Obyčejná

Poznámka: Ilustrace byly převzaty z profilu dívky, o které píšu, na její vlastní  žádost. Takto vidí ona sama sebe. 

Můžete ji navštívit, její postřehy jsou inspirující.

 

Poslední dobou jsem psal o práci a o zážitcích a zkušenostech z ní. Dříve jsem psal i o lidech, které jsem někdy potkal, většinou v práci, ale i mimo ní. Tak tomu bude i dnes, tento článek je věnován jedné neznámé dívce, se kterou jsem se potkal ve virtuálnu. 

Když se navštíví ta virtuální hospoda, kterou jsou sítě, občas narazí i na někoho zajímavého, kdo nese nějaký zvláštní příběh. Ač je to už vzácné. 

Tahle dívka je svým způsobem taky pacientka. A proto sem tak trochu patří. Ale co, je to můj blog a mohu psát o čem a kom chci. 

 

Není to pacientka moje a vůbec na ni nemám vliv. Někdy ale naznačí, jak svou  léčbu vnímá. Především psychiatrickou diagnózu - nevím jakou a ani to nepotřebuji vědět. Nu, pro její lékaře a terapeuty asi nic moc výsledek. Skeptická, snad jimi i pohrdá. Řekl bych bez náhledu nemoci, ale to u těchto nešťastnic bývá.

Oslovila mne jako první s provokativním nickem a ze začátku vedla taky dost provokativní řeči. Velmi dlouho jsem jí nevěřil, že je tím, za koho se vydává. Prý jí bylo čtrnáct, teď zrovna oslavila své patnácté narozeniny. To neopomene často zdůraznit, jako by s občanským průkazem se dostavila i moudrost (dávno ne, ale pamatuji, co se mnou udělaly patnácté narozeniny).

Jednou z vlastností této komunikace je nevědění, s kým si vlastně doopravdy píšete. A velmi dlouho jsem si myslel, že si píši jen s nějakým z úchylů, kterými se virtuálno jen hemží, a který se prostě vydává za někoho jiného. 

 

Vlastně dodnes nevím, co si mám doopravdy myslet. Na svůj údajný věk se vyjadřuje někdy příliš dospěle a řekl bych otrle. Ale zase jindy psala celkem infantilně, jak by jeden od mladičké holky čekal. 

Nicméně bylo opakovaně potvrzeno z okolí, že snad je tím, čím píše, snad sedí aspoň pohlaví. 

A ač mě okoličnosti mnohokrát přesvědčily o tom, že věřit se ve virtuálnu dá jen tomu, co je vidět (a ji jsem nikdy neviděl ani vidět nechci, mohlo by mi hrozit obvinění z pedofilie, a to je poslední, o co bych mohl stát), tady jsem ji po čase věřit začal. Byť s rezervou a asi ne všechno. 

Protože na druhé straně jsem zjistil, že to, co lidi píšou, může být i pravda, ať o vypadá sebevíc bizarně. 

Tak se mi postupně začal odkrývat obrázek jedné poněkud nešťastné holky. Dívky v rozpuku (anebo ještě před ním), se špatnou karmou, které prostě osud nadělil zlé karty. Vždycky se mi vybaví text oné písničky: "Opuštěných ptáčat plnej je svět..." (od Nedvěda). A ona vystupovala jako takové ptáčátko. Lidi si nejsou rovni. Každý má jiné startovní podmínky. 

Za sebou snad onkologickou diagnózu, operovaná (budu tomu věřit, s takovými věcmi se nežertuje a dělají to jen ti nejotrlejší). A pak ona psychiatrická diagnóza. Nejspíš hraniční porucha osobnosti (ale to jen tipuju). Ale další důvod brát údaje opatrně, tihle lidi si rádi vymýšlejí. Aby to neměla jednoduché, zjevně špatné rodinné prostředí. Vybrala asi asi špatnou rodinu, do které se měla narodit. O své mámě a tátovi nepsala snad vůbec a jestli, tak nijak hezky, spíše s náznakem opovržení. Zase psala hezky o svém strýci, asi nejbližší osoba. 

Ve škole asi taky ne moc úspěšná, spíše outsider. Tipuji, že neoblíbená, odstrkovaná. Nakonec absolvovala jen speciální školu, a nyní se bude učit za kuchařku. Přitom mi nepřijde, že by nebyla inteligentní. Na chatu se umí ohánět a bránit, i když někdy kolem sebe kope. Její projev není zasypán hrubkami, jak by jeden očekával. A k tomu si vede malý bloček (jako malý blog) s celkem zajímavými postřehy. Takže spíše zase jeden typ s jistou - a možná i nemalou - přirozenou inteligencí, které vzhledem k okolnostem a rodinnému prostředí nebylo dáno se rozvinout a ukázat, co v ní je. 

 

 

 

 

 

Izolovaná pak hledá nějaké kontakty, teplo lidského zájmu  a snad nějakou nahrážku lásky ve virtuálnu. A je jasné, že se stane terčem a snadnou kořistí zlých lidí, a brzy obětí cyberšikany a zklamání. A to jí určitě na pohodě nepřidá.. Internet bývá kruté místo. Často bývá upomínána, že je pořád mladá, a že by měl být internet zpřístupněn až od 18 let.

Popisuje svoje zkušenosti s léčbou. Její terapeuti by asi měli přečíst, co si o nich myslí, škoda, že sem asi nechodí. Každopádně dobrý efekt léčby a navázání terapeutického vztahu si asi představuji jinak. Ale dost možná, že mé mladé známé prostě chybí nadhled a compliance. A možná tady přece jen trochu kecá. 

Zdraví mne a oslovuje, jako by se na mne trochu upnula. Ale to, co by nejvíc potřebovala, jí opravdu nemohu dát. Od toho tu nejsem a od toho ani není virtuální komunikace. 

Ale přes ty všechny katastrofy, které ji potkali, se jí nedá upřít nějaké charisma. Sice dost kolísá s náladami, ale mladé holky všechny. Nevzdává se. Dokonce mi napsala něco ve smyslu: "Jsem si jistá, že mám světu co nabídnout." nebo tak nějak. Jsem si jist, že opravdu může a i když asi neudělá díru do světa, může udělat sebe i jiné štastnými. Pokud jí její stíny nepoloží a nesloží se pod svým osudem. 

Tak se mi chce parafrázovat závěr z písně Starci na chmelu: "Kéž dojede až na konečnou, kéž na cestě se neztratí..."