Díky hasičům
Už jsem dřív psal, že s hasiči spolupracujeme často, a sice tady.
Často bývá problém s transportem. Představte si situaci, kdy nemocný utrpí infarkt (v horším případě i zástavu srdeční s nutností reanimace, napojený na dýchací přístroj, nestabilní...). Představte si, že se nachází v pátém patře bez výtahu, nebo i v třetím patře, ale dostupný jen na úzkém schodišti. Anebo se mu stane úraz někde na hodně nepřístupném místě.
Nadváha bývá nepřekonatelný problém. Zkuste transportovat tři patra po úzkých schodech nemocného s hmotností klidně
150 kg i víc.
(Pamatuju na jednoho rybáře, který si chtěl udělat ohníček na zahřátí. Byla totiž polovina února a asi minus sedm stupňů. Utábořil se u jednoho rybníčku, asi kilometr pěšky od nejbližší cesty. Přitom se sekerou seknul do nohy a ošklivě se poranil, že se nemohl postavit. Pořádně promrzl, a vznikl problém, jak nebožáka dostat kilometr daleko na nosítkách, při jeho hmotnosti 110 kg. I zde zasahovali a velmi pomohli dobrovolní hasiči, kteří nemocného při neustálém střídání přenesli na lehátku).
Rovněž nedostupnost únikových cest. Ve starších domech bývají schodiště tak úzká, že se na nich sice v pohodě vytočí jeden či dva lidé, ale již ne šest chlapů. Pak již nezbývá, než takového nepohyblivého nemocného vysadit pomocí jeřábu a plošiny oknem. Obvykle za velkého zájmu sousedů, třeba celého sídliště.
Jako na tomto obrázku
Na mé poslední službě postihla taková nehoda asi sedmdesátiletého muže. Trpěl chronickou obstruktivní bronchopulmonální chorobou, jak se lidově říká- chronickou bronchititou. Nechci soudit, do jaké míry si ji zavinil sám (kouřením). Každopádně již závislý na kyslíkovém přístroji,s velkým množstvím medikamentů. Opakovaně ležel na plicním oddělení, skoro častěji, než doma. V podstatě už nevyléčitelý stav. Jediné, co by pomohlo, by byla asi už transplantace plic.
Za svou nadváhu, která přesahovala asi 160 kil, asi ani nemohl, nejspíš se podílela dlouhodobá léčba se steroidy.
Podle manželky se mu zhrošilo dýchání, jako už mnohokrát předtím. Náhle se ale vyvrátil a ztratil vědomí... Při mém příjezdu při kyslíkové masce, aerosolu s betamimetiky, injekci terbutalinu a pak i steroidů se začínal zlepšovat. Byl ale nadále dušný, vystrašený, a zesláblý. Taky vážil něco kolem 160 kg. Do jeho bytu se šlo přes velký dvůr a nacházel se asi v druhém patře bez výtahu, s velmi úzkým schodištěm. Nešťastnou náhodou byl přítomen jen jeden sanitář a já jako jediní dva chlapi, ostatní byly celkem útlé dívky. Takže ihned padlo rozhodnutí, zavoláme hasiče.
Přijelo asi šest chlapů. Přeskupení nábytku, aby se vůbec dostali k nemocnému a s nemocným na schodiště. A pak připoutání na stoličku. Dvě patra na schodech.
Nakonec to dobře dopadlo. Díky těm chlapcům.
Foto autora
Komentáře
Okomentovat