Svět podle Serotonina

Vzpomněl jsem si na jeden doják v české televizi. Typická reportáž komerčních zpráv hledajících senzaci. Jakási rodina zažalovala nemocnici a podala pár trestních oznámení. Za to, že nebylo u mladého muže kolem 40 let zavčas rozpoznáno disekující aneurysma hrudní aorty . Bolesti hrudi byly zaměněny za srdeční infarkt. Nepřežil to, a rodina soudí, že při včasné diagnóze a včasném transportu k operaci by byl živ a zdráv. Protože prý v rodině už jeden podobný případ měli. Tehdy včasný transport vrtulníkem k operaci do kardiochirurgického centra zachránil jinému příbuznému život.  Následovaly záběry na pohřební průvod a čerstvý hrob. Oni novináři to umí.  Nevím, jak proces a vyšetřování dopadlo. Ale pochybuji, že by oni příbuzní vyhráli. Diagnostika disekce aorty je velmi obtížná.  Je to vzácný jev a je třeba mít  zkušenosti, aby se na ni myslelo. Může imitovat klasický srdeční infarkt, nebo s ním i být kombinována. Tak prý tomu bylo i v tomto případě.  Obvykle se d...

Sedím právě v rychlíku do svého rodiště, před sebou laptop, a chci vyzkoušet ten pocit práce za jízdy vlakem. Vzpomínám na několik zajímavých fallů, o které bych se chtěl s případnými čtenáři podělit. Zde je první z nich, není to tak dávno, asi dva měsíce. Není ani moc zajímavý po medicínské stránce, ale objevilo se v něm jisté dilema.  Služby jsou na různých základnách různé. Některé jsou klidnější, mají mnohem menší počet výjezdů, než jiné. Základna uprostřed vekoměsta je pověstná, sloužil jsem tam jen několikkrát, a skoro jsem se nezastavil. I když i to je různé, naposledy na tamní noční jsem měl skoro 5 hodin v klidu...  Základny na malých městech a sídlech jsou klidnější. Nejraději mám služby v L., za velkoměstem. Není moc oblíbená, o služby tam nebyl zájem, takže nakonec přebrala záštitu nad nimi nemocnice, kde jsem dřív pracoval, a kam nyní občas jezdím jako externista. Byl totiž problém obsadit její služby dobrovolníky. Kolega to popsal: "Je tam nuda, celé hodiny se ni...

Opět  svoje eventuální čtenáře a zájemce po pauze způsobené prázdninami a možná i mou leností. Každopádně plná hlava nových případů.  Nebojte se komentovat nebo mi můžete napsat své názory na uvedený kontakt.  Dnešní popsaný případ  je celkem čerstvý, takže ani raději nenapíšu, jak je to dávno. Rozhodně jej mám v živé paměti.  I když se mne zase až tak moc netýká: pokud by se měl někdo chytnout za nos, já to (tentokrát) nejsem. Ale - kolektivní povědomí viny a chyby....   Je středa a sedíme v malé posluchárně demonstrační místnosti radiologické kliniky,  jak velí zvyk. Za katedrou jako ve škole zaujmul místo externí expert -  profesor z univerzitní kliniky a odborník na radiointervenční zákroky. Jsou prezentovány jen ty nejzajímavější  a sporné případy. Otevřené otázky, nejasné nálezy. Anebo je třeba důležité rozhodnutí  a chceme vyslechnout profesův názor.  Tu  se objeví obrázek další pacientky. Mé pacientky.  Obraz ...

  Přiznám se, že svůj bloček trochu zanedbávám, už dlouho volají tyto  stránky po úpravách a přetřídění, ale nějak to nestíhám. Tak se snažím  vydat aspoň jeden článek za měsíc. Ale protože to obvykle odkládám, často to vyjde na poslední chvíli. Třeba jste si už všimli dat vydání. Tak i tentokrát, snad to ještě v červnu stihnu.  Nápadů a inspirací je spousta. Ale vrátím se k jednomu svému pomníčku, tedy  pomníčku, o kterém vím. Je to již asi 16 let zpátky, a tedy dávno promlčené, z časů, kdy jsem se pokoušel prosadit si kariéru v Bavorsku, v malebném kraji mezi Salzburgem a Pasovem. Bylo to na jedné příslužbě, kdy jsem držel jako ten zkušenější, atestovaný, jedné mladší  kolegyni pohotovost na telefonu. Byl jsem mnohem mladší, ale už tehdy jsem byl považován za zkušeného.  Pamatuji, že byl horký den a večer uprostřed léta, jako dnes. Na příjem byl přivezen muž asi osmdesátiletý, dosud celkem zdráv, s náhle rozvinutou  obrnou levé strany. Kompletní...

Každého prý někdy bolela hlava, podle literatury je životní prevalence přes 90 procent. To ale taky znamená, že existují lidi, kteří nikdy bolest hlavy nepoznali, ač je to jeden z deseti, možná dvaceti. Nechce se mi věřit, ale i někteří z pacientů praví: "Nikdy mě nebolela hlava;  nevím, co to je." Sám naštěstí na bolesti hlavy netrpím, v poslední době jsou čím dál méně. Dřív jsem je ale míval častěji. Hlavně po nevyspání po službě, asi dvakrát jsem zažil opravdovou migrénu, kdy jsem skoro brečel bolestí a sám uvažoval, že si zavolám sanitku.  Chci tím říci, že bolesti hlavy respektuji, a s  lidmi, kteří je mají, dost cítím. Ať je to migréna , při které by si jeden nejraději vlastní hlavu usekl, anebo i ta chronická tenzní bolest hlavy , se kterou se vstává a uléhá, a která nutí pořád na sebe myslet a bere kvalitu života. Nechci moc rozepistovat teorii, je třeba ale se zmínit, že existuje taky bolest hlavy indukovaná analgetiky, a pokud někdo si zahání každý den střep v h...