MANV
Po hektických letních, pro někoho prázdninových dnech, se vracím na svůj blog, který jsem trochu zanedbal. Ale snad to v druhé polovině roku doženu.
Na louce mezi dvěma sanitkami bylo vybudováno ošetřovací místo - snad v překladu obvaziště - číslo dvě. Moje stanoviště. Saniťáci přinášejí na nosítkách dalšího raněného.
Vidím - vitální parametry v pořádku, jen tlak 110/50 je celkem málo. Pán ve věku 50 let si stěžuje, že jej silně bolí břicho. Rychlá prohlídka. Může mít vnitřní krvácení do břicha. Zatím ještě stabilní, to se ale může rychle měnit, může jít rychle do šoku. Ale jsou vážněji ranění. Zapisuji na jeho štítek nesmytelnou fixkou jméno a přiděluji mu žlutou značku.
MANV je zkratka pro Massenanfall von Verletzten (oder Erkrankten). Zjednodušeně řečeno, hromadná havárie, bez ohledu na počet, kdy počet raněných nebo nemocných přesahuje kapacity zachraňujícího personálu. Pro takovou situaci platí odlišná pravidla, než pro normální záchranářské zásahy. Cílem není zachránit nebo pomoci jednomu konkrétnímu člověku, ale pomoci a zachránit co nejvíce lidí s co nejlepším výsledkem.
V kurzech pro záchranáře se pravidelně věnuje nějaký čas teorii a taktice zasahování. Školí se v triage - tedy hodnocení nemocných, platí ale jiná pravidla. Vycházejí z poznatků válečné medicíny. Zjednodušeně - člověk, který nedýchá, ani po uvolnění dýchacích cest, dostane černou známku jako mrtvý. Za normálních okolností by se asi zahájila reanimace, na tu ale není v situaci havárie s mnoha raněnými místo, je třeba se věnovat jiným potřebným, kteří mají větší šanci na přežití. Při hodnocení se používají kategorie - černá (někdy modrá) - bez šance na přežití za stávajících podmínek (nedýchá), červená - bezprosředně ohrožený (bezvědomí, hrozící dechové selhání), zelená (lehce raněný, který může chodit, třeba zlomeniny) a žlutá (mezi tím). Triage se provádí na začátku a pak při trasportech a přesunech kontroluje, protože se může měnit, často zranění lehká se ukáží, že přece jen nejsou tak lehká. Nemocný je označen štítkem a etiketou a eviduje se, aby zůstal v chaosu nějaký přehled, třeba kdo se kam dostal (aspoň kvůli informacím pro příbuzné).
Po zpackané akci na známém leteckém dnu v Ramstainu v roce 1988, kdy zemřelo přes 70 lidí po nehodě letadel mezi diváky (viz odkazy na youtube), a kdy mohlo být mrtvých méně, nebýt chyb právě při organizaci a chaosu při záchraně, se nácviku chování při hromadné havárii věnuje stále větší pozornost.
Přicházím k dalším nosítkům. Mladý kluk, prý 17 let, bledý. Na nic si nestěžuje, jen se pořád ptá dokola, kde vlastně je a co se stalo. Nu poranění hlavy, taky má na čele oděrku a modřinu. A anizokorii, tedy nestejnou šířku zornic. To může být známka vážného nitrolebního poranění, třeba subdurálního hematomu, krvácení pod mozkovou plenu. Však tlak a další parametry jsou v pořádku. Zatím (jak dlouho ještě?) je při vědomí, takže se dá s akutními zákroky chvíli čekat. Dostává rovněž žlutou vizitku.
Přistupuji k nenápadnému klukovi. Promodralý, zjevně špatně dýchá, taky nízký tlak a saturace (tedy sycení krve kyslíkem, měřitelné laserovým čidlem na prstu) ukazuje 85%. To je celkem málo a zjevně potřebuje okamžité jednání. Takže štítek je červený. Oslabené dýchání vpravo...zjevně pneumotorax. Život zachraňující zákrok, pokud se jedná o tenzní pneumotorax, je rychlé zavedení drenu do pohrudniční dutiny. Pokud je zde natlačený vzduch, který poraněné místo pumpuje jako ventil, dojde k okamžité úlevě a zlepšení. Netrvá to ani půl minutu, a dren je zavedený.
Kolem přechází modrá vesta vedoucí lékařky (Leitende Notärztin, jak to přeložit? Vedoucí lékařka-záchranářka?). Předávám:"Tři žlutí, jeden červený - právě zavedený hrudní drén, tři zelení... Přikývne. Známe se z nemocnice, pracuje jako jedna z vedoucím na urgentu a taky jezdí se záchrankou, je opravdu dobrá."
Rozhlédnu se po louce. Docela mne to baví. Baví, protože vím, že dnes nikdo tady neumře. Černé štítky (pro zemřelé či umírající bez šance) se dnes nerozdávají. Rozdělení stanovišť, pokyny hasičů, někdy zmatená organizace transportu, vše je jako by to bylo opravdové. Ale stejně je to jen hra. Cvičení, i když veliké.
První cvičení takového typu od časů Covidu.
Pro mne první takové, kterého jsem se účastnil. Manévry. Od vedoucího záchranky pronikla informace, která se měla držet do poslední chvíle v tajnosti: "Bude to srážka osobního vlaku na přejezdu s osobním autem, které navíc bude hořet. Bude tam asi 70 raněných, z toho asi třicet v kategorii -červená-. Tedy masakr."
"Zúčastní se ho všechny svazy z regionu, celkem jich bude devět. Obrovský počet nasazených. Všichni mimo práci, dobrovolně mimo pracovní dobu, ti, co mají rozepsanou směnu, budou mít normální šichtu."
A pak je tu ještě jeden aspekt. Připravujeme se na válku. Teroristické útoky, bombardování."
Kdoví, co nás ještě čeká při eskalaci rusko-ukrajinské války.
Cvičení bylo naplánováno v sobotu, i my se jej účastnili ryze dobrovolně. Čtyři lékaři. Takže tu sobotu po ránu jsem ještě na základně vysrkl kafe a pak mi byl přidělen můj řidič. Byl to chlap s skoro 40 letou praxí, před důchodem. Ale sám potvrdil, takovou akci, cvičení takového rozsahu ještě nezažil.
Shromaždiště, poslední instrukce: "Až hvízdne píštalka, rozjedete se. První vůz minutu po hvízdnutí, pak dle časů, které máte. Simulují časy, jak by vás asi vyslal dispečink. V radiu pak jsou tyto možnosti: Ukončení akce! Nevíme, jak dlouho to bude trvat, možná i 5 hodin."
(Ve skutečnosti to byly nakonec necelé dvě hodiny). Takže po šesti minutách jsme vyrazili, plni očekávání, zmatky byly.
Byl jsem nakonec rád, že jsem si osahal takovou akci, o které jsem zatím jen slyšel na přednáškách. Ohmatat si, jak se dělá triage, a jak to vůbec vypadá, ty etikety, jak se dělá dokumentace. Ne, nechtěl bych to ve skutečnosti zažít. Naši ranění byli jen maskovaní studenti a spolupracovníci. Ve skutečnosti by asi bylo plno nechutností. Nicméně, už si dovedu představit, jak to asi bude chodit, a jak se říká, si vis pacem, para bellum, anebo těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
I na tom cvičišti, přes přípravu, byly zmatky a chyby. Za měsíc má být společne vyhodnocení, vyhodnocení i videonahrávek. Určitě těch chyb bylo plno. Ale byly i pozitivní věci.
Některé chyby, kterých jsem si sám všiml:
1. Můj sanitář byl nekompetentní. Jasně, to se lehce říká. Dělal to poprvé, stejně jako já. Při příjezdu jsme sice měli vytvořit s jedním vozem ošetřovací místo (něco jako první obvaziště), ale záhy jsme byli vyzváni, ať jdeme na 100 metrů vzdálené místo nehody, dělat první triage. Můj saniták to ignoroval, sám jsem nevěděl, co mám teď dělat. Důsledek: Na první zhodnocení bylo málo lidí, zjevně jsme chyběli.
2. Našemu vozu chyběla základní výbava. Ani kufřík s léky, ani modré vesty (odlišení lékaře, ti mají modré vesty), ani helmy, které byly povinné. Prý šlo ale o náhradní auto, které vůbec nemělo být vzato do akce.
Pak to celkem šlo a odsýpalo. Akorát jsem nevěděl, jak správně vyplnit registrační lístky, byla tam spousta chyb.
A třeba chyba č.3
3. Psal jsem o mladém klukovi s anizokorií. Nestejná šířka zorniček, známka možného nitrolebního krvácení. Jenže to na něm nebylo vidět, měl to jen poznačené v nálezu. A zapomněl jsem to zmínit na lístku. Tím se stalo, že při následné kontrole byl překvalifikován ze žluté na zelený štítek. V reále by ho to mohlo stát život, kdyby se nedostal včas k neurochirurgickému ošetření a byl by ve skupině lehce raněných nalezen mrtvý. Ale takové věci se stávají.
Několik vlastnoručně pořízených obrázků
Takto to vypadalo na shromaždišti
Poslední okamžiky před zahájením. Na startovní linii....a zrovna začal slejvák.
Po dojezdu na místo určení
Naše místo, vybrali jsme si pro Obvaziště II místo pod stříškou
Těch akčnich fotek nebylo moc, nebyl na ně čas, tak aspoň jedna z nich
Toto bylo simulované místo nehody. Aby to ani hasiči a saniťáci neměli tak snadné, mnozí zranění měli být uvězněni v zaklíněných vagónech.
Závěrečné foto
Při četbě mě napadlo, jak se asi simuluje promodralost nebo tlak 110/50, ale už je mi to jasné.
OdpovědětVymazatParadoxně asi čím víc chyb se při takové simulaci odhalí, tím lépe.