Svět podle Serotonina

 "V zahradě za cihlovou zídkou Popsanou v různých výročích Sedává na podzim na trávě před besídkou Děvčátko s páskou na očích. Pohádku o mluvícím ptáku  Nechá si přečíst z notesu Pak pošle polibek po chmýří na bodláku Na nenapsanou adresu..."       Určitě znáte tuhle nádhernou, nadčasovou písničku od Karla Kryla, pokud ne, najděte si ji pod názvem Nevidomá dívka na youtube.   Pro mne je to písnička dvojnásobně oslovující. Zpívali jsme ji v osmdesátkách na schůzích pionýra a u táboráku, připadali si hrdinně okusující zakázané ovoce, a pokoušeli se v ní hledat skryté jinotajné významy. Kdo to nezažil, nepochopí...  Asi víte, pokud znáte tuto písničku, tak že pokračuje slovy:  "Prosím vás nechte ji, ach nechte ji, tu nevidomou dívku,  prosím vás nechte ji si hrát,  vždyť možná hraje si,  na slunce s nebesy,  jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát..."        Tahle nevidomá dívka , se kterou jsem si psal na sít...

8. listopadu 1620 na letohrádku Hvězda zbyl z vojsk Království českého poslední praporec, Moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže... Jak naznačil ten úvod písničky Karla Kryla, dnes nechci psát o práci. Nejen prací živ je člověk. A bude to úplně jiný styl. Můj blog, moje volba, a komu se to nelíbí..ten tento článek ať přeskočí. Protože napříště bude zase kazuistika, tedy zajímavý případ z praxe.  Baví mě leccos, astronomie, věda, dobré knihy, hlavně historické romány a vůbec dějiny. A právě dějiny kolem Třicetileté války jsou prostě fascinující. Rád o nich čtu, přelouskal jsem několik románů z té doby (Čtveráci od Tomana, Valdštejn, Velké spectaculum, Felčar a další), i literaturu faktu.  Z několika důvodů. Ta doba mi připomíná dnešek až děsivě. Někde jsem slyšel: "Dějiny se nikdy neopakují, ale vykazují podobnosti a analogie."  A tak chci všem, koho by to mohlo zajímat, předložit několik svých úvah a názorů na tohle období na počátku třicetilet...