Příspěvky

Pomocná navigace

Postranní panel se rozklikne ikonkou vlevo nahoře

O tomto blogu

Proč je tu vlastně tento blog

Obrázek
Srdečně Vás vítám na těchto stránkách I když blogování už dávno vyšlo z módy, já jsem se v něm jaksi našel. Začínal jsem na blog.cz, pokračoval na signaly.cz, a nedávno jsem se opět vrátil na blog.cz. Pro jinak spřátelené signály píši asi příliš sekulárně.  Nyní při avizovaném zániku platformy blog.cz jsem se přesunul, stejně jako velká část posledních mohykánů této  zanikající komunity na blogspot. Píšu o své práci lékaře a o  zážitcích s nemocemi a pacienty. Některé lidi to možná zajímá. A některé věci a události nemusí zůstat zapomenuty.  Kromě toho si občas vymýšlím i jiné příběhy inspirované během života kolem nás.

Cvalík na mušli a mladíček v poutech

Obrázek
Byla to víkendová služba v první zářijovou sobotu. 24ka, na vesnici, a zcela klidná. Tedy až do večera byla vyrušena jediným výjezdem ke zkolabované paní, která pak ale odmítla transport. Pak se dlouho nic nedělo, takže jsem trochu podřimoval, trochu si hrál s mobilem nebo se koukal na filmy.  I.  Skutečně pracovat se začalo až v půl desáté. To je takový nedobrý čas, pokud má doktor do té doby klid, tak zleniví, a očekává, že to tak půjde až do konce. Takže se mi vůbec nechtělo zvednout zadek z gauče a jet někam daleko. Protože výjezd byl s označením: "Krvácení z hemeroidů, počínající krvácivý šok." Moc jsem tomu hlášení nevěřil, krvácení z hemeroidů obvykle nedělá a nevede k šoku. Ale brzy se mělo ukázat, že to není nepravda.  Byla to celkem vzdálená vesnice. Jak to někdy bývá, všechny sanitky byly v akci, takže do oné vesnice musela být povolána sanitka ze sousedního okresu. Takže jsme dorazili se zásahovým vozidlem sami. U vrat dvoupodlažního domku nás čekala vyděšená asi

Jindřiška vypravuje (zážitky s doktory)

Vždycky mi udělá radost, když o ty moje výplody někdo projeví zájem. Udělá mi radost každý komentář nebo reakce, ať již tady v komentářích, nebo když se o ní dovím jinde.  Svůj twitterový účet jsem původně založil s úmyslem nenásilně propagovat svůj blog, a občas to ještě dělám. Založil jsem proto i jeden z fake facebookových účtů (chtěl jsem totiž pořád zůstat anonymní), i když v poslední době na něm spíš hraju šachy a jiné hry.  A občas se o něm zmíním, pokud to někoho zajímá, na chatech. Tam jsem tedy potkal i Jindřišku, nadšenkyni do medicíny. Je to vlastně moje první spolupracovnice a spoluautorka zde. Uvítal bych další, klidně mi napište na zde uvedený email.  Z jejího vyprávění:    U psychiatra Pacient: Pracuji v domově, název domova. Lékař: Tam taky posíláme pacienty. Pacient: Pane doktore, vy nám tam posíláte klienty, ze kterých Vám tu na židli sedí personál. Lékař se smíchem: To je vlastně pravda. Pacient: Každej si shání obživu, jak umí.  U psychiatra jsem si vzpomněl na je

Co se třeba taky řeší na záchrance :)

Obrázek
Opakuju se, ale připomenu pro toho, kdo třeba nečetl starší články, že psychiatrické diagnózy tvoří asi pětinu i více výjezdů záchranné služby. Nejčastěji intoxikace  - k těm patří opilci, kteří to až moc přehnali, sjetí feťáci. Ale taky krizové intervence, vyhrožování sebevraždami (neboť těch dokonalých zase moc není, kdo to myslí opravdu vážně, tomu povětšinou  jen sepíšeme úmrťák), nejrůznější rodinná dramata etc.  Tak tyhle byly z posledních dní.  I. Byla to jedna z těch horších služeb, jak je znám ve velkém městě.  Taková služba, jako ta jedna z prvních v tomto městě, kdy jsem si vzal čtyřiadvacítku (od 19°° do 19°°) a pak se zapřisáhl, že to už nikdy více neudělám. Protože po téměř probdělé noci jsem jezdil od od sedmi rána do asi pěti večer v kuse bez přestávky, vždy ihned  po ukončení zásahu se  ozval další alarm, to sice nebyla, ale i tak. Na takové službě se saniťáci prostřídali a mne nechali ve štychu, ještě se trochu vysmívali. Od té doby saniťáky na téhle základně jaks

Přišla stížnost...

Obrázek
      Určitě se nikdo, ani já, nemůže zavděčit všem. Přesto se snažím ovládat a udržet emoce na uzdě (byť je to někdy opravdu těžké), a lidem nedávat důvod, aby na mne vzpomínali ve zlém.  Stížností přímo proti mne zase moc nebylo, v životě jsem zaregistroval asi tři. Stížností přímo proti pracovišti, na kterém jsem byl zaměstnán a tedy se spolupodílel, jsem zaregistroval mnohem víc. Většina byla nesmyslná anebo neoprávněná. A takové jsem ale už hodil za hlavu a dávno zapomněl. Nebudu se zaměstnávat takovými záležitostmi, že nechutnalo jídlo nebo bylo studené. Že nemocný musel někde dlouho čekat, že nebylo volné lůžko, když byl objednaný k přijetí, nebo že přes objednání byl nemocný nakonec poslán domů.  Asi by mne takové věci taky vytočily. Naposledy se dcerka poranila na kotníku, a vezl jsem ji k ošetření na úrazovku. I když jsem čekal nějaké protekční jednání, nakonec jsme tam ztvrdli několik hodin, službu konající chirurg byl zaměstnán nějakým akutním výkonem. Jenže - ten chirurg z

Omyl VIII - Synkopa nebo něco horšího?

Obrázek
Tento případ se stal docela nedávno. Časově je zařazen do doby postkovidové, do časů, kdy vrcholila očkovací kampaň. I ta antikampaň v některých názorech. Každý den přišli aspoň  dva lidi,  a stěžovali si na nejrůznější potíže v souvislosti s proběhlým očkováním.      Nejčastěji bolesti hlavy, mediální masáž o tromboze mozkových splavů asi zabrala. Ale bolest hlavy je jinak častou komplikací očkování. Tak jsem se držel kriterií, kdy je třeba dalšího jednání. Tedy bolesti hlavy přes tři dny, s dalšími příznaky, a které nereagují na obvyklá analgetika. Protože většině našich nemocných stačilo vzít si Brufen. To neudělali, a běželi vyděšeně rovnou na pohotovost. Někteří si stěžovali na nespavost (častý důvod k návštěvě pohotovosti) či slabost v nohou nebo bolesti ve svalech. Skoro u nikoho se pak nic nenašlo. Ale byli zase takoví, kdy se něco našlo, aniž to bylo čekáno.  Zaskakoval jsem na příjmové ambulanci.  Záchranná služba mi přivezla celkem dobře vypadajícího muže ve věku 59 let, tak