Němečtí dobrovolní hasiči

Přiznám se, že nevím, jak je organizován hasičský sbor a vůbec zajistění proti katastrofám u nás v ČR.

A taky jsem o tom donedávna netušil, jak je to v Německu. Nepotřeboval jsem to vědět.

S hasiči se setkávám na službách. Občas je třeba otevřít zámek, třeba když se sousedi strachují, že paní/pán dlouho nevylezl (v horším případě když je už i cítit mrtvolný puch).

Pamatuji si poprvé. Na dálnici se vyboural kamion, nakonec to nebylo tak zlé, ale zaklíněný řidič. Dostal smyk, hodiny a

otočil se do protisměru, zaklíněný tím návěsem. Byl při vědomí, ale bledý, zjevně mu dobře nebylo. A když si představíte kabinu náklaďáku,  tak byl skoro dva metry vysoko.

---

Pak přijela dvě hasičská auta. Vylezli mladí kluci a holky a pro mne byl trochu šok, když nás obestoupili a koukali na mne, co udělám a řeknu. Tedy, považoval jsem je za profíky, kteří budou snad radit mně, jak se vyprošťuje zaklíněný.

Až můj řidič se pustil do organizace....přineste žebřík....z druhé strany přidejte plošinku...a pak to jelo.

Ten zásah pak byl komplikovanější. Když jsem měl zraněného řidiče už v sanitce, kluci se mě ptali, zda přivolat vrtulník. Řekl jsem, že to zvládnem, je stabilizovaný a do fakultní nemocnice je to jen dvacet minut.

No jo, jen jsem se měl zeptat na dopravní situaci. Těch dvacet minut se kvůli kolonam v rozkopaném městě protáhlo na hodně přes hodinu. Ale konec dobrý všechno dobré.

Cestou zpátky jsem jen trochu podotkl, že jsem od hasičů čekal trochu víc profesionality. "Byli mladí, to se naučí. Navíc dělají to zadarmo a dobrovolně." Tak jsem se dověděl, že můj šofér je taky dobrovolný hasič. Vyprávěl o své práci či koníčku či jak to mám nazvat.

"Máme služby na pageru. Ty služby jsou dobrovolné, to znamená, že nedostaneme za to ani cent. Chodíme do povolání, a můžeme být uvolněni....pokud je zásah, dostaneme náhradu. 8 euro za hodinu. Zásahy nebývají moc často, tak jednou dvakrát za týden."

Celý venkov visí na práci dobrovolníku. Profesionální hasiče mají jen několik ve velkých městech.

Trochu mě zachvělo. Celá obrana venkova proti katastrofám visí na dobrovolnících, kteří vše dělají ve volném čase, ve volném čase a zdarma chodí na cvičení, zdarma drží pohotovosti.

"Kdo je u vás a je vás dost?" zeptal jsem se. "Různě, dělníci, pár sedláků, jeden zubař, nu tady ze saniťáků je nás taky pár, pár lidí z nemocnice, policajti... Nějak to obsazujeme, ale jasně, každý nováček vítán."

Až mi bylo stydno. Já za práci záchranáře beru celkem dobré peníze, ale hasiči, co s námi jezdí, to z větší části dělají zadarmo.

Měl jsem od té doby hodně výjezdů s hasiči. Vždy se jich ptám, zda jsou dobrovolníci, a obvykle jsou. V civilu policisté (a policistky, hezké holky), někdy záchranáři, studenti....

Těžko pro mne pochopit, že německý stát spoléhá na dobrovolníky a nebuduje z daní profesionální aparát. Hasiči jsou první a největší z lidí, před kterými smekám.