Svět podle Serotonina

Tento článek je věnován jednomu mému známému.        Na Twitter jsem se registroval počátkem tohoto roku. Chtěl jsem si tuto pro mne novou hračku vyzkoušet, původně proto, abych propagoval tento  svůj blog (tehdy ještě na blog.cz, obnovil jsem ho krátce předtím). Nedá se říci, že by mě učarovala, je to zase jen technologie pro virtuální komunikaci, variace na chaty a na facebook, jen má trochu jiné vlastnosti a trochu jinou klientelu. Na rozdíl od FB, který je spíše filozofií svého vzniku zamýšlen pro osobní přátelé, je twitter otevřený a dynamičtější a více zaměřen na širokou veřejnost. I když rozdíly se stírají, podle toho jak kdo facebook a twitter přednastaví a používá.  Kdyby se mne někdo neznalý zeptal, zda twitter doporučuji, asi bych odpověděl: "Musíš počítat s tím, že tam budeš dlouho nepovšimnutý a ignorovaný, kontakty se zpočátku vytvářejí obtížně." Kdesi jsem slyšel přirovnání: Facebook je jako house party, je tam veselo a zábava od začátku. Chat je jako hospoda -

Donedávna jsem měl ve zvyku na 17 listopadu se posadit a otevřít si víno. A tento zvyk bych rád obnovil. A přitom trochu zavzpomínal. Proto jsem se rozhodl sepsat tento článek. Je to remake, soupis několika střípků, jak mi zůstaly v paměti. Rozhodně to není pokus o nějaký souhrn, reportáž  nebo dokument. Na to je spousta jiného materiálu jinde.  Například: 17. listopad 1989 v Olomouci  Protože tento 17 listopad je pro mě pořád velký svátek. I když svět není takový jaký jsme si tenkrát přáli a vysnili, i když život zůstal těžký, a málo z toho, co jsme chtěli, se splnilo, přesto jsem rád,  že žiji ve svobodné zemi. A jsem rád, že jsem se u těch památních dní mohl být přitom.     I. Prodromy  Když  jsem chodil na základní a střední školu,  vyrůstal jsem v socialistickém státě. A ať si dneska povídá kdo chce co chce, nikdy by mě ani ani nikoho z mých spolužáků nenapadlo, že tomu možná bude někdy jinak. Netušili to ani mí rodiče nebo příbuzní. Před maturitou jsme nevěřili a nedovedli si př