Obžalovaný Jozue (starší příběh)

Tato povídka, inspirovaná Písmem, dostala i jakousi cenu, když byla poprvé zveřejněna. Sám ji mám skoro nejraději.

Jednotlivé pasáže jsou citace ekumenického překladu Písma.

I. Žaloba

"Obžalovaný, vstaňte!"

Síní to zašumělo. Osamělý muž na lavici obžalovaných povstal. Hledím na jeho tvář z profilu. Mužve středním věku, velmi pevné tělesné konstrukce a tvrdých rysů. Pronikavé tmavé oči, tmavé vousy, ostře řezaná tvář. Jeho čelo bylo jasné a jako by kolem něj sálala aura, jako by samo vyřazovalo myšlenky.

Soudcům do tváří nevidím. Jsem sám a sedím v lavici pro porotu. Já sám mám býti v tomto procesu porotcem. Ale může ke mne usednout kdokoliv, kdo chce.

Tento soud nemá žádné místo nebo čas. Odehrává se jen v mé hlavě.

"Vaše jméno a hodnost"

"Jsem Hošea, syn Nunův. Hospodin mne přejmenoval Jozue. A jako Jozue jsem byl známý. Jsem vůdce izraelského národa. Jsem následovník Mojžíšův.

---

Vedl jsem svůj národ při odchodu z pouště. A řídil jsem boje při obsazování Zaslíbené země." To pravil pevným zvučným hlasem, bez stopy záchvěvu.

"Můžete se posadit. Žalobce nyní přečte obžalobu."

Žalobce vstal a začal číst - neméně pevným , ale monotónním hlasem.

"Žaluji Jozua, syna Nunova, že jako vojenský a politický vůdce národa Izraelitů, sám, nebo s dalšími svými spoluviníky incioval, nebo se účastnil těchto zločinů:

- zahájil a vedl válku proti původním obyvatelům Palestiny, tehdy známé jako Země Kananejské
- přitom nerespektoval základní lidská práva, včetně Práva na život ve vztahu k válečným zajatcům, a civilním obyvatelům včetně žen a malých dětí a pak
- způsobil úplný zánik rasy a kultury původního palestinského obyvatelstva - potomků Keana

tedy

- rozpoutal útočnou válku a používal nedovolené způsoby boje
- a úmyslně a systematicky ničil etnickou, rasovou, náboženskou a národnostní skupinu až k jejímu vyhlazení

a tím

- se dopustil válečného zločinu ve smyslu novodobého mezinárodního práva a
- zločinu genocidy."


Obžalovaný byl nyní vyzván. Pomalu se postavil.
"Obžalovaný Jozue, cítíte se vinen?"

"NEVINEN."

"Chcete se ještě vyjádřit k obžalobě?"

Jozue si oddychl, polkl a pak pomalu vyslovil, dávaje si záležet na každém slovu:

"Neuznávám tento soud. Nemáte právo mne soudit. Protože vy se řídíte zákony lidskými a já Božími. Víc nyní neřeknu, až nakonec."

II. Důkazy

Předseda soudu v taláru nyní pokračoval chraplavým hlasem:

"Přistoupíme tedy k důkazovému řízení. Žalobce, můžete začít."


"Slavný soude, jako důkazy můžeme citovat pasáže Svatých textů, které celé generace ctily a dodnes ctí jako autoritu, o niž se nepochybuje.

Celé generace ctily Jozua jako válečného hrdinu a neohroženého bojovníka, snad posla spravedlnosti. Přitom můžeme doložit, že jde o vraha a válečného zločince. Nejsmutnější je, že byl po generace pro svou krutost a krvežíznivost opěvován a bylo to vynášeno snad jako něco pozitivního.

Obžalovaný se může klidně postavit po bok hrdlořezů, jako třeba Atilla, Čingischán, Pizzarro, anebo novodobí diktátoři jako Stalin nebo Hitler. Vlastně je daleko překonává. Těm jmenovaným se nepodařilo srovnat se zemí celé národy.

Budu nyní citovat jednotlivé pasáže Starého zákona.

Již předchůdce Obžalovaného, Mojžíš, se projevil jako válečný zločinec. Přestože přinesl poselství včetně Desatera a Příkázání včetně Nezabiješ, nevzal si onen svatý příkaz Nezabiješ k srdci. Cituji:

Numeri 31:7 Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže.
8 Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu - pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem.
9 Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství.
10 Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili.
11 Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka.
12 Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.
13 Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti.
14 Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval:
15 "Vy jste nechali všechny ty ženy naživu?
16 Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána!
17 Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem.
18 Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.

Slavný soude, zde máme typický příklad selekce. Jen si představte, jak asi takové dělení probíhalo v praxi.
Oddělili děvčata od matek? Sestry od sebe navzájem? Chlapce zabíjeli spolu s jejich matkama?
A zabíjeli je před očima jejich sester, anebo je předtím aspoň odvedli stranou? A jak prováděli takové pobíjení? Podřezávali hrdla a usmrcované postavili do řady?
Jak zkoušeli přítomnost panenství?
Čím se vlastně lišil takový Mojžíš od novodobého zločince Mengeleho?

"Námitka!" ozvalo se v sále. Ozval se obhájce. Stříbrovlasý kmet, vysoký, velmi krásný stařec, s měkkým a velmi příjemným hlasem. Hlasem, který snad nedokáže říci zlé slovo.
A nyní pokračuje tiše, ale důrazně: "Zmíněné činy neinicioval obžalovaný."

"Ale ale," zavrtěl hlavou žalobce. "Copak se jich obžalovaný aktivně neúčastnil? Nebo je aspoň neschvaloval? Ale i kdyby, to byly přece jen jen nevinné předehry proti teroru, který zahájil obžalovaný. Jen několik dalších citátů:

Jericho
20 Zazněly trouby a lid začal křičet. Jakmile lid uslyšel troubení a vyrazili mohutný pokřik, hradby se zhroutily a lid vnikl do města, každý tam, kde byl. Tak město dobyli.
21 Vše, co bylo ve městě, pak vyhladili jako proklaté: muže i ženy, mladé i staré, skot, ovce i osly.

Budu pokračovat:

Dobytí Aje:

21 Když totiž Jozue i všechen lid viděli, že záloha dobyla město a že z města stoupá dým, otočili se nazpět a udeřili na ajské muže.

22 (Ti se totiž z města vydali za nimi, takže je Izrael měl uprostřed.) Pobíjeli je z jedné i druhé strany, až nezůstal, kdo by přežil ani kdo by unikl.

23 Jen ajského krále zajali živého a přivlekli ho k Jozuovi.

24 Když byl Izrael hotov s pobíjením všech obyvatel Aje venku na poušti, kam je pronásledovali, dokud všichni do posledního nepadli ostřím meče, vrátil se celý Izrael do Aje a také tam je pobili ostřím meče.
25 Všech padlých toho dne bylo dvanáct tisíc mužů i žen - všichni obyvatelé Aje.
26 Jozue totiž nespustil ruku s napřaženou šavlí, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhlazeni jako proklatí.
27 Izrael si pro sebe nechal jen ukořistěný dobytek a zboží z onoho města, jak Hospodin určil Jozuovi.
28 Tak Jozue vypálil Aj a natrvalo jej obrátil v pustou hromadu sutin až dodnes.
29 Ajského krále pak nechal až do večera viset na kůlu. Když slunce zapadalo, Jozue dal jeho tělo sejmout z kůlu a pohodili je u vchodu do městské brány. Navršili nad ním velikou hromadu kamení, která je tam až dodnes

Vidíte, jaké barbarské způsoby, nezvykle kruté i v tehdejších drsných dobách, si Obžalovaný přivlastnil.

Vyhubil ji ostřím meče i s jejím králem; všechno živé v ní vyhladil jako proklaté. Nikoho nenechal naživu -

Tak tahle slova můžete dále najít u Makedy, Libny, Lachiše, Eglonu, Hebronu a Debiru, a pokračuje dál.

Dobytá území:

9 Král Jericha jeden, král Aje u Bet-elu jeden,

10 král Jeruzaléma jeden, král Hebronu jeden,

11 král Jarmutu jeden, král Lachiše jeden,

12 král Eglonu jeden, král Gezeru jeden,

13 král Debiru jeden, král Gederu jeden,

14 král Chormy jeden, král Aradu jeden,

15 král Libny jeden, král Adulamu jeden,

16 král Makedy jeden, král Bet-elu jeden,

17 král Tapuachu jeden, král Cheferu jeden,

18 král Afeku jeden, král Šáronu jeden,

19 král Madonu jeden, král Chacoru jeden,

20 král Šimron-meronu jeden, král Achšafu jeden,

21 král Taanachu jeden, král Megida jeden,

22 král Kedeše jeden, král Jokneamu u Karmelu jeden,

23 král Doru (z Náfot-doru) jeden, král Gojim v Galileji jeden,

24 král Tirsy jeden, celkem jedenatřicet králů.

Na všech těchto dobytých územích rozpoutal Obžalovaný teror, který vedl k vyvraždění obyvatel a zničení veškeré památky na ni. Takže třeba Jericho a další města známe jen z vykopávek. Řekněte, obžalovaný, jak jste postupovali při zabíjení?

Zabíjeli jste nejdříve děti a pak jejich matky anebo naopak? Jak na vás působil pláč dětí? Taky jste je přibíjeli na vrata, anebo házeli do plamenů? Zajatce a raněné jste dobíjeli na poli? Usekli jste jim hlavu nebo podřezávali hrdlo? A ženy včetně těhotných jste probodli nebo je podřezali?

Ten křik a pláč musel být slyšet daleko, jaké jste měl přitom pocity, Obžalovaný?"

Jak se to slučuje s odvěkými příkazy na ochranu života? Nedal vám snad Bůh příkaz: NEZABIJEŠ! Není snad zabití zločin od počátku věků? Nebyl snad Kain proklet za vraždu bližního?
Děkuji, skončil jsem."

III. Obhajoba

V sále bylo ticho. Žalobce zanechal svou řečí velký dojem.

Pokradmu se dívám na osamělého muže na stolici obžalovaných. Nesklonil hlavu, naopak, je vidět, že mu oči planou a kolem koutků úst mu cuká hněv.

"Slovo má obhajoba." Celý sál nyní čeká, jaké argumenty bude mít obhájce, jak odpoví na ta obvinění, která byla vznesena. Bude existovat vůbec odpověď na takovou hrůzu?
Obhájce, starší muž s prošedivělými vlasy, a světlýma očima s měkkým pohledem, si pomalu odkašlal a začal hovořit, jako by odvažoval svoje slova.

"Slavný soude, to co jsme slyšeli, je zajisté strašné. Ale taková byla a taková je válka. Všechny války jsou takové.

Jozue vedl válku o přežití. Bylo to jednoduše kdo s koho. Víte, že jejich ani nepřátelé nebyli k Izraelitům nějak shovívaví. Nedá se očekávat, že by v případě jiného výsledku války jednali milosrdněji. Připomínám, jak zacházeli s židy Egypťané. V těch dobách byly krutosti běžné.

Obhajobu chci postavit na otázkách v novodobém právu známém.
1. Stal se skutek, ze kterého je obžalovaný obviněn?
2. Byly skutky obžalovaného zločinem tak, jak to popisuje obžaloba?
3. Nese obžalovaný subjektivní i objektivní odpovědnost?

Důkazy obžaloby jsou písemné památky. Do jaké míry jsou popsáním historických událostí, a do jaké míry jde jen o zaznamenané legendy, o tom se přou vědci, teologové a historici po staletí. Třeba archeologické vykopávky zpochybňují, že Jericho bylo dobyto způsobem popsaným v Písmu, dokonce zda vůbec bylo někdy dobyto. Svědecké výpovědi u tohoto soudu nebudou.

"Námitka!" ozval se žalobce. "Předmětem tohoto soudu není ověřování historických skutečností. Ale hodnocení jednání obžalovaného tak, jak je popsáno v právě pramenech, zejména v Písmu. Pokud budeme zpochyňovat pravdivost Bible, dostaneme se zcela jinam."

"Zajisté," nenechal se obhájce vyvést z konceptu. "Takže dejme tomu, že se skutek stal. Pro odsouzení je potřeba i zavinění. Je obžalovaný opravdu vinen, mohl jednak jinak?"

Budu nyní odkazovat na jiný text biblický. Chci poukázat na to, že ve svém jednání neměl alternativu, a odpovědnost za své činy nese jen ten, kdo má možnost volby.

Deuteronomium 20:1

10 Když přitáhneš k městu, abys je dobýval, nejprve mu nabídni mír.
11 Pokud nabídnutý mír přijmou a otevřou ti, pak všechen lid, který tam bude, podrob nuceným pracím a budou ti sloužit.

12 Pokud však tvou nabídku nepřijmou a začnou s tebou bojovat, oblehni je,
13 a až je Hospodin, tvůj Bůh, vydá do tvých rukou, pobij ostřím meče všechny, kdo tam budou mužského pohlaví.

14 Avšak ženy, děti, dobytek a všechnu kořist z toho města si rozeber a užívej kořist svých nepřátel, které ti Hospodin, tvůj Bůh, vydal.

15 Takto nalož se všemi městy, která jsou od tebe velmi vzdálená - s těmi, která nepatří k městům zdejších národů.

16 Z měst patřících národům, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, však nenech nikoho naživu.

17 Chetejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce totiž musíš vyhladit jako proklaté, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.

18 Jinak by vás učili jednat podle svých ohavných způsobů, jimž se oddávají kvůli svým bohům, a vy byste hřešili proti Hospodinu, svému Bohu.

19 Budeš-li ve válce některé město dlouho obléhat, aby ses jej zmocnil, nenič jeho stromy; nedotkni se jich sekerou. Jistě, můžeš z nich jíst, ale nesmíš je vykácet. Copak je ten polní strom člověk, aby před tebou utekl za hradbu?

20 Smíš zničit jen ty stromy, o kterých víš, že nenesou ovoce. Takové smíš kácet a stavět z nich obléhací zařízení, dokud město, které s tebou bojuje, nepadne.
Z měst, patřící národům, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, však nenech nikoho naživu.


Vidíte, že obžalovaný jen vykonával příkazy. Příkazy svého Boha, se kterým komunikoval.

Moje první otázka: "Mohl komunikovat s Bohem? Pokud ano, pak dostal příkaz, kterému nelze odporovat. Musíte posadit na lavici obžalovaných jako spoluviníka samotného Boha.

A pokud nebylo možné komunikovat s Bohem a tyhle příkazy nevzešly od něj? Pak je obžalovaný nesvéprávný, a musí jeho stav nechť je přezkoumán znalci oboru psychiatrie!"

Chci tedy zpochybnit tvrzení, že obžalovaný nese plnou odpovědnost.

Dále, obžalovaný je popsán jako nelítostný vrah. Přitom není důkaz, že by si počínal krutěji než jiní vojevůdci té doby. Však Egypťané o čtyřicet let dříve taky nejednali s Izraelci v rukavičkách. Taky zabíjeli děti, a to navíc v době míru, a také měli zjevný úmysl genocidy - vyhladit izraelský národ.
Jak by asi naložili Kananejci s Izraelity, pokud by zvítězili? Vy všichni to víte! Samozřejmě by je vyhladili bez slitování.

Přitom Jozue jisté slitování měl. S obyvateli Gibeonu přece uzavřel smlouvu. Podobnou smlouvu přitom mohl zkusit uzavřít každý.

Připomínám, že během obléhání Jericha obcházela armáda vedená Obžalovaným hradby města po několik dní. Obyvatelé Jericha tedy měli dost času - mohli se vzdát, mohli odejít, mohli se zachovat jako občanka Ráchab.

V místnosti bylo ticho. Nezdálo se, že by obhájcova řeč byla nějak přesvědčivá.
"Máte ještě něco?" zeptal se předseda a z hlasu byla cítit trochu nervozita. "Ne, děkuji".

"Obžalovaný, chcete se vyjádřit?"

Jozue, obžalovaný, se pomalu postavil a dodal: "Nebudu se k tomuto rouhání vyjadřovat. Promluvím až nakonec."

IV. Doplnění žaloby

"O slovo se hlásí žalobce," konstatoval předseda svým nezúčastněným, chraplavým hlasem.

"Děkuji.
Dámy a pánové, porotci, soude. Slyšeli jsme velmi chabou a velmi průhlednou obhajobu válečných zločinů obžalovaného. Mne to jen utvrzuje v přesvědčení, že jeho zločiny jsou prostě NEOBHAJITELNÉ.

K prvnímu argumentu pana obhájce - o tak zvaném "milosrdenství" pana Jozue. Předpokládám, že mi sám obžalovaný potvrdí - jsem zcela přesvědčen, že byl od začátku veden úmyslem dokonat genocidu původního obyvatelstva přepadené země.
Jozuovi nemůžeme upřít, že je čestný. Tak dodržel dohodu s obyvateli Gibeonu, ač je měl v úsmyslu vyhladit a určitě mu tato dohoda byla proti srsti.

Dodržel i dohodu s paní Ráchab, ač pochybuji, že mu to bylo příjemné.

Apeluji na jeho čest a připomínám, že doznání a lítost je polehčující okolnost. Snad dojde k lítosti.
A k účinné lítosti patří i distancování, tedy i prohlášení, že by podruhé takto nejednal.

Závěrem tedy připomínám, že Obžalovaný jednal zcela úmyslně, svobodně (o své svobodné vůli), a tedy nese osobní odpovědnost za své činy, které spáchal.

Krev jeho obětí dodnes volá do nebe.

Poslední připomínka - Jozuovo osvobození by povzbudilo všechny zločince a vrahy v dějinách, kteří svoje zločiny obhajují nějakou ideologií nebo religiozitou. Od sekty Óm širkin jó až po teroristické útoky 11.9.2001. Všechny byly obhajovány a vysvětlovány nějakou vírou či Božími pokyny.

Obžaloba je tímto uzavřena.

V. Závěrečná obhajovací řeč

"Slovo má obhájce." Krásný, dobrotivě vyhlížející muž povstal a rozhlédl se. Odkašlal si, jako by pečlivě vážil každé slovo.

"Slavný soude, Můj mandant, Jozue, nenese žádnou osobní odpovědnost za to, co se stalo. Není pravda, že jednal svévolně. On plnil příkazy svého Boha. Proti Boží vůli se přece nemohl vzepřít.
Byl poslušný služebník. Učinil, co byla Boží vůle. Obvinili byste snad Abrahama z přípravy a pokusu o úkladnou vraždu vlastního syna?

Jozue nástrojem v jeho rukou, byl vykonavatelem Božího soudu nad svévolníky. Pokud by se vzepřel, stal by se sám svévolníkem. Proto nemohl jednat jinak. Kdo nemá v jednání alternativy, není odpovědný za své činy. Odpovědnost můžeme nést pouze za to, k čemu se svobodně rozhodneme.

Deuteronomium 7:1 Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, vytlačí před tebou početné národy: Chetejce, Girgašejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce - sedm národů větších a mocnějších, než jsi ty.
2 Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, abys je pobil, a tak je vyhladíš jako proklaté. Neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi.
3 Nespřízníš se s nimi - nedáš svou dceru jejich synovi ani nevezmeš jejich dceru pro svého syna.
4 To by pak tvé potomky odvrátilo ke službě cizím bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil.
5 Proto s nimi naložte takto: jejich oltáře zbořte, jejich posvátné sloupy roztříštěte, jejich posvátné kůly zporážejte a jejich tesané sochy spalte.
6 Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha! Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, abys byl jeho lidem, jeho zvláštním pokladem jako žádný jiný lid na zemi.
7 Ne proto, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hospodin přilnul a vyvolil si vás - vždyť jste nejnepatrnější z národů!
8 Avšak proto, že si vás Hospodin zamiloval, a proto, že chtěl splnit přísahu, kterou dal tvým otcům, vyvedl vás Hospodin mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky egyptského krále faraona.
9 Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh. Je to věrný Bůh, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těch, kdo jej milují a dodržují jeho přikázání.
10 Těm, kdo jej nenávidí, však odplácí osobně, aby je vyhubil. Nebude váhat - tomu, kdo jej nenávidí, odplatí osobně.
11 Zachovávej tedy přikázání, pravidla a zákony, jež ti dnes udílím, a dodržuj je.
12 Budeš-li tato pravidla poslouchat, zachovávat a dodržovat, pak Hospodin, tvůj Bůh, vůči tobě dodrží svou smlouvu oddané lásky, jak přísahal tvým otcům.

A jinde, Deuteronomium 7:20

22 Hospodin, tvůj Bůh, před tebou ty národy vytlačí postupně; nebudeš je moci zdolat rychle, aby se proti tobě nerozmnožila divoká zvěř.

23 Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, a budou žít v naprosté hrůze, dokud nebudou vyhlazeni.
24 Vydá do tvých rukou i jejich krále, takže vymažeš jejich jméno pod nebem. Žádný před tebou neobstojí, všechny je vyhladíš.

25 Sochy jejich bohů spal. Nesmíš zatoužit po stříbru ani zlatu, které je na nich. Neber si je, abys neupadl do léčky. Pro Hospodina, tvého Boha, je to ohavnost!
26 Nesmíš si tu ohavnost přinést domů, jinak propadneš klatbě jako ona. Budeš se jí štítit a pokládat ji za hnusnou ohavnost, neboť propadla klatbě.

Deuteronomium 9:1

Slyš, Izraeli, dnes se chystáš přejít Jordán, abys ovládl národy větší a mocnější, než jsi ty: veliká města opevněná až k nebi,

2 mohutný a početný lid, Anakovce, o kterých víš a o nichž jsi slyšel: "Kdo obstojí proti synům Anakovým?"
3 Dnešního dne tedy věz, že Hospodin, tvůj Bůh, on sám jde před tebou jako stravující oheň. On sám je vyhladí, on je před tebou pokoří, takže je vyženeš a rychle je vyhubíš, jak ti Hospodin řekl.
4 Až je však Hospodin, tvůj Bůh, před tebou zažene, neříkej si v srdci: "To pro mou spravedlnost mě Hospodin dovedl až sem, abych tu zemi obsadil." Hospodin ty národy před tebou vyhání pro jejich zkaženost!

5 Ne pro svou spravedlnost a ne pro ryzost svého srdce vstupuješ do jejich země, abys ji obsadil. Hospodin, tvůj Bůh, ty národy před tebou vyhání pro jejich zkaženost a proto, aby splnil slovo, které odpřisáhl tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
6 Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem nedává za dědictví pro tvou spravedlnost - jste přece tvrdošíjný lid!

VI. Poslední slovo obžalovaného

Obžalovaný. Máte nyní poslední slovo. Jozue pomalu vstal, odkašlal si, a začal pomalu mluvit.

Vše podstatné tu již zaznělo. Nejsem krvelačný vrah, jak to ze mne chce udělat žalobce. Zabíjení mi nedělalo radost. Raději bych stavěl a budoval. taky je mi líto mrtvých a tíží mne. Můžete tomu věřit či nevěřit, ale ti mrtví mne tíží.

Nejsem ani loutka bez názoru, jak tvrdí obhajoba.

Jsem ten, kdo se rozhodl, že bude Boha poslouchat. Nedovolím si soudit a posuzovat jeho vůli.Pokud se rozhodl srovnat zemí potopou, asi to bylo dobré, protože Bůh je dobrý. Pokud vyhladil Sodomu a Gomoru, bylo to dobré, protože Bůh je dobrý.

A mně a mému lidu přikázal odstranit obyvatelé Kananejské země beze zbytku. Tak, aby po nich nezůstala ani památka. Vy ani já nevíte, proč. Vy ani já nevíte, k čemu by vedlo, kdyby kananejské děti přežily a vyrostly by do dospělosti.

Jen Hospodin to ví a zakázal alternativy.

Můžete posoudit, že Bůh stvořil špatný svět, jehož jste součástí? Stvořil špatný svět, ve kterém je smrt, utrpění, bolest, nemoci a bída a chudoba, svět, ve kterém se pořád válčí a zabíjí?
Stvořil člověka, a dal mu svobodu, ve které se on pořád rozhoduje pro zlo?
Vy byste to snad udělali jinak a myslíte si, že byste tím udělali dobro?

Pokud si myslíte, že jste lepší, než Hospodin, tak nade mnou vynesete ortel. Pokud vám ale zůstala trochu soudnost, pak musíte pochopit, že nejste kompetentní mne hodnotit.

2 "Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?
3 Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš:
4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš.
5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil?
6 Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný,
7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové jásali radostí?
8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
9 když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek,
10 když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře
11 a řekl: 'Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde'?
12 Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence,
13 aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?
14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami.
15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí.
16 Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti?
17 Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty?
18 Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš!
19 Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota?
20 Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova?
21 Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná!
22 Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují,
23 které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení?
24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi?
25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový,
26 aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí,
27 aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit?
28 Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje?
29 Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské,
30 když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne?
31 Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás?
32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata?
33 Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?
34 Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila?
35 Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: 'Zde nás máš'?
36 Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta?
37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat,
38 když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách?
39 Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit,
40 když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají?
41 Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst?



"Napraví Všemohoucího, kdo se s ním chce přít? Kdo obviňuje Boha, ať na to odpoví!"

VII.
Divoce vyhlížející muž usedl. Pak se postavili všichni. Předseda soudců řekl chraplavým hlasem:

"Soud se odebírá k závěrečné poradě."

8.3.2012