Příspěvky

Pomocná navigace

Postranní panel se rozklikne ikonkou vlevo nahoře

O tomto blogu

Proč je tu vlastně tento blog

Obrázek
Srdečně Vás vítám na těchto stránkách I když blogování už dávno vyšlo z módy, já jsem se v něm jaksi našel. Začínal jsem na blog.cz, pokračoval na signaly.cz, a nedávno jsem se opět vrátil na blog.cz. Pro jinak spřátelené signály píši asi příliš sekulárně.  Nyní při avizovaném zániku platformy blog.cz jsem se přesunul, stejně jako velká část posledních mohykánů této  zanikající komunity na blogspot. Píšu o své práci lékaře a o  zážitcích s nemocemi a pacienty. Některé lidi to možná zajímá. A některé věci a události nemusí zůstat zapomenuty.  Kromě toho si občas vymýšlím i jiné příběhy inspirované během života kolem nás.

Dyskonexe

Obrázek
Dyskonexe je přerušení spojení. Tady použita ve smyslu přerušení spojení s ventilačním přístrojem, tedy odpojení od ventilátoru.      „Každá terapie, a intenzívní léčba včetně řízeného dýchání k ní patří, musí sledovat nějaký cíl.  Cílem je zlepšení nebo udržení života a jeho kvality. Pokud nemá terapie takový cíl, je škodlivá, znamená poškození nemocného   a nemá být zahájena nebo se v ní nemá pokračovat.“ Tak   pravil   prof. Dr. Sch., funkcionář společnosti pro intenzivní medicínu a můj bývalý šéf.  Je to už strašně dávno. Za studentských let jsem  jezdíval na akce Hnutí Brontosaurus. Byly to nádherné časy. Brigádničili jsme v lese či na památkách, třeba v Adršpašských skalách, přestávky a odpoledne jsme věnovali různým hrám (včetně drsných psychoher, které bych dnes už určitě nedoporučoval) a úvahám o smyslu života...kterým jsme říkali retorická cvičení.  S trochou mladické naivity jsme řešili nejrůznější témata. Patřily k nim úvahy o eutanazii, o které jsem v té době ještě

Psycho VI - Vandalové

Obrázek
Už jsem dříve napsal, že statisticky tvoří výjezdy záchranné služby k psychiatrickým diagnózam přes dvacet procent veškeré klientely. (německé, ale v Čechách to asi nebude jiné).             Použité obrázky jsou ryze ilustrační a nijak nesouvisejí s případy. Patří k nim totiž nejrůznější intoxikace, od alkoholu přes nejrůznější drogy, po domácí konflikty, kdy létají talíře a padají facky (protože když začne některá strana vyhrožovat sebevraždou anebo jen rozpoutá hysterák, už je to přesahující kompetence policie, která by měla přijít jako první).  Pravé psychózy, tak jak byly popsány v některých předchozích dílech této rubriky, jsou celkem vzácné, ale bývají. Jedné z nich se budu věnovat v druhé kapitole. I.  Je to asi měsíc. Událo se při typické vesniční službě. Asi to  byl nakonec jediný alarm z tohoto dne, avšak  klasicky v půl dvanácté v noci.  Měli jsme vyjet k čtrnáctileté holce  s nicneříkajícím záznamem: Psychóza, agresívní.  Přijeli jsme do panelákové bytovky. Přivítala nás a

Svědci Covidovi a (ne?)veselé zážitky s očkováním

Obrázek
Bude to asi dnes trochu delší. I když v doporučeních pro bloggery stálo, psát delší zprávy, a členit na kapitoly, většinu čtenářů včetně mne dlouhé kapitoly odrazují. Ale jsem už takový, neumím vše popsat jednou větou. Budiž to bráno jako pokus o podání zprávy budoucím, jak to dnes chodilo.  Zrovna před chvílí došel vnitřní mailovou poštou vzkaz, že došla (konečně) várka očkovací látky. Tentokrát je jí dostatek a tentokrát každý, kdo projeví zájem, se může okamžitě přihlásit nebo pro očkování na centrální příjem naší nemocničky osobně dojít.  Když jsem odcházel z práce (tyto řádky psány 22.2.), viděl jsem asi třicetihlavovou frontu lékařů a sester na centrálním příjmu - zájemci o očkování. Snad se na všechny dostane, není to tak zamozřejmé, jak budu psát dále. Chvilku jsem zápasil s pokušením, udělat si fotku této fronty, připomínající socialistickou frontu na banány. Ale ne, na to je přísný zákaz z ředitelství, za její odhalené zveřejnění hrozí vyhazov z práce. Také v ranních zprávách