Svět podle Serotonina

    K pacientům se chovám obvykle slušně, a stížnosti na mne moc nebývají. Ale jak jsem vyhořelý, občas dávám nemocným najevo, pokud mne nebo systém zjevně zneužívají. Taková klasika je závrať či bolest trvající tři nebo čtyři neděle, která musí být objasněna někdy v neděli, občas k tomu ve tři ráno.Někdy je to docela pochopitelné. Na návštěvu přijedou děti a vyděsí se, v jakém je jejich maminka nebo tatínek stavu. Nebo se nemocný po třech týdnech zmíní u svého obvodního, že před časem necítil jednu půlku těla,  a ten jej hned vypíše akutně do nemocnice. Ideálně v pátek odpoledne.  Někdy jde o zjevné zneužívání... ale většinou neznalost. Lidi prostě považujou za samozřejmé, že jsme pro ně k dispozici 24/7 kdykoliv. Nepotřebujeme spát, nemáme privátní život, jsme jen pro ně. Někteří k tomu dodají, že přece platí pojištění a ne zrovna málo.  Jednou jsem se jedné příbuzné, co se dožadovala informací někdy v devět večer, zeptal, co dělá za práci. Prý úřednici na radnici. "Vidíte,"

Lumbální punkci k odběru mozkomíšního moku děláme na neurologii často, je to každodenní rutina.  Komplikace a problémy bývají málokdy. A přece tu a tam nastanou a o jednom takovém případě, který se mi jaksi zažral do paměti a možná změnil můj náhled na ten zákrok, chci právě psát.      Vyšetření mozkomíšního moku je celkem velká věda, o které se organizují celé kongresy, nakonec existuje i celá l ikvorologická společnost . Sám jsem absolvoval kurz likvorologie . Bylo to hlavně o cytologii , tedy hodnocení buněk v mikroskopickém  nátěru. Z mozkomíšního moku se dá hodně vyčíst, především zánětlivé změny, ale i odhadnout stav po mozkovém krvácení, nebo i nádorové postižení.  Některé změny parametrů, tzv. markerů demence (tau protein, beta-amyloid) jsou zase typické pro některá postižení demencí a vyšetřují se při podezření na Alzheimerovu nemoc.      Ale hlavním důvodem k vyšetření mozkomíšního moku zůstává podezření na zánětlivé onemocnění nervového systému, ať už centrální nervové sous

Tento poslední případ se odehrál před krátkou dobou, ke konci minulého roku. Byl to vlastně jeden z posledních výjezdů na poslední službě, mezi Vánocemi a Silvestrem. Klidné zimní dopoledne, a alarm: "Dušnost při infektu."    Nebylo to tak daleko, takže rychle přijíždíme s lékařským zásahovým vozidlem k rodinnému domku, jen několik ulic vedle základny. Saniťáci jsou už venvitř a zrovna nasazují masku muži kolem 65 let, který je zjevně dušný. Je i zahleněný, tak připravují odsávačku. Komentují: "Má infekt a trpí na neurologické onemocnění. ALS . Tady paní vám může vysvětlit, co je to za nemoc a poruchu." A ukážou na poněkud nervozní ženu, sedící v koutě, jež je tedy manželkou našeho nemocného.    "Netřeba," odpovídám. "Vím, co je ALS . Jsem totiž neurolog." ALS, jak se říká v fachu - Á El Eska - tedy amyotrofická laterální skleróza. Patří do skupiny tzv. onemocnění motoneuronu, spolu s progresívní spinální atrofií, bulbární paralýzou a primární la

"Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní, platí i s úroky a nepočítá s daní, u žen je to přímo náměr na horor...papuče letí na pohovku, nákupní tašky padaj na vozovku, ať tramvaj řinčí, ať se zblázní semafor..." Pavel Dobeš     Ač jsem měl v úmyslu řešit tady další zajímavé připady - a v hlavě mám dva aktuální - jedna ze čtenářek mě upozornila, že to, co píšu, je příliš těžké a hlavně smutné.  A tak jsem se rozhodl první článek v tomto roce napsat jinak. Nebude dlouhý a bude věnován jednomu případu, na který si vzpomínám, kolegyni T. Inspirovala mne ona písnička Pavla Dobeše.   O jednom takovém  případu, postihující mou kolegyni, byť z jiného úhlu pohledu jsem už psal v článku Konfrontace . V diskuzi se mne ptali, jak to nakonec dopadlo. Pokud vím, tato kolegyně zůstala sama, snad si časem někoho najde, ale celkem byla v pohodě. Vlastně prvního nemocného toho typu nám představili už jako medikům, už nevím, zda to byla psychologie nebo psychiatrie. Ale asi psychiatrie. Muž - ve

Ač mám pocit, že jsme teprve někdy před týdnem vítali Nový rok, zase stojíme před Silvestrem. Závěr roku mě zastihl - jak jinak - na záchrance, na poslední 24hodinové službě tohoto roku.  Nebudu psát o výjezdech, které jsem zatím měl. Veselé by to totiž nebylo. Nemocný s amyotrofickou laterální sklerózou, jenž se náhle začal dusit před našima očima, nečekal nikdo, že to půjde tak rychle. Paní přejetá autem, polytrauma, dopadla ale nakonec dobře... a tak jsem celý den dopisoval teto článek. Poslední článek tohoto roku chci totiž ladit nějak optimisticky. Napíšu tedy o pacientce a případu, který se spíše povedl a dobře dopadl. Je celkem v živé paměti, udál se docela nedávno.  Službu na akutním příjmu by měli vykonávat -aspoň během normálního dne mimo službu - zkušenější lékaři, ideálně s uzavřeným odborným vzděláním a s atestací nebo krátce před ní. Někde se to tak i děje, ne však u nás. Na příjem jsou posílání ti nejmladší a začátečníci. Sice mohou teoreticky kdykoliv zavolat o pomoc, a