Pomocná navigace

Postranní panel se rozklikne ikonkou vlevo nahoře

Psáno pérem záchranáře

Na záchranné službě pracuji nyní třetím rokem. To znamená, že přes už pokročilejší věk jsem v této činnosti novic. O to víc a intenzivněji úspěchy a prohry jako záchranář prožívám.

Zde jsou články inspirované touto stránkou mého života. (Pro otevření odkazu kliknout na tučný nadpis)

K záchranné službě - jak jsem se dostal na záchranku z 31.12.2019


Reportáž psaná na záchrance - další zápisky ze služby z 13. června 2020

Zpráva z nehody z 21. ledna 2020, o nehodě, u které jsem byl, s odkazy na reference v místním tisku.

Kterak se chodí do prohraných bitev z 23. února 2020. Reanimace bývá málokdy úspěšná, a vždy je to drama náročné na emoce

Němečtí dobrovolní hasiči -  z 26.11.2019 chvála dobrovolníkům

Díky hasičům z 12.1.2020

Před očima z 4.10.2020


Podrubrika Psychiatrie na záchrance
(psáno 14.3.2020)

(jde o opis kapitoly ze stránky o psychiatrii, myslím, že patří i sem)

Duševní onemocnění mají v současně plané klasifikaci nemocí počáteční písmeno F. Například F00.0 je intoxikace alkoholem (česky - zpitý pod obraz), F17.1 kouření, F65 a podskupiny si píšou třeba úchyláci (připomínám, že homosexualita už není považována za nemoc, ani abnormalitu, proto nemá ani svůj kód. Komentovat to nebudu).

Výjezdy záchranné služby kvůli F-diagnózám jsou velmi časté a tvoří přes dvacet procent všech zásahů. Nejčastější jsou asi intoxikace - přeloženo do češtiny zpití ožralové a sjetí feťáci. Absťáky jsou méně často.
Potom sebevraždy. Obvykle demonstrační, protože kdo to myslí se sebevraždou vážně, tomu se většinou i povede; a pak je třeba jen vypsat předběžné oznámení o úmrtí, policie je většinou už na místě.

Nejčastěji prášky. V lepším případě vitamíny (pokud o sebevraždu několika pláty B-komplexu jsem zaznamenal opakovaně), v horším případě antidepresiva. A antidepresiva jsou už hodně zlá, často působí poruchy srdcečního rytmu.

Vzpomínám na mladého kluka, kterého přivezli záchranáři po té, co spolykal několik balení Citalopramu. Hned po přijetí zavedli sondu a pokusili se vypumpovat žaludek. Po přijetí ještě vypadal normálně, hovořil a nezdál se nemocný. Během toho výplachu žaludku, při kterém se sonda ucpávala zbylými tabletami, prodělal srdeční zástavu, reanimován, ale už nenaskočil...

Pak bývají pořezaná nebo spíš jen poškrábaná zápěstí.
Sebevraždy provazem se obvykle podaří, ale měl jsem i případ, kdy se šňura na prádlo pod nešťastníkem utrhla a vzápětí jej našli policajti (rozhovor: "Proč jste před tím pokusem volal na policii?" Odpověď: "Jsem sám. Nikomu nebudu chybět, nikdo si nevšimne, že už nejsem. Nechtěl jsem, aby mě našli po dvou týdnech podle zápachu."

Pak celkem často rodinné krize, hádky a nervy a následná nervová zhroucení. Poslední takový výjezd byl k šestnáctileté holce. Po hádce s rodiči (kteří vypadali vcelku normálně a hlavně ustaraně) se zamkla v koupelně a vyhrožovala, že si "něco udělá." Takže máma s tátou přivolali hasiče a policajty, co měli jiného dělat? Poslat holku k odbornému vyšetření může zase jen lékař, tak jsem byl přivolán já z titulu RZP, ač nějaký psycholog by měl větší efekt.

V následující podrubrice se chci věnovat těm zajímavějším a snad i veselejším F- diagnózám (rozkliknutí)





Komentáře

Okomentovat

Nejlépe hodnocené

Proč je tu vlastně tento blog

Obrázek
Srdečně Vás vítám na těchto stránkách I když blogování už dávno vyšlo z módy, já jsem se v něm jaksi našel. Začínal jsem na blog.cz, pokračoval na signaly.cz, a nedávno jsem se opět vrátil na blog.cz. Pro jinak spřátelené signály píši asi příliš sekulárně.  Nyní při avizovaném zániku platformy blog.cz jsem se přesunul, stejně jako velká část posledních mohykánů této  zanikající komunity na blogspot. Píšu o své práci lékaře a o  zážitcích s nemocemi a pacienty. Některé lidi to možná zajímá. A některé věci a události nemusí zůstat zapomenuty.  Kromě toho si občas vymýšlím i jiné příběhy inspirované během života kolem nás.
Další informace

Konfrontace

Osud si někdy podivně hraje. Někdy chce na něco upozornit. Ostatně často říkávám svým pacientům, když se ptají:"Proč tahle nemoc postihla zrovna mne, proč se mi to stalo?" jako odpověď:"Inu, asi vás to má čemusi naučit. Moje kolegyně je aktivní a praktikující křesťanka, evangelička. Trochu třeštidlo, mnohomluvná, když spustí, je k nezastavení. Ale na své rodině a manželství si vždycky zakládala. Když jsem přišel na toto oddělení, ráda mě poučovala, jak správně vycházet v rodině. Sama mě ráda poučovala, že se věnuje manželovi a vztahu k němu, poté, co jejich dvě děti odrostly. A poté, co prodělala krizi ve vztahu. Nevím proč, ale ani pro mně nebylo velké překvapení, když mi asi před čtyřmi měsíci oznámila, že se bude rozvádět. Její muž se zamiloval do nějakého mladšího modelu a opustil ji. Prý je psychicky změněný. Trpí na depresívní epizody, aniž by se nechal někde odborně léčit, od známého měl předepsaný sertralin . Nyní se ale přehoupnul do nějaké manick
Další informace

Když doktor myslí, že je nemocný

Obrázek
Nemoci, včetně těch nejvážnějších se nevyhýbají ani doktorům. Ti mají jen určitou výhodu – nebo nevýhodu – jak se to vezme – že mají více informací a snadnější přístup k nim. Někdy mají i konexe nebo jiné menší výhody. Ale přísloví říká: „Nemocnému nepomůže, když leží ve zlaté posteli.“ Skoro každý z doktorů někdy na sobě pozoroval příznaky nějaké nemoci. Nevyhnulo se to ani mně. Už jako medika mě pronásledovaly sny a můry, že jsem onemocněl – pamatuji živé sny, ve kterých jsem měl roztroušenou sklerózu a skončil na vozíku. Byly to odžitky, objevily se zrovna v době, když jsem skutečně onemocněl, jak jsem už psal dřív tady . Později se objevil sem tam nějaký sen o nějaké ještě horší nemoci. Ještě horší bylo, když jsem začal s přibývajícími lety i pozorovat objektivní příznaky stárnoucího organismu. Ne, nechystám se odhalit celou svou anamnézu. Toto je příběh jednoho mého kolegy, budu mu říkat Matěj (jméno změněno). Nastoupil na naše oddělení v jedn
Další informace

Omyl VI - Bolesti na hrudi

Obrázek
Dnešní případ se netýká přímo mne, byl jsem jen svědkem. Připomenula mi ho poněkud emočně laděná diskuze na twitteru, týkající se nového případu. Psalo se o něm třeba zde . Vlastně by se hodil i pod rubriku záchranky. Ale sem se asi hodí víc. Tento příběh pochází z doby, kdy jsem začínal na zachránce. Měl jsem zrovna po zkoušce a na mém Notarztscheinu ještě neoschnul inkoust. A protože jsem si byl před první službou poněkud nejistý, jako ostatně před každou první službou v životě, domluvil jsem se s kolegou - vedoucím místní záchranky, že u něho ještě jeden den postážuju. "Sto let můžeš chodit na stáže," řekl mi přitom, "ale dokud nebudeš jezdit sám, nebude to nic platné." Ta služba byla klidná, takže mi toho mnoho nedala. Byla sobota, začalo se v osm hodin. Ale první výjezd byl až někdy v půl šesté večer. Bolesti na hrudi. Přijíždíme na místo. Celkem mladý muž něco po čtyřicítce, a zjevně nevypadá, že by byl fňukna, je vidět, že trpí. Bledý, opocený, schvácený. St
Další informace

Obyčejná

Obrázek
Poznámka: Ilustrace byly převzaty z profilu dívky, o které píšu, na její vlastní  žádost. Takto vidí ona sama sebe.  Můžete ji navštívit, její postřehy jsou inspirující.   Poslední dobou jsem psal o práci a o zážitcích a zkušenostech z ní. Dříve jsem psal i o lidech, které jsem někdy potkal, většinou v práci, ale i mimo ní. Tak tomu bude i dnes, tento článek je věnován jedné neznámé dívce, se kterou jsem se potkal ve virtuálnu.  Když se navštíví ta virtuální hospoda, kterou jsou sítě, občas narazí i na někoho zajímavého, kdo nese nějaký zvláštní příběh. Ač je to už vzácné.  Tahle dívka je svým způsobem taky pacientka. A proto sem tak trochu patří. Ale co, je to můj blog a mohu psát o čem a kom chci.    Není to pacientka moje a vůbec na ni nemám vliv. Někdy ale naznačí, jak svou  léčbu vnímá. Především psychiatrickou diagnózu - nevím jakou a ani to nepotřebuji vědět. Nu, pro její lékaře a terapeuty asi nic moc výsledek. Skeptická, snad jimi i pohrdá. Řekl bych bez náhledu nemoci, ale to
Další informace