Svět podle Serotonina

 "V zahradě za cihlovou zídkou Popsanou v různých výročích Sedává na podzim na trávě před besídkou Děvčátko s páskou na očích. Pohádku o mluvícím ptáku  Nechá si přečíst z notesu Pak pošle polibek po chmýří na bodláku Na nenapsanou adresu..."       Určitě znáte tuhle nádhernou, nadčasovou písničku od Karla Kryla, pokud ne, najděte si ji pod názvem Nevidomá dívka na youtube.   Pro mne je to písnička dvojnásobně oslovující. Zpívali jsme ji v osmdesátkách na schůzích pionýra a u táboráku, připadali si hrdinně okusující zakázané ovoce, a pokoušeli se v ní hledat skryté jinotajné významy. Kdo to nezažil, nepochopí...  Asi víte, pokud znáte tuto písničku, tak že pokračuje slovy:  "Prosím vás nechte ji, ach nechte ji, tu nevidomou dívku,  prosím vás nechte ji si hrát,  vždyť možná hraje si,  na slunce s nebesy,  jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát..."        Tahle nevidomá dívka , se kterou jsem si psal na sít...

Pamatujete si ještě na uživatelku, kterou jsem náhodou potkal na sítích, kde (nejen) na službách brouzdám a chodím si povídat?  Mladá dívka, tenkrát ještě opravdu hodně mladičká, a psal jsem o ní v článku Obyčejná . Zdálo se mi, že jsem o ni psal docela nedávno, ale nyní vidím, že už uběhl rok. Rok je pro teenagery dlouhá doba, leccos se může změnit a vyvíjet. Něco o jejím osudu vím, ale to si nechám pro sebe, nechci a nebudu jí kompromitovat.          Článek jsem samozřejmě publikoval s jejím souhlasem a jejím vědomím, navíc se dá skoro říci na její vlastní přání. Ale článek ji přece jen zklamal. Především - nestala se slavnou, jak si představovala. Na mém blogu není dvorana slávy. Jen pár postřehů o lidech, se kterými se potkal Serotonin, ať v mezi pacienti, či jinde, včetně virtuálního světa.  Později si ona dívka postěžovala, že jsem o ní nepsal pěkně. Aspoň ne tak hezky, jak si představovala a očekávala.  Nemyslím si to, nemyslím si o ní nic ...