Stížnost
K pacientům se chovám obvykle slušně, a stížnosti na mne moc nebývají. Ale jak jsem vyhořelý, občas dávám nemocným najevo, pokud mne nebo systém zjevně zneužívají. Taková klasika je závrať či bolest trvající tři nebo čtyři neděle, která musí být objasněna někdy v neděli, občas k tomu ve tři ráno.Někdy je to docela pochopitelné. Na návštěvu přijedou děti a vyděsí se, v jakém je jejich maminka nebo tatínek stavu. Nebo se nemocný po třech týdnech zmíní u svého obvodního, že před časem necítil jednu půlku těla, a ten jej hned vypíše akutně do nemocnice. Ideálně v pátek odpoledne. Někdy jde o zjevné zneužívání... ale většinou neznalost. Lidi prostě považujou za samozřejmé, že jsme pro ně k dispozici 24/7 kdykoliv. Nepotřebujeme spát, nemáme privátní život, jsme jen pro ně. Někteří k tomu dodají, že přece platí pojištění a ne zrovna málo. Jednou jsem se jedné příbuzné, co se dožadovala informací někdy v devět večer, zeptal, co dělá za práci. Prý úřednici na radnici. "Vidíte,"