Svět podle Serotonina

Bude to asi dnes trochu delší. I když v doporučeních pro bloggery stálo, psát delší zprávy, a členit na kapitoly, většinu čtenářů včetně mne dlouhé kapitoly odrazují. Ale jsem už takový, neumím vše popsat jednou větou. Budiž to bráno jako pokus o podání zprávy budoucím, jak to dnes chodilo.  Zrovna před chvílí došel vnitřní mailovou poštou vzkaz, že došla (konečně) várka očkovací látky. Tentokrát je jí dostatek a tentokrát každý, kdo projeví zájem, se může okamžitě přihlásit nebo pro očkování na centrální příjem naší nemocničky osobně dojít.  Když jsem odcházel z práce (tyto řádky psány 22.2.), viděl jsem asi třicetihlavovou frontu lékařů a sester na centrálním příjmu - zájemci o očkování. Snad se na všechny dostane, není to tak zamozřejmé, jak budu psát dále. Chvilku jsem zápasil s pokušením, udělat si fotku této fronty, připomínající socialistickou frontu na banány. Ale ne, na to je přísný zákaz z ředitelství, za její odhalené zveřejnění hrozí vyhazov z práce. Také v ranních...

Služeb na záchrance bude teď asi méně. Zatímco v listopadu a prosinci jsem dělal záskoky a měl jednu službu za druhou, v lednu jsem měl i dvě náročné noční po sobě, teď to vychází na jednu za měsíc. A jsem i rád, že mám plánované vedlejšáky na vesnici do konce roku - přišly mi maily od kolegyně, která prosí, že jich má málo. Jako by teď byl jakýsi nadbytek záchranářů.     Kolega pak vyprávěl o několika lékařích z privátních praxí, kterým v covidové krizi dramaticky ubylo výkonů. Anesteziologové, kteří docházeli k privátním výkonům, nemají do čeho píchnout, protože elektivní zákroky jsou v dramatickém útlumu. Pak mají propad výkonů a dostávají se do krize podobně jako hospodští a majitelé lyžařských center. Hledají služby na záchranné službě, protože ta jezdí pořád.Nu, jsem rád, že mám do konce roku naplánované ten jeden až dva vedlejšáky na vesnici. Ne, že bych bez toho žíti nemohl, ale i tak... neztrácet rutinu. Ze zkušenosti vím, že tyhle věci se rychle mění. Každý rok se po...

Opravdu z jiného soudku. (Slibuji, že dokončuji dvě nebo tři reportáže ze záchranky) Básničky jsem dlouho nepsal. Ale tenhle nalezený medvídek ve sněhu u pumpy si o to přímo volal.  Věnováno všem nezamilovaným.      U pumpy ve sn ěhu leží tu plyšáček Mokrý a špinavý, medvídek malý Našité srdíčko – Valentýn - dáreček Kdepak je paní tvá, které tě dali?   Třeba šla pro benzín, náhoda nepřála U pumpy vypadl z kapsičky na chodník Nebo tě nechtěla, z okýnka hodila Jak u plotu uvázán zrazený psík   Možná tě odvrhla, neb bolí srdíčko Pro toho mládence, který tě koupil Hledíme na sebe, smutní jsme maličko Že to tak zraňuje když jsou lidi hloupí   Do kufru od auta schoval jsem plyšáčka Vyprat a vysušit, budu ho vozit Možná pak přece jen najde si miláčka Možná tě láska má bude chtít nosit...