin tkvících v oboru psychiatrie tvoří asi 15 až 20 procent zásahů. Asi to tak nějak bude. Zejména, pokud počítáme intoxikace (ožralé do němoty a sjeté feťáky). Další část výjezdů tvoří různé situační krize. Příkady - dcera se po hádce s rodiči zamkne v koupelně a hrozí že si něco udělá. Nebo si něco udělá zhrzelý milenec. Ale bývají i vážně míněné pokusy o sebevraždu. Třeba se ale utrhne šňůra na oprátce nebo vytrne skoba. To jsou už vážnější věci, které končí primárně na úrazovce. Kapitola sama pro sebe jsou léky. Někdy bizarní, když se chce někdo otrávit vitamínem C, ale pokud si někdo veme dvě krabičky antidepresiv, tak má na problém už hodně zaděláno. Ona ta antidepresiva dost ovlivňují srdeční rytmus.... Ale vezmeme si tentokrát něco veselejšího, kdy jsem se trochu pobavil. Tak ať se pobaví i případný čtenář. Je tomu asi dva měsíce, kdy mě z práce vyrušil telefonát. Což o to, to se mi stává poměrně čas

Jestli mám svědčit o zázračných uzdraveních, musím chtě-nechtě začít u sebe sama. I já jsem svědkem či objektem takového uzdravení. Ta historie začala někdy v roce 2003, kdy jsem se stal v pátem ročníku na lékařské fakultě dobrovolným dárcem krve. Považoval jsem to za svou morální povinnost. Tak jsem se třeba dověděl, že mám krevní skupinu B+. A myslel jsem, že jsem zdravý. Bylo to někdy na podzim 2004, zrovna jsem složil, pokud si dobře pamatuji, první státní zkoušku - z gynekologie. Za výbornou - a mohl bych mít radost (ostatně se mohu pochlubit, později jsem všech pět státnic složil za jedna, včetně dobrovolné z dětského lékařství. A byl odměněn červeným diplomem . Ale to jen na okraj). Oslav a euforie z úspěšně složené zkoušky jsem si moc neužil, protože mi přišel jakýsi lístek...dostavte se. Na 2. interní, kde byla gastroenterologie. I s termínem, který byl druhý den po státnicích. Nevěděl jsem, o co by mohlo jít, ale tušil jsem, že to souvisí s odběrem krve. Něco v nepořádku. Při

Milovaní bratři, nenechte se zmást Život nejsou kurvy, honění či chlast To jen Ďábel z netu vám chce duši krást Místo lásky, štěstí, vztahů - virtuální slast Registrace na xchatu nemá jasný cíl Pokušitel v mysli chlapce číhá na svůj díl Mezi řádky na skle se mu trochu skryl Klame ho když nabízí mu tady nový styl Jako Doktor Faust pak na netu čaruje Tváře, nicky, identity si pak chlapec půjčuje Neví, že si jeho sama za těch třicet kupuje Sub či dom, Sade, Casanova, či co by sis přál Jenže tohle už tu bylo: "Pokloň se mi a budeš král!" Chlapče, zpytuj svoji duši, co ti dal a co ti vzal

Už jsem dřív psal, že s hasiči spolupracujeme často, a sice tady . Často bývá problém s transportem. Představte si situaci, kdy nemocný utrpí infarkt (v horším případě i zástavu srdeční s nutností reanimace, napojený na dýchací přístroj, nestabilní...). Představte si, že se nachází v pátém patře bez výtahu, nebo i v třetím patře, ale dostupný jen na úzkém schodišti. Anebo se mu stane úraz někde na hodně nepřístupném místě. Nadváha bývá nepřekonatelný problém. Zkuste transportovat tři patra po úzkých schodech nemocného s hmotností klidně 150 kg i víc. (Pamatuju na jednoho rybáře, který si chtěl udělat ohníček na zahřátí. Byla totiž polovina února a asi minus sedm stupňů. Utábořil se u jednoho rybníčku, asi kilometr pěšky od nejbližší cesty. Přitom se sekerou seknul do nohy a ošklivě se poranil, že se nemohl postavit. Pořádně promrzl, a vznikl problém, jak nebožáka dostat kilometr daleko na nosítkách, při jeho hmotnosti 110 kg. I zde zasahovali a velmi pomohli dobrovolní hasiči, kteří ne

Dějí se zázraky nebo nedějí? Už jsem napsal, že se hlásím ke křesťanství (katolík). Neměl bych tedy pochybovat o existenci zázraků. V Písmu je několik zázračných uzdravení i zmrtvýchvstání popsáno (Ježíš, Lazar a další), berou se jako dogma a nepochybuje se o nich. Takže ani já o nich nepochybuju jako o zjevených pravdách, i když o nich můžete diskutovat a zpochybňovat je jako iluze nebo prostě pohádky. Takové věci se dnes již nedějí. Nicméně existují věci nevysvětlitelné. Se zázračnými uzdraveními jsem se setkal. I když jsou velmi vzácná. Je pravda, že exaktní věda, jakou medicína je, se snaží nakonec najít racionální vysvětlení. Omyl v prvotní diagnóze, chybné hodnocení například histologického nálezu, chybné vyhodonocení radiologických vyšetření s následující chybně vyslovenou špatnou prognózou - ano, nakonec došlo vždy k nějakému takovému vysvětlení. Ač často skeptický, stavím se k tomu ne až tak materialisticky. Prostě někdy nejde vše vědět, a nelze všemu rozumět. Pro popis několi

4. Výjezd (Hematemesis a krvácení z varixů) Je něco po jedné hodině, když zase uléhám do pelechu. Zkouším usnout. Noční služby v nemocnici dělám už skoro dvacet pět let, na základnách záchranné služby to budou za chvíli tři roky. Když jsem byl mladší - mladší - do těch čtyřiceti - zakládal jsem si na tom, že dokážu usnout kdykoliv a kdekoliv. Tahle vlastnost se už s přibývajícími léty vytrácí. Převaluji se na nepohodlném lůžku. Saniťáci, místo, aby zkusili taky spát, se vybavují a hlučí v kuchyňce, která je přes chodbu. Nechali otevřené dveře a ohledy nemají. Tak se pokouším sledovat svůj dech, sleduji myšlenky, které se mi honí hlavou (oblíbená relaxační metoda - popisovat myšlenky jako z pohledu třetí osoby, které se v hlavě vyskytnou). Bojuju s pokušením vstát a jít seřvat saniťáky, ať dodržují noční klid. Z těchto úvah mě probere další alarm. Podívám se na čas - za deset minut dvě. Takže ze spánku nebude tuto noc nic. Na displeji je nejasný nápis - Muž 47 let dosud zdráv. Hm, tahle

Stává se ze mne grafoman, jednu celkem nezajímavou noční jsem rozepsal tak, že jsem se nevešel do limitu článku. A musel buď obětovat obrázky, nebo jej rozdělit na dva díly. Protože si myslím, že obrázky sem patří, obětovat jsem je nechtěl. Na tomto obrázku je základna v centru města (taky jsem tam někdy sloužil a je to vlastně naše centrála. Tady sedí dispečeři, jež koordinují sanitky celého města) Dlouho jsem už nepsal o svém všedním pracovním dni. Tentokrát jsem se ale rozhodl popsat jednu takovou obyčejnou noční směnu na záchranné službě, kde pracuji na vedlejší úvazek. Možná to bude někoho zajímat. Nakonec obliba seriálū jako Sanitka nebo Záchranáři hovoří za sebe. I když je tam hodně fantasy. V Německu je vyprávění jednoho ze záchranářů besceler. Přitom tento chlapec nezažil na službě jiné věci, než já, nebo kdokoliv. Popíšu teď jednu běžnou noční službu. Nic zvláštního se na ni vlastně nedělo - ani polytrauma , ani srdeční zástava s oživováním, ba ani pořádný infarkt , jak to