Pomocná navigace

Postranní panel se rozklikne ikonkou vlevo nahoře

K.O. Kapky



Ani tento poslední případ, o kterém se nyní chystám napsat zprávu,  nepatří do dávné doby. Udal se asi před měsícem, na jedné jinak celkem klidné službě na záchrance u nás v nemocnici, ve větším městě.

Už jsem se propadal do náruče hajan, když mě chvíli po půlnoci vyburcoval onen protivný pískot alarmu. Na displeji jsem si přečetl: "Intoxikace - heroin,  alkohol a drogy. Poznámka: na místě se nachází bojový pes. Dbejte osobní bezpečnosti, vyčkejte příchodu policie, nevstupujte do budovy.



Vyjeli jsme s modrým majáčkem, bez houkačky. Ulice byly liduprázdné, kdo by taky chodil po půlnoci, navíc v takové zimě; bylo to v těch dnech, kdy mrzlo a sněžilo. Tak na co plašit lidi s houkačkou? Ostatně šoféři zapínají houkačku obvykle jen na křížovatkách a když chtějí předjíždět, aby upozornili zmatkující řidiče jiných aut. 

Nebylo to daleko, jen asi tři ulice vedle základny, takže jsme  dojeli do 5 minut. Našli jsme příslušnou adresu. Byl to starší řadový cihlový dům, asi se čtyřmi patry, s asi pěti vchody. U toho rohového jsme dle instrukcí zůstali stát. Uvažoval jsem, co nás asi čeká. Bude to heroinové  doupě? Kolik tam asi bude intoxikovaných? Možná se bude jednat nakonec o hromadnou otravu, kterou označujeme jako MANV (Massenanfall von Verletzten) a bude potřeba dalších záchranářů. Už jsem si v duchu opakoval instrukce z kurzu, jak postupovat při hromadné havárii a jak postupovat při triage. 

Čekání na policii zabralo skoro půlhodinu. Takové čekání na policii (nebo na hasiče, což bývá celkem často - při potřebě otevření zámku anebo transportu nadměrně obezního nemocného) se příšerně vleče. Za tu dobu mohou být přítomní nemocní už i mrtví. Ale instrukce a pokyny jsou jasné, život zdravotníka má prý větší cenu než život nemocného. A při záchraně zdraví a života v první řadě myslet na ten vlastní. Zdravotník nesmí ohrozit sám sebe. Nějaké pseudohrdinství není žádoucí. Zajištění bezpečnosti i aplikace jakéhokoliv násilí je v kompetenci policie a zajištění technické bezpečnosti je v kompetenci hasičů. Zdravotníci jsou až třetí v pořadí a nesmí vsoupit do hry, dokud to předchozí dvě jmenované instituce nedovolí. 



Konečně přijel párek strážníků v policejním antonu. Byl to kluk s holkou, ve věku asi kolem 40 let. Byl jsem zvědav, co se bude dít. Ti dva vypadali zprvu zmateně. Nejdřív zazvonili na zvonek udané adresy. Dost dlouho se nic nedělo, až po chvíli se ozval nějaký muž. Policisté se zeptali, jak je to s tím bojovým psem,  zda pobíhá někde po chodbách nebo v otevřených místech. Jakási zmatená odpověď: "Ano,  ten pes je tady."

"-Dobře, můžete ho někam zavřít, do jiné místnosti? Je tu lékař se zdravotníky, chtějí dělat svou práci."

"-Já nevím, ten pes není můj a já s ním neumím, mě neposlechne."
"-A čí je ten pes?" -"Té ženy, co tu leží a která je v bezvědomí. Nevím, co mám dělat..."

Nesměl jsem navrhl těm policistům, ať toho psa prostě zastřelí. Přitom jsem se díval na jejich pistole zavěšené - jak se říká - proklatě nízko na jejich opascích. Mám rád zvířata a mám rád i psy. Ale když si někdo pořídí bojového psa, možná agresívního, jako by si pořídil zbraň. Pokud si takového psa pořídí feťák, je to obecné ohrožení. A přesně tak to v té chvíli vypadalo.... . Život zvířete přece nemá takovou cenu, jako život člověka, byť  jen feťáka. (ale později  se ukázalo, že to bylo přece jen jinak). Celkem jsem chápal, že se oni policajti zdráhali. Střílet po půlnoci v baráku, kde nejspíš spí taky normální lidi a rodiny... 



Anebo - zeptal jsem se, zda mají normální pepřák. Tu mě ten policista poučil,  že na psa by byl pepřák  neúčinný. Ještě tak paralyzér, ale prý nemají zkušenost. Ani nevíme, co je to za psa. 
Zazvonil znovu a znovu se zeptal zmateného hlasu kde se teď nachází ten pes. Opět jakási zmatená odpověď. Brali jsme to tak, že i tento mluvčí je nejspíš zfetovaný. Po dalších asi 5 až 10 minutách a  po novém zazvonění jsme se dověděli, že pes se nyní nachází ve vedlejší místnosti a že je bezpečně zamčený za dveřmi.

Vyběhli jsme po starém schodišti do čtvrtého patra. Policisté -urostlý chlap s již čtyřicítkou, ale pořád krásnou holkou s dlouhými blond vlasy. 

Otevřel nám asi 45letý muž. Rozhlížel se jako čerstvě vyoraná myš. Opravdu připadal, že je mimo a že může být sjetý. Ale kvůli němu tu přece nejsme, je to jeho problém, jsme tu kvůli ženy nahlášené jako bezvědomí po užívání drogy.

Muž nás zavedl  do vedlejšího pokoje, který vzdáleně připomínal obývák, byť notně zašlý. Na gauči ležela bledá asi 23letá dívka. Nedělala dojem feťačky. Nevypadala totiž tak zchátrale, jak dlouhodé smažky. Muž začal cosi koktat a vysvětloval, že přišla na návštěvu i s tím psem, cestou z procházky, prý je to jeho známá, jež bydlí o několik ulic vedle a odněkud se znají. 

Prý si pak udělali  dýchánek. Ta dívka si přitom vzala nějaké tabletky a drogy. Ne, prý neví jaké. Jo, určitě to byl heroin, co si přinesla. Jo, léčí se na psychiatrii, nějaká antidepresiva měla, neví jaké, ne neví kde je krabička nebo plato od nich, vlastně neví vůbec nic, a v podstatě ji vůbec nezná. 

Celé to vysvětlování znělo bizardně. Všichni jsme věděli, že lže, ještě jsem čekal, kdy mu začne růst frňák. Zeptal jsem se ho, zda brali ty drogy spolu,  ale zavrtěl hlavou. On nic, on muzikant, nevinný, nepije, nekouří, nefetuje, tahle přišla se psem na návštěvu a pak se zdrogovala, tak zavolal pro pomoc. 

Nebyl jsem tu ale od toho, abych něco vyšetřoval nebo soudil, nakonec s námi byli policisté, a byla to jejich práce. Ale ani ti se neměli k tomu, něco řešit, zdálo se, že pro ně záležitost skončila vstupem do bytu a izolací zvířete. Protože ona dívka neměla s sebou žádné doklady, ověřili telefonicky na registru obyvatel její jméno a adresu. Tak jsme měli aspoň identitu nemocné, pro později vyúčtování to bylo dobré. Později jsme dokonce zjistili i její pojišťovnu. 



Vyšetřil jsem onu mladou ženu. Moji sanitáři zatím na ni pověsili svoje kablíky - monitor, tlak, saturaci a to vše, co obvykle používáme. Mladá žena se zdála býti v bezvědomí,  na bolestivé podněty reagovala opožděně a  jenom zamumláním. Po odkrytí víček měla zorničky středně široké, při osvícení správné reakce. (Při opiátové intoxikací, jako u heroinu, by měla mít známé špendlíkové zorničky. Při otravě jinými drogami, například kokainem by měla mít oči zase široké.)

Bylo třeba jednat dál. Navrhl jsem svým saniťákům, nemocnou, jež jinak stabilizovaná, naložit do sanitky, tam zajistit žilní vstup a píchnout ampuli naloxonu.   

Naloxon je antagonista morfinu. Vyblokuje jeho účinek a používá se při předávkování opiáty pro okamžité zrušení jeho účinku. Působí ale jen krátkodobě. Pokud by byl problém této dívky předávkování opiátem, po Naloxonu by se měla okamžitě začít probírat. V horším případě může dostat i absťák. 

Měl jsem obavy z obtížného zavádění nitrožilní kanyly,  jak je u feťáků píchajících si nitrožilní drogy obvyklé, ale ani zde nebyl žádný problém. To taky svědčilo proti tomu,  že jde o smažku. Ona dívka dělala i celkem čistý dojem, žádná uliční coura. 

Pověsili jsme infuzi, ale naše nemocná se začala spontánně poměrně rychle probouzet. Byla však ještě zmatená a dezorientovaná, udiveně  se rozhlížela po sanitce,  kde se to vlastně vzala. Ale později dokázala vykoktat i svoje jméno adresu, i tu pojišťovnu, což mě kvůli vyúčtování v té chvíli zajímalo. 

Rozjeli jsme se do nemocnice; jak jsem již psal, bylo to opravdu kousek. Naše nemocná se dál probouzela dál a začala se vyptávat, co se vlastně stalo. Jako by spadla z Měsíce.  Nedokázala nám vysvětlit, jak se dostala do bytu tohoto pána, od kterého  znala jen křestní jméno. Další věc,  jež mi přišla absurdní. Když jdete na procházku se psem - a to bylo jediné, na co si pamatovala - sotva  skončíte v bytě cizího člověka,  kterého poznáte jen od vidění. Navíc v bezvědomí. Tahle dívka nám potom krátce vyprávěla svoje story.  Pocházela z Bavorska  (ale poměrně nedaleko od nás), pohádala se se svou rodinou a žila v našem městě sama s tím svým psem. Který sice vypadá jako bojové plemeno, ale není cvičený na agresivitu, naopak, prý je milý a přítulný.  Vypadala celkem věrohodně,  když rezolutně  popírala, že by kdy měla něco s drogami. 

Zaraženě vrtěla hlavou, jak jsme prý na to přišli. 
-"Údaje vašeho "přítele". Prý jste si přišla k němu udělat drogový dýchánek a sjela jste se." Jen nevěřícně vrtěla hlavou, jak na to onen její známý přišel? Nebere snad drogy sám, jak jej to napadlo? Matně si vzpomíná, že za ním chtěla zajít na čaj...a dál už okno. 

Dojeli jsme do nemocnice. Nahlásil jsem jí jako podezření na intoxikaci neznámou látkou, možná drogy. Ale stabilizovaná, při vědomí,  proto netřeba volat ARO-JIP ani internisty, primární vyšetření psychiatrem. To jsou specialisti na drogy a drogové intoxikace. Avšak, typická reakce laiků, sotva naše nemocná uslyšela něco o psychiatrovi, začala požadovat okamžité propuštění z nemocnice a chtěla podepsat reverz. To nakonec i po krátkém vyšetření kolegyní z psychiatrie udělala a po hodině a půl zmizela z nemocnice. Inu, proč by ji psychiatrička bránila? Aspoň má ušetřenou práci i lůžko na oddělení, které je chronicky a trvale přeplněné. 



Celý ten případ mi připadal absurdní, vám snad ne? Proč onen muž volal záchranku a pak  vyprávěl jakési hodně nevěrohodné pohádky o drogové intoxikaci? A proč si vzal málo známou cizí holku do svého bytu?

Jedno věrohodné vysvětlení mám. Onen muž jí  drogy nějak nenápadně podstrčil. Možná k němu opravdu přišla pokecat na čaj. Ale on se ji pokusil uspat nebo nějakým způsobem knokautovat. Proč asi? Nejspíš ji chtěl znásilnit či nějak jinak zneužít.  Ale asi to přehnal nebo se polekal její reakce, či dívka zareagovala jinak, než očekával.  Přitom si nevěděl rady s jejím hafanem, který by možná i svou paní bránil. Tak zavolal o pomoc, zděšený následky svého jednání. Je jasné že pokusem o znásilnění se vychloubat nebude, ani pokusem o otravu cizí ženy. A proto vypadal tak zmateně, a vymýšlel si rychle nějaké pohádky. 

V podsvětí se podobným drogám říká K.O. kapky. Jsou to různé substance, velmi nebezpečná je kyselina gama-hydroxymáselná, přezdívaná jako tekutá extáze. Substance používáná k knokautování dívek za účelem jejich znásilnění. Oběti navíc vymaže paměť, takže ta si to ani nepamatuje. Na diskotékách se dá jistě sehnat. 

Bohužel mu tento  pokus nejspíš  projde. Ti policisté nejevili zájem o další šetření, případ pro ně vyřešen. Ani psychiatrička zřejmě neudělá víc, než sepsání krátké zprávy. Znásilnění a pokus o něj není delikt podléhající oznamovací povinnosti.  Ona mladá žena zřejmě nějaké oznámení podávat nebude. Nenechala se pečlivěji vyšetřit, budou ji určitě chybět důkazy. Trvala na okamžitém propuštění, takže nebylo provedeno ani základní laboratorní vyšetření, nemluvě o toxikologickém vyšetření. Možná by toxikologické vyšetření přineslo důkaz (musím se informovat, jak je to s liquid extasy a jejím průkazu. tady je ale stejně passe.) 
Snad se jí to ale rozleží v hlavě a dojde ji, co se jí stalo a co ji hrozilo. Vždyť předávkování tekutou extází není nijak vzácné a je to život ohrožující situace. 

Já sám, jako svědek, se vypovídám jen anonymnímu blogu. Ani já nemám důkazy. Budu tedy věřit ve vyšší spravedlnost. Jak říkají buddhisté nebo nekřesťané, karma je zdarma




Komentáře

  1. Anonymní30.12.22

    Tak ještě, že to nakonec dopadlo aspoň takto ... I když ta liknavost policie mě taky překvapila, kdo ví, kolik takových dalších návštěv si ten týpek pozve...

    Příjemný start do nového roku
    nominek

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Nejlépe hodnocené

Proč je tu vlastně tento blog

Konfrontace

Omyl VI - Bolesti na hrudi

Když doktor myslí, že je nemocný

Omyl VII - Překlepy