Svět podle Serotonina

Poznámka: Ilustrace byly převzaty z profilu dívky, o které píšu, na její vlastní  žádost. Takto vidí ona sama sebe.  Můžete ji navštívit, její postřehy jsou inspirující.   Poslední dobou jsem psal o práci a o zážitcích a zkušenostech z ní. Dříve jsem psal i o lidech, které jsem někdy potkal, většinou v práci, ale i mimo ní. Tak tomu bude i dnes, tento článek je věnován jedné neznámé dívce, se kterou jsem se potkal ve virtuálnu.  Když se navštíví ta virtuální hospoda, kterou jsou sítě, občas narazí i na někoho zajímavého, kdo nese nějaký zvláštní příběh. Ač je to už vzácné.  Tahle dívka je svým způsobem taky pacientka. A proto sem tak trochu patří. Ale co, je to můj blog a mohu psát o čem a kom chci.    Není to pacientka moje a vůbec na ni nemám vliv. Někdy ale naznačí, jak svou  léčbu vnímá. Především psychiatrickou diagnózu - nevím jakou a ani to nepotřebuji vědět. Nu, pro její lékaře a terapeuty asi nic moc výsledek. Skeptická, snad jimi i pohrd...

  1 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, 2 jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 3 Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ (Genesis, Kap. 6) Od té doby se už lidé nedožívají starozákonního věku přes 800 let, ale nejvýš těch 120, vzácně o něco víc. Každopádně i podle genetiků (podle počtu dosažitelných buněčných dělení, zkracování telomer v chromozomech apod.) by lidské tělo mělo těch 120 let vydržet. Pak se definitivně rozpadne. No ale kdo se dočká takového věku?  Náboženské směry nabízejí věčný, obvykle posmrtný život. Křesťané slibují vzkříšení. Je to ale asi podle mne symbol... kdo by chtěl být žít věčně? Jak to popisoval jeden reformní kazatel: "Po vzkříšení budeme na této zemi, bude nám tak kolem třiceti a nikdy nezestárnem..." Naivní. Vše je jen dočasné a většina věcí časem unaví. Eternita je prokletí. E...