Psycho II: Kokakolový poutník po hvězdách

Potkával jsem ho, když jsem chodíval do Edeky nakupovat. Nedal se přehlédnout. Vysoký robustní muž, chlap jak hora, a se svým plnovousem vypadal jako nějaký starozákonní prorok.

V Normě se pravidelně vyložil vedle automatu na vrácení lahví, na celtovině a kolem sebe rozmístil ručníky a deky. Jako by se tam chystal přenocovat. Nakupující chodili okolo a snažili se ho ignorovat, uhýbat očima...

Včetně mne. Pravda, nějaký další pošuk bezdomovecký...

Od pondělí do čtvrtka tam lehával, od rána do večera. Nevím, jak to bylo v noci, když zavírali obchod. Nechal se vyhodit?

Ten čtvrtek odpoledne zase zapípal alarm - výjezd - muž v obchodě s poruchou chování, podezření na psychózu.

---

Přijíždíme. Asi čtyřicetiletý živě gestikující muž a kolem asi pět policajtů, rozmlouvající s tímto člověkem připomínajícím Mojžíše. Takže je to tak - už asi začal svým neobvyklým chováním vadit. Nenechal se ze svého homelessáckého bivaku vykopnout, tak se přivolala policie, policie si sehnala tlumočníka a poté, co ho vyslechla, usoudili, že tohle je přes čáru a zavolali tedy záchranku.

Pochopil jsem, že můj - teď už pacient - je Španěl. Neumí ani slovo německy, ani žádný jiný jazyk. Jak se tady dostal? Prý vlakem.

Onen muž je mi představen jako soudní překladatel a tlumočník ze španělštiny. Požádám, aby nechali mého pacienta mluvit, a tlumočník mi jen překládá. Španěl začal něco překotně vysvětlovat, ale už asi po pěti větách byť rychlého překladu se ztrácím.

Rozumím něco v tom, že naše země je ohrožena. Jsme sledováni mezigalaktickými invazníky, kteří jsou mezi námi, anejsou poznat. On je ale odhalil...proto se ho snaží zničit. Ale tady na něho nemohou. Utekl ze Španělska sem, a zde je ukrytý. Nic nejí, jídlo může být otrávené nebo změněné. Ale pije kokakolu. Kokakola totiž poskytuje úplnou imunitu proti jejich působení.

Ne, dál jsem to neposlouchal. Prostě paranoia jako z knihy.

Jako z mých mladších let na povinných praxích na psychiatrii, kde jsem slyšel opravdu leccos. A někdy jsem se musel kousat do jazyka, abych přitom nevyprskl smíchy, což by snížilo vážnost situace.

Fall 1: Sedíme s mediky v demonstrační místnosti psychiatrické kliniky. Jsme studenti pátého ročníku LF a právě se seznamujeme s nemocným s diagnózou schizofrenní reziduum. Sedí proti nám asi padesátiletý muž. Na otázku, kde jsme, odpovídá s kamennou tváří - přece na konferenci o jaderných zbraních. Na otázku, kdo jsme, s kamennou tváří odpovídá - jsme přece prezidenti. A rovnou se mě zeptá, jakého státu jsem prezident.

No vydržíte nevyprsknout smíchy?

Fall 2: Na povinné praxi - kolečku v psychiatrické léčebně. Paní asi pětašedesátiletá s podobnou diagnózou. Kde jste pracovala? "Na ministerstvu." Jaké máte vzdělání? "Vystudovala jsem asi pět vysokých škol - lékařskou fakultu, taky právnickou a přirodovědnou, ČVUT" Umíte jazyky? "Uměla jsem německy, anglicky, rusky, španělsky a franouzsky. Jenže vše jsem zapomněla když na mne začali působit těmi interaktivními paprsky."

Co s ním? Samozřejmě, patří na psychiatrii. Jenže - jak se tam s ním domluví?

Náš cestovatel hovoří pouze španělsky, a policejní tlumočník ho kategoricky odmítl kamkoliv doprovázet - již nyní je podrážděný, že vůbec musel přijet.

A náš nemocný odmítá kamkoliv jít. Tady na dece v supermarketu, obložen lahvemi s kokakolou, je mu nejbezpečněji.

Musím dodat, že tento příběh se udál ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, která je známá poněkud podivnými zákonnými předpisy, co se týče detence, tedy hospitalizace proti vůli nemocného. Zatímco ve vedlejším Sasku nebo jen deset kilometrů vzdáleném Durynsku by mi stačilo zavelet pocistům: "Seberte ho a pojedeme", zde může hospitalizaci nařídit jedině soud. V zastoupení správní úředník, který se ale stejně musí optat soudce. A zrovna soudci v tomto městě nejsou moc ochotní a vstřícní.

Takže čekáme na státního úředníka, hodinu. Ten si dle očekávání vyžaduje povolení soudce. Obvyklé otázky: "Ohrožuje někoho? Nebo jen obtěžuje. Pokud jen obtěžuje, není to důvod ho zsadržet a omezit na svobodě..." Znám tyhle argumenty.

Pokud tohle není důvod jednoho omezit na svobodě, pak nevím, co tedy vlastně je. Vždyť trpí...

Tak jen řeknu: "Tento nemocný ohrožuje sama sebe už tím, že nic nejí, a pije jen kokakolu. Již nyní mu byla naměřena hladina cukru přes 20 mmol/l, což je samo o sobě důvod k odeslání do nemocnice."

Jsem rád, že nemusíme s policií odvést našeho nemocného k soudci do bytu, aby ho sám vyslechl (jak se již leckdy stalo). Po necelých dvou hodinách, zatímco se už setmělo, konečně máme povolenku transportovat našeho Španěla tam, kam patří.

Předpokládám, že byla nějak (určitě složitě) vyjednána jeho repatriace.