Remake Neurotheologie (překlad článku)

V posledním dílě Harryho Pottera mladý Harry hovoří se zemřelým Brumbálem. Nakonec se ho zeptá: "Tohleto je skutečné, nebo se to děje jen v mé hlavě?" A Brumbál odpověděl: "Samozřejmě se to děje jen v Tvé hlavě. To ale neznamená, že to není skutečné..."

Věnováno Inigovi

V časopise Der Nervenarzt č. 3 z března 2013 vyšel na první straně (283) článek Neurotheologie.

Popisoval současný stav výzkumu mystických zážitků a jejich pokusů o racionální, vědecké vysvětlení.

Pro mne byla taková informace nová v tom, že jsem se v seriozním odborném časopise (časopise Německé psychiatrické a neurologické společnosti) poprvé dočetl o tom, že takový výzkum vůbec existuje. Dále jsem se jakoby oficiálně dověděl o vědeckém uznávání existence oněch zážitků z blízkosti smrti a jejich výzkumů.

Samozřejmě, že výklad těchto jevů vychází z odborného, takže materialistického, pohledu. Náboženským fanatikům se to nemusí líbit. Ale třeba je to Jeho vůle, že některé věci fungují tak, jak fungují. Stejně, jako se kdysi nedalo nic dělat proti tomu, že Země není středem světa.

---

Pokusil jsem se tento článek přeložit, trochu zkrátit a zjednodušit - nevím, zda se mi to podařilo (některým částem jsem nerozuměl sám)

Komplexní a mnohoznačné téma víry a náboženství vždy zaměstnávalo lidské chápání. Teprve v poslední době se stalo i předmětem "tvrdého" přírodovědného výzkumu. Nejprve jako evoluční fenomén podle motta: "Čím jsou víra a náboženství tak úspěšné, že se v průběhu vývoje vyvinuly a prosadily?" Usoudilo se, že náboženství nejen posloužilo k interpretaci jinak nevysvětlitelných náhodných a katastrofálních přírodních událostí, ale také posilovalo kooperaci lidí zesilováním sociálních vazeb a prosazováním (nejen etických) norem chování. Tyto funkce umožňují pochopit, proč se evoluční proces víry a náboženství vyselektoval jako evoluční výhoda. Ale naproti tomu jsou na ryze biologickém podkladě těžko vysvětlitelné duchovní produkty religiozních autorit, stejně jako kulturní vymoženosti náboženství, tak jak je známe ve stavebních dílech, náboženských písemnostech a duchovně kulturních tradicích.

Tento text podává přehled o neurobiologickém výzkumu a vysvětlujících hypotézách k náboženským zkušenostem a kriticky diskutovat jejich přínos.

Původ a vliv náboženství (plurál) na jednotlivce je ve svém spektru velmi individuální a vychází z individuálních zážitkových fenoménů (zážitky a zkušenosti s modlitbou, vizionářské a ekstatické zážitky, zážitky z blízkosti smrti (death-near-experiences - DNE a mystické zážitky).

Müller a Walter podali v jedné novější práci přehled neurobiologických aspektů některých těchto forem religiozních zážitků a zkušeností. Mystické zážitky byly ale jen okrajově zmíněny. Naše práce se nyní koncentruje především na mystické zážitky. Právě ty totiž - zdůraznil filozof Eduard von Hartmann - jsou jako první a nejhlubší prazáklad všech náboženství.

Mystické zážitky a zkušenosti jsou průkazně přítomny a jsou pilířem všech původních náboženství. Jsou rozšířené v překvapivé podobnosti ve všech celosvětových původních náboženstvích. Epidemiologické studie ukazují, že mystické zkušenosti se vyskytují velmi často, a to asi u 30-40% obyvatelstva.

Při jedné nedávno provedené reprezentativní anketě v SRN událo 35% dotázaných, že občas nebo často prožívají pocit "jednoty se vším jsoucnem".

Od 90. let minulého století se hledá neurobiologický korelát k mystickým zážitkům. Newberg a ďAquili jako dva významní zástupci neurobiologického výzkumu označili svou práci jako Neurotheologie. Původ tohoto pojmu je ale přisuzován autorovi Aldous Huxleymu.

Fenomenologie mystických zážitků

Pojem mystika má původ v řeckém slově "myein" tzn, napojit, souviset. Ve smyslu zde používaném znamená mystika "vnitřně prožívané soujedinění s lidstvem a vším jsoucnem podmíněné Boží nekonečností." Abychom mystický zážitek přesněji charakterizovali, je často používána univerzální typologie mystických zážitků podle filozofa W.T. Space:

1. Transceze subjekt-objekt-relací. Tím se rozumí zážitky, že se stírá hranice mezi člověkem a jeho okolím, dochází k rozplynutí svého "já" ve všehomíru

2. Transceze času a prostoru Během mystických zážitků dochází k rozplynutí vnímání času, často popisovanému jako "vnímání věčnosti", nekonečného štěstí apod. Transceze prostoru znamená, že se rozplyne vnímání trojrozměrné dimenze (zážitek nekonečna).

3. Hluboce vnímané positivní ladění Vedoucí pocity mystických zážitků jsou radost, štěstí, vnímání lásky a vnitřního klidu

4. Zážitek svatosti "Zážitky svatosti" jsou neracionální intuitivní, tichem provázený pocit hluboké úcty a bázně

5. Vnímání objektivity a skutečnosti intuitivní, neracionální přesvědčení, že zážitek je skutečný a reálný, že toto je skutečnost

6. Paradoxie Popis mystických zážitků si často logicky odporuje. Například že "já" existuje a současně neexistuje.

7. Nepopsatelnost mystikové zdůrazňují, že naprostá většina zážitků se nedá vyjádřit řečí.

Pro ilustraci uvádíme dva takové zážitky:

Bylo to jako náhlé, pomalé a přece rychlé rozplynutí času, prostoru, vnímání a všech dalších pocitů, které označujeme jako svoje. V tom rozsahu ale tak, jak zmizelo vědomí, nastal pocit vnímání jakéhosi hlubokého vědomí a nakonec nezůstalo nic jiného než čisté, absolutní Já. Celý vnější svět ztratil obsah a tvar...

Zážitek, že Já a Vše jsou absolutně jednotné. Vše, Já i vše kolem, jsou prázdné. Všechny věci jsou jen představy.... Při "osvícení" to nebyl pocit, že nic neexistuje. Nic nevidíme a nic neslyšíme. Není to nějaké rozšíření svého Já, ale pocit, že Já a Vše je jedno....

Fyziologie a neurobiologie religiozních zkušeností

Vychází z podobnosti a srovnatelnosti různých zážitků, nezávisle na původu. Pak můžeme využit provokační techniky při pokusech.

Kontinuita při předráždění a poddráždění

Psychofarmakolog Roland Fischer vypracoval jakousi neurofyziologickou "Kartografii eksatických a meditativních stavů." Jde o jakýsi rozšířený koncept vycházející z dynamické rovnováhy ergotrofního (sympatického) a trophotrofního (parasympatického) systému.

Každodenní rutinní aktivita předpokládá lehké dráždění ergotropního systému přítokem informací a dat z okolí a je dána rychlostí zpracování těchto dat. Pokud se množství a rychlost přítoků informací dále zvyšuje, že kapacita nervového systému nestačí, jde o kontinuální přechod k psychóze (schizofrenii). Schizofrenie se podle takového konceptu projevuje ztrátou schopnosti kreativního zpracování informací. Předráždění se vyznačuje obrácením se dovnitř a potlačením vnímání informací z okolí.

Na druhé straně takového konceptu je zahrnuto vnímavě meditační kontinuum, které je dáno zvýšením trofotropního dráždění. To se projevuje mimo jiné zpomalením bioelektrické aktivity v EEG (poznámka - známé jako Alfa-Relaxace)

Čím víc se na tomto kontinuu vzdalujeme stavu běžnému vnímání, tím víc se vytrácí vnímání běžných rozměrů. Přijímání dat a informací z okolí se značně zredukuje. Tak popisuje mystička Tereza z Avily vrchol mystického vnímání - "Duše ani nevidí, ani neslyší". Prostor, tak jak jej vnímáme naučení z dětství, se vytratí z vnímání. Také vnímání času se posunuje, jak při ergotropním tak trofotropním dráždění.

Epilepsie, mozková stimulace a religiozní zážitky

Jiný koncept vypracoval kanadský neurolog Michael Persinger. Vycházel ze zkušenosti, že pacienti s temporální epilepsií (forma epilepsie, vycházející ze spánkového laloku. Neprojevuje se typickými křečemi, ale spíše stavy s poruchami vnímání a neúčelnými pohyby) mívají často zkušenosti Obrácení a bývají velmi hluboce nábožensky zaměření. Spánkový lalok obsahuje velké množství struktur, spojených s vnímáním, pamětí a zpracováním paměti, poznávacími funkcemi, a pocitovými zážitky. Pravý spánkový lalok je rozhodující pro řazení informací z okolí a z nitra.

Jsou známy religiozní zážitky nebo takto popsané provázející úvod do takového temporálního záchvatu. (Příklad: ruský spisovatel F.M. Dostojevskij). Persinger připomíná, že dráždění spánkových laloků různými fyziologickými a patofyziologickými stavy (nízká hladina cukru, nedostatek kyslíku, úzkostné stavy, deprese, nedostatek spánku) může podporovat vznik takových zážitků. Persinger tak postuluje, že religiozní zážitky jsou jen artefakty malých záchvatů spánkového laloku, které pak aktivují limbický systém, odpovědný za emoční doprovod, a tak způsobují silné emoční vnímání takových zážitků.

Saver a Rabin vyšetřovali velké soubory religiozně zaměřených lidí ve vztahu k této epileptické hypotéze a došli k pozitivnímu závěru. Avšak podle jiných autorů tato epileptická teorie historickém přezkoumání neobstojí. Navíc experimentální studie neprokázaly při těchto zážitcích aktivizaci limbického systému (což tato teorie předpokládá - viz dále).

Experimentálně se nabízí možnost cíleného dráždění spánkového laloku pomocí transkraniální magnetické stimulace. Persinger vytvořil k takovému účelu speciální helmu. Experimenty podle něj skutečně potvrdily, že se při dráždění spánkových laloků se objevují abnormální pocity, které mohou přejít až k religiozním zážitkům.

Takový model podle Persingera nabízí pochopitelnou argumentací Kritické jsou ale tyto body:

- pozorovaná souvislost mezi temporálními epilepsií a jejich nadprůměrnou religiozitou takto nemocnýc je možno vysvětlit i jinými mechanismy. Fixace na náboženství může být podvědomá, způsobená pocitem nadpřirozeného ovládání.

- současné poznatky nepředpokládají spojení tak komplexních zážitkových událostí s pouze jedinou mozkovou strukturou

- neexistují zobrazovací studie pro podporu tohoto konceptu

- při experimentech s drážděním spánkového laloku nebyly dodrženy standardy

- sporné zážitky byly hodnoceny standardizovanými dotazníky (mohlo dojít k nadhodnocení)

Granqvist provedl k ověření hypotézy dvojitě zaslepenou studii - použil Persingovu stimulační helmu. Ukázalo se, že probanti, kteří měli helmu aktivovanou, měli neobvyklé zážitky zrovna tak často, jako ti, co měli helmu inaktivní. Tato studie byla ale opět Persingerem kritizována pro metodické chyby.

Diskuze pokračuje.

Mozkový metabolismus

Newberg a d'Aquili vytvořili neurobiologický model k pochopení vzniku mystických zážitků během meditativních stavů.

Ukázalo se, že při meditaci, kdy se "Duše očišťuje od myšlenek a slov a odpoutává se od rušivých vlivů", dochází k aktivaci prefrontální (čelní) mozkové kůry. Současně se redukuje příjem impulzů parietální (temenní) kůrou, až k blokování přijmu impulzů pro dolní parietální kůru. Tato deaferentace (ztráta impulzů) vede zase ke stimulaci hippokampu, což vede zase ke stimulaci prefrontální kůry, která je spojena. Následně se aktivuje po limbickém okruhu amygdala, což zase stimuluje ventromediální (přední středovou) část hypotalamu, čím dochází k aktivaci parasympatiku. Souhra při stimulaci tohoto obvodu vede k oněm pocitům relaxace a vnímání "fundamentálního klidu".

K ověření této hypotézy vyšetřoval Newberg tibetské mnichy během meditování pomocí jednofotonové emisní tomographie (SPECT - metoda, která pomocí radionuklidů umožňuje měřit prokrvení mozkových částí). Skutečně byla zjištěna nejdříve silná aktivace čelní kůry, následovaná deaktivací v oblasti horní zadní temenní mozkové kůry (zde jsou zpracovávány signály ze smyslových orgánů). Autoři předpokládají, že takto může dojít k rozpojení příjmu signálů ze smyslových orgánů a postulují, že při meditaci (a při hluboké modlitbě) je tímto mechanismem změněno vnímání těla a orientace v času a prostoru. Takto dojde k zážitku Unio mystica, tedy k zážitku rozpuštění Já v něčem Velkém, Všezahrnujícím, a zážitek Věčnosti a Nekonečnosti.

Změny metabolismu v limbických oblastech předpokládaných Persingerem (viz výše) se nenašly.

I tyto hypotézy jsou zpochybňovány. Podle studie dle Karnatha se odpovídající struktury nenacházejí v oblastech předpokládaných Newbergem.

Neurofyziologie modlitby

Skupina z Düsseldorfu kolem Nina P.Azari vyšetřovala pomocí pozitronové emisní tomografie (PET - metoda schopna měřit metabolické změny a aktivitu mozkových částí) skupinu věřící a nevěřící lidi během duchovního cvičení, navedeného recitací biblického textu (Žalm 23). Toto srovnávala s recitací nějakého nudného návodu k použití.

Podle dotazníkových dat dosáhli "religiozního stavu" pouze ti věřící při recitaci biblického textu. Výsledky PET ukázaly při recitaci biblického textu u věřících zvýšené prokrvení v pravém dorzolaterální prefrontální kůře - rozdíl proti nevěřícím byl výrazný. Kromě toho byla i dorzomediální prefrontální kůra pravá zadní temenní kůra aktivována. Pozdější analýzy prokazovaly možnou specifickou aktivaci okruhu mezi čelní a temenní kůrou během zážitku modlitby.

Další studie pomocí SPECT podle Newberga byla provedena u mnichů františkánského řádu během recitace religiozního textu. Zde bylo prokázáno zvýšené prokrvení v prefrontální kůře, dolním čelním laloku a dolním temenním laloku. Rovněž se ukázala inverzní korelace mezi změnami prokrvení v prefrontální kůře a stejnostranné parietální kůře. Změny v limbickém systému se nenašly.

Hyperventilace a religiozní trans

Změny vědomí a vnímání pomocí dechových technik v józe a meditacích jsou dlouho známy. Především některé africké kmeny a mystikové islámu (Sufis) používají hyperventilaci k vyvolání tranzových stavů. V řadě psychiatrické literatury jsou popisovány po dlouhé hyperventilaci vyvolávání úzkosti, depersonalizace a derealizace a ojediněle euforické pocity. Hyperventilace je obvykle popisována jako doprovodný symptom úzkostných stavů a někdy jako provokační moment k vyvolání panické ataky.

Fyziologicky se zřejmě uplatňuje hypokapnie (snížení množství oxidu uhličitého v krvi) a s tím související změny prokrvení. Současně vede k alkalóze a posunům iontové rovnováhy (důsledkem je mravenčení a křeče ve svalech). Během hyperventilace se výrazně snižuje prokrvení mozkové. PET a funkční magnetická rezonance prokazuje výrazné snížení prokrvení především kůry mozkové. Podkorové oblasti jsou rovněž méně prokrveny, ale relativně lépe než kůra. Tato převaha pak může vyprovokovat změny vnímání a zážitky.

Aktuální studie ukazují, že 30 minut forcirované hyperventilace zvýší intenzitu afektivního vnímání a výraznou alteraci subjektivního vnímání a stavu vědomí. Četní probandi popisovali tyto změny vnímání jako religiozní zážitky. Zdá se, že větší část těchto prožitků nastupuje v klidové fázi po skončení hyperventilace. Vzniká tak teorie, že během obnovy normálních parametrů prokrvení po hyperventilace se mysteriozní zážitky mohou provokovat. Je třeba ale dalších studií pro ověření.

Pozn. holotropní dýchání taky vychází z hyperventilace

Mysteriozní stavy následkem hypersynchronizace mozkové funkce?

Již dlouho je diskutováno, že mozek spojuje různé impulzy do celostního konceptu (tzv. Binding).

Neuroninformatik Malsburg postuloval (1981), že časově synchronizované pálení jednotlivých neuronových populací kóduje jednotlivé vlastnosti vnímaného (tvary, barvy, pohyb apod.). Synchronizace potom umožňuje vnímat objekt celostně.

Z tohoto mechanismu vnímání vzešla hypotéza, že zážitek celostního vnímání jsoucna, popisovaný mystiky, odpovídá jakémusi globálnímu synchronizování. Tato hypotéza se ověřuje pomocí měření synchronizace gama-oscilací.

Ekvivalence religiozních zkušeností a orgasmu?

Oba uvedení vědci - Newberg a d'Aquili vytvořili ve své knize "Why god won't go away" hypotézu, že schopnost prožít religiozně-ekzatický zážitek má možná v evolučním procesu původ v prožívání orgasmu.

Oba zážitky se vyznačují pocity štěstí, vnitřní trascendence, a pocitu jednoty mezi Já a Vše. Kromě toho jsou k popisu mystických zážitků používány výrazy známé z lásky a sexuality.

Při ekzatických tancích a modlitbách se vyvolávají mozkové rytmy podobné těm, které nacházíme při pohlavním styku. Z fyziologického pohledu je známo, že během orgasmu dochází k provokaci aktivačních a inhibičních systému, což se děje prokazatelně i během mystických zážitků. Během předorgasmické fáze dominuje sympatikus s maximem ve vrcholné fázi, poté doje k rapidnímu převedení na parasympatikus s uklidněním fyziologických funkcí.

Ovšem analogie obou stavů není úplná. Například hypothalamus je při sexuální aktivitě daleko více zapojen než při mystických zážitcích, naopak při mystických zážitcích je daleko více aktivovaná čelní mozková kůra.

Religiozní zážitky a halucinogeny

Archeologické a etnografické výzkumy jednoznačně prokazují používání rostlinných halucinogenních drog během náboženských rituálů (meskalin, psilocybin, dimethyltryptamin). Tyto substance mohou nástup takových zkušeností provokovat. Jak demonstroval Heigl a Smith, jsou religiozními praktikami vyvolané a drogově indukované zážitky navzájem nerozeznatelné.

Dimetyltryptamin je již po staletí používán domorodci v Amazonii. Typické vjemy obsahují vize bílého světla, setkání s andělskými nebo demonickými bytostmi, eksatické pocity, pocity věčnosti a nekonečnosti, nebezká hudba a pocity spojení s nějakou nadpřirozenou mocnou a milující bytostí. Tyto prvky jsou společné s mystickými zážitky.

V roce 1962 byl dimethyltryptamin prokázán i v metabolismu zcela zdravých lidí. Tím vznikla hypotéza, že vznik mystických zážitků souvisí s vylučováním dimethyltryptaminu. Tato hypotéza byla zpochybněna, protože se dymetyltryptamin vyskytuje jen ve stopovém množství a je enzymově velmi rychle odbouráván. Zatím neexistují studie podporující tuto hypotézu.

Aktivace pravé hemisféry, thalamu a religiozní zážitky

Na základě podobnosti s halucinogenním působením by mohly být zkoumány změny metabolismu mozkové kůry, které se typicky dějí pod vlivem halucinogenů. To aby se zjiastilo, které mozkové struktury se mohou na vytváření těchto fenoménů podílet.

Celá řada studií prokazuje aktivaci pravé hemisféry, thalamu a čelní kůry pod vlivem halucinogenů. Pravá hemisféra se zdá aktivnější pro vnímání pocitů než levá hemisféra. Kromě toho se v pravé hemisféře nachází struktury pro regulaci pozornosti, které jsou během změněného vědomí velmi aktivované. To poukazuje na to, že během religiozní zkušenosti dochází k přesunu aktivity z levé hemisféry (slovní a racionální) do pravé hemisféry (nonverbální). Tím se například prožitek modlitby zcela změní.

Kromě toho ukazují zobrazovací studie podle Vollenweidera změny ve zpracovávání impulzů v thalamu. V thalamu jsou zpracovávány informace z tělesného nitra a jsou filtrovány dle své důležitosti. Tím jsou do vědomí propouštěny pouze relevantní a podstatné informace. Tato funkce je regulována kortikostriatothalamickou smyčkou. Blokování je řízeno striatem (tzv. Žíhaným tělesem pod kůrou mozkovou) a je moderováno dalšími okruhy. Zvýšení "dopaminového tonu" vede k otevření tohoto tzv. "thalamického filtru". Takové otevření vede k zahlcení kůry různými počitky, což vede ke změně vnímání Já.

Hypotetická porucha thalamického filtru byla již v 50. letech postulována u schizofrenie. Rovněž podle Huxleyho může být pomocí drog změnené vnímání způsobené změnou thalamického filtru. O těchto hypotézách se dodnes diskutuje. Je ale sporné, zda thalamický filtr jako jediný element může být předpokladem pro psychotické poruchy nebo religiozní zážitky.

Závěr

V článku bylo představeno velmi široké spektrum současného výzkumu. Problémem je obtížné chápání religiozních zážitků, které jsou sotva vhodné k výzkumu. Kromě toho se výzkumníci potýkají se spornými ekvivalenty (recitace textů, vzpomínky, zážitky...). Hlavní hypotézy - limbická podle Persingera a hypotéza deaktivace areálů zpracovávajících orientaci podle Newberga a d'Aquiliho, nejsou dosud experimentálně ověřené. Současný stav vědění ukazuje, že se na mysteriozní zkušenosti podílí celá řada mozkových obvodů.

Existují hypotézy, které se ukazují důvěryhodné. Mají ale slabiny při ověřování pomocí zobrazovacích metod, nebo reprodukovatelnosti pokusů. Kromě toho velká část těchto vysvětlení není specifická pro religiozní zážitky, odpovídající změny se objevují i při změnách vnímání u psychóz. Potíže činí i relativní vzácnost takových zážitků, což znemožňuje reprodukovatlenost v laboratorních podmínkách a potíže při systematickém výzkumu. To je v podstatě možné jen u pocitů vyvolaných halucinogeny. Nové znalosti mohou přinést i výzkumy death-near-experiences, které se v klinické praxi objevují celkem často.