Reportáž psaná na záchrance (II) - dokončení

4. Výjezd (Hematemesis a krvácení z varixů)

Je něco po jedné hodině, když zase uléhám do pelechu. Zkouším usnout.

Noční služby v nemocnici dělám už skoro dvacet pět let, na základnách záchranné služby to budou za chvíli tři roky. Když jsem byl mladší - mladší - do těch čtyřiceti - zakládal jsem si na tom, že dokážu usnout kdykoliv a kdekoliv. Tahle vlastnost se už s přibývajícími léty vytrácí. Převaluji se na nepohodlném lůžku. Saniťáci, místo, aby zkusili taky spát, se vybavují a hlučí v kuchyňce, která je přes chodbu. Nechali otevřené dveře a ohledy nemají. Tak se pokouším sledovat svůj dech, sleduji myšlenky, které se mi honí hlavou (oblíbená relaxační metoda - popisovat myšlenky jako z pohledu třetí osoby, které se v

---

hlavě vyskytnou). Bojuju s pokušením vstát a jít seřvat saniťáky, ať dodržují noční klid.

Z těchto úvah mě probere další alarm. Podívám se na čas - za deset minut dvě. Takže ze spánku nebude tuto noc nic. Na displeji je nejasný nápis - Muž 47 let dosud zdráv.

Hm, tahle nejasná hlášení jsou nejnebezpečnější. Může jít jen o hysterii, bolesti, možná jen afekt po hádce s manželkou. Nebo taky srdeční zástava, reanimace, a vše, co k tomu patří. Je dobré být připraven na nějaký adrenalinový zážitek. A pak být třeba příjemně překvapen.

Aspoň že podle adresy nepojedeme nikam daleko, je to sousední městská čtvrť.

Dveře nám otevírá takový typek v špinavém pyžamu. Když dám svou oblíbenou otázku, kdo je vlastně nemocný, tak odpoví: "No já přece". Taky na první pohled nemocně vypadá. Nemocné oči, hluboké vrásky v tváři (tvář "indianské stařeny", jak to nazval pan Škutina ve svém Prezidentově vězni), nezdravá zašedlá barva kůže... roztřesené prsty - jak se říká - diagnóza na první pohled. Ten ubožák asi chlastá ligu a právě se prochlastal k jaternímu selhání. Vejdeme do zanedbaného bytu, který přímo křičí o ženskou ruku. Načichlý nevětranými cigaretami, za chvíli páchnu po cigaretách taky. Prý tu bydlí sám... Další známka. Asi mu chlast vzal práci, ženu, rodinu... Ale zeptám se: "Co vás trápí?" "Je mi špatně - bylo mi na zvracení a zdvracím krev. Pojďte se podívat, nespláchl jsem!".

V záchodovové mušli to opravdu vypadá jako po zabijačce - jitrnicový obsah a kapky krve až prkénku. Obrátí se mi žaludek, málem přidám do mušle i svůj obsah. Raději to spláchnu a věnuji se nemocnému. Pár otázek - kolik kouříte a vypijete za den? "Krabičku nebo dvě, a vypiju tak osm lahví." Máte alkoholový problém? "No mám no." Víc se netřeba ptát. Prohmatám břicho Jasně, játra zvětšená skoro k pupku. Takže předběžná diagnóza - alkoholová hepatopatie, nejspíš už cirrhoza, jícnové varixy (rozšíření jícnových žil z přetaku krve v nemocných játrech), krvácení, nejspíš zhoršení srážlivosti krve - když játra nefungují, tak nevyrábějí ani bílkoviny nutné ke srážení. Kromě toho tihle alkoholici mají často zničenou krvetvorbu, chudokrevnost - proto je tak bledý - a chybějící krevní destičky.

Zeptám se na vitální parametry. Tlak 90/60 mm rtuťového sloupce, to je fakt málo, to není dobré, puls 130 - takže kdoví, jak dlouho už mohl krvácet do trávicího traktu, než jsme přijeli. Ptám se na černou stolici (melénu), ale kroutí hlavou. Každopádně tento ubožák je zjevně ohrožen na životě, potřebuje okamžitě krevní vyšetření, dle nálezu možná okamžitě transfúze, určitě akutní gastroskopii a možná sklerotizaci těch krvácejících varixů. Zavést žílu, infuzi pustím proudem. Podle naměřených hodnot může už jít do šoku. Anebo taky do deliria. Ruce se třesou už nyní, v další fázi začne vidět bílé myšky nebo pavouky. Takoví nemocní často dostávají epileptické záchvaty, a proto je důvěrně znám od nás, z neurologie.

Zatelefonuji do nemocnice, kde pracuji, zda službu konající kolega zvládne akutní krvácení z varixů. Ředitelství a vedení občas vykonává tlak, abychom pacienty vozili přednostně k nám. Konkurence, nakonec proto se i na řízení rychlé podílejí - aby byl příliv pacientů. Boj o chleba a zdroje.... ale unavený kolegův hlas říká: "Nemám ani místo na JIP, kam patří, ani nikoho, kdo by udělal akutní gastroskopii, není dnes nikdo na telefonu..." Věřím mu, i když bych možná ve tři ráno sám odmítl přijmout i Bohorodičku. Tak dám pokyn, jedeme do hlavní nemocnice, tam mají nepřetržitou endoskopickou službu.

Infuze udělá mému nemocnému asi dobře, v sanitce se zlepší krevní tlak i pulz. Zajímá mě, kde bere peníze na kuřivo a chlast. Odpovídá: "Harz IV, co jiného?" Ptám se, kolik je dnes Harz IV. Prý nějakých 430 Euro. To není až tak špatné.

Harz IV. Německá sociálka. Radnice za vás uhradí nájemné, na obživu dostanete těch 430 euro. Takže aniž byste něco dělali, berete v přepočtu přes deset tisíc. Sice je podmínka, že nesmíte mít žádné peníze ani majetek, nic víc, než běžné vybavení domácnosti. Ale i to se dá někdy obejít.

Nemohu si odpustit malé kázání. "Chcete zůstat naživu? Pokud ano, tak možná právě probíhá poslední šance si ještě zachránit život... pokud seknete s chlastem. Pokud půjdete třeba na léčení... Možná, že budete mít kliku, a je to ještě za minutu dvanáct, a ne už půl hodiny po dvanácté..."

Vím, že tyhle alkoholové problémy mají dobrou šanci se spravit, pokud nemocný opravdu nechá pití, aspoň na nějakou dobu. Léčba alkoholismu je kapitola sama pro sebe, možná o tom napíšu jindy. Ale taky víme, že to dokáže - s odbornou pomocí a léčbou tak jeden ze čtyř, bez odborné pomoci asi žádný. Prognóza tohoto nemocného je mnohem horší, než u rakoviny. Brzká smrt, anebo troska - dementní zvířátko někde v domově důchodců čekající na smrt. Desítky jsem jich viděl...

Unavená kolegyně v hlavní nemocnici se smutně usměje. Po rychlé předávce jen mávne rukou..."jasný, ožrala propitý do dna, prochlastal se k selhání organismu a krvácení z varixů". Každý den přijde takový, někdy i dva nebo tři.

Vracíme kolem čtvrté hodiny. Prosím, aby mi byly dány aspoň ty poslední dvě hodiny spánku. Na půl sedmou mám budíka, musím ještě před odchodem nakrmit ten pojišťovácký počítač výkazy. Mám štěstí, další alarm nepřichází. Nedá se říci, že bych spal, spíše jen tak podřimuju.

Ráno rychle umýt. Bolí mě palice, tam vzadu na šíji a za očima. To není dobré. Znám tuhle bolest hlavy z nevyspání, drží se pak celý den, a nezaženou ji ani kávy, ani Ibuprofen. To bude blbý den. V sedm hodin přichází kolega, ten, kterého jsem vystřídal před dvanácti hodinami. Pozdravíme se, zeptám se ho, jakou on má zkušenost s vyúčtováním výkonů u nemocných s privátním pojištěním. Dá mi skutečně nějaké tipy.

Krátce po sedmé nakopnu svého renaulta a odjíždím na své oddělení, čeká mě ještě jedna celá dlouhá směna.

Dodatek: Tak nějak vypadá typická služba. Nebyla nijak moc náročná. Naše základna je totiž přece jen v klidnější oblasti stranou centra. Dispečeři obvykle vysílají sanitky a lékaře, kteří jsou nejblíže. Na základně v centru je normální, že nočních výjezdů bývá přes sedm nebo osm, a jeden se nevyspí ani půl hodiny. Taky jsem tam někdy sloužil jako záskok, ale nikdy bych neplánoval jít potom do práce.

V průměru mívám jednu službu za měsíc. Jenže tento týden se to nějak shromáždilo, že mám tři, skoro obden. Ve středu 8.1. jsem sloužil na vesnici. Bylo mnohem klidněji, jediný výjezd za 16 hodin. Ten případ byl ale celkem poctivý infarkt. Další mě čeká o víkendu. A to mi dnes volal vedoucí záchranky a prosil mě, zda bych mohl vzít noční další úterý. Někdo prý dal výpověď a vypadl... no já vůl, že taky neumím říci ne.