Psycho III: Introvertka

Přece jen nejsou všechny výjezdy záchranné služby tak vážné, občas se i jeden zasměje.

Takové mám nejraději.

Jako třeba toho jednoho dne ještě na začátku mé kariéry. Asi tak na mé páté službě, krátce po ranní svačině, se objevil na pageru záznam: "Pacientka několik dní neviděna."

---

Můj šofér pak doplňuje: "Už jsou tam hasiči a policajti. V klidu a pohodě, pokud je doma, reanimovat ji nejspíš nebudeme."

Ne, to nebudeme. Ale lituji, že jsem do sebe hodil koblih s kávou. Káva mi při jízdě dělá zle. A vyzvracená se špatně uklízí.

Často jsem slýchal z vyprávění kolegů, jaký je to zážitek, najít pacienta po dvou nebo i třech týdnech po smrti, někdy i po delší době, hlavně když si sousedi stěžují, že to je cítit.Čekal jsem taky něco takového.

Nucená otevření dveří nebývají zase tak vzácná a aspoň jednou za měsíc bývají.

Přijíždíme. Policajti a hasiči jsou opravdu na místě. Jejich zámečník už se chystá zápasit s dveřmi. Sousedi upozorňují, že tato asi šedesátiletá žena nebyla již několik dní viděna venku. Nezvedá telefony. Vlastně na ni upozornila její nějaká sestřenice. Pacientka prý přestala brát telefon. Protože sestřenice bydlí 500 km daleko, pokusila se dovolat k sousedům. A tak jsme tu.

Konečně je zámek proražen a vstupujeme do bytu. Trvalo to, protože to byl bytelný bezpečnostní zámek.Snažím se jít spíš po čichu, obávaje se onoho zápachu smrti.

Avšak když vejdeme do kuchyně, uvidíme sedící trochu otylou ženu, v jedné ruce kočka, v druhé cigareta. Vyvalí na nás oči asi jako my na ni. Ale osloví jako první:"Co tu děláte a kdo vás sem pustil?"

Když vysvětlujeme, že o ni měli sousedi obavy, a proto je vylomený zámek, tak vyleze na chodbu a při pohledu na dveře začne nadávat:

"To mi zaplatíte!" A pak začne vyjmenovávat, kde si všude bude na nás stěžovat.

Policisté se jí pokoušení zdvořile vysvětlit, že přece jen, když nezvedá telefony, může očekávat starosti svého okolí. Na druhé straně, pravda, uvažuju, proč by ji měl někdo nutit zvedat telefony? Taky máme taková období, ne?