Svět podle Serotonina

Byla to jinak klidná služba, taková, jaké mám rád. Díval jsem se na film, mohl jsem si i zdřímnout, když zapípal alarm a na pageru se objevila hláška: Dětský domov..řezné rány..pokus o sebevraždu. A dívčí jméno. Nu, třeba to nebude tak žhavé, říkal jsem si. Pořezaných holek jsem už pár viděl.      Přijíždíme na uvedenou adresu se svým saniťákem a šoférem jako první, záchranné vozy jsou někde na cestě k jiným pacientům, takže k nám má přijet volná sanitka až ze sousedního okresu. To bude chvíli trvat. Spolu s dvěma vychovatelkami z tohoto ústavu (dětský domov) přicházíme k naší pacientce.  Vypadá to, že to opravdu přehnala a není divu, že svůj dozor vyděsila. 14letá buchta, není moc hezká, ale ani ošklivá, s brejličkami, prostě zcela normální holka. Sedí na židli vedle kanape, na kanape má na ručníku podložené nohy. Na obou holeních, od kotníků ke kolenům, má řezné rány, vedle sebe, jedna vedle druhé, takže připomínají nakrájený salám. Krev už zasychá, ale je jí tu pl...

    Určitě všichni znáte druhý díl básníků - Jak básníci přicházejí o iluze. Na počátku studia na vysoké škole je básník Šafránek zavalen učením a starostmi, jak to vše zvládne. Přitom se ale snaží přejít s jemným humorem a optimismem. Mezi množstvím učiva jsou i veselé chvilky. Musím potvrdit, vzpomínaje na své počátky na LF - ano, opravdu to takto chodí. Bylo toho hodně, ale taky veselé věci a příhody, někdy s černým humorem. Občas si něco připomenu, někdy hodím odkaz na účtu na twitteru pod hashtagem #doktorskehistorky. Většina se sice udála už dávno, ale protože k této práci patří celoživotní vzdělávání, do školy chodíme pořád. A pořád ve školních škamnech jako ve filmu Marečku, podejte mi péro.    Přihlásil jsem se na jeden víkendový seminář - vzdělávací akci, urgentní sonografie. Byla určena právě pro lékaře v záchranné službě.  Sonografické přístroje se stále zdokonalují, hitem jsou nyní takové ty malé, přenosné, viděl jsem i kapesní, které nejsou o moc v...

    L etošní rok nám přinesl pokračující Covid19-pandemii. Pro mne to znamená vyšší počet služeb v záchranné službě, protože zaskakuji za nemocné (včetně COVID-postižených) a za kolegy, kteří jsou vázaní prací v Covidáriu. O své peripetii se svým očkováním-neočkováním proti COVID možná napíšu někdy příště, bude to ale spíš jen kritika místních poměrů. V tomto příspěvku se vrátím k jednomu zásahu v jedmom "bytě" na počátku tohoto roku.   Služba na záchrance pořád překvapí něčím novým. Tahle služba byla na vesnici jako taková celkem klidná, dokud nezapípal alarm. Obvyklé hlášení: „Dušnost“. Můj šofér mne již upozorňoval, že tenhle výjezd bude nevšední. „Jezdíme tam celkem často, naposledy před dvěma dny. Je to příšerně špinavý a zasviněný barák a oni bydlí v třetím  patře. Po tom schodišti se ten muž nedá snést, to schodiště je úzké a k tomu rozbité. Ten muž je ležák. Takže ho vždycky vyprosťují hasiči skrze okno.“ Přijíždíme na místo. Před do...

Asi mě čeká oprava blogu (ze starších článků mi zmizely obrázky, pokud víte proč, napište prosím do komentářu nebo mi zprávu na email). Ne, že by byly nezbytně nutné, ale přece jen, ty díry vypadají nehezky. Za pár hodin už končí rok, a slíbil jsem si, že poslední letošní článek bude veselejší. Vzpomněl jsem si na nějaké příhody z dob dřívějších, tehdy nám až do smíchu nebylo, ale dnes je mohu dát k pobavení.  I v dalším roce bych chtěl psát veseleji. Někdy je ta práce veselá, a končí dobře, někdy smutnější. V hlavně nosím pár pacientů, o nichž mohu něco poreferovat, takže inspirace do počátku roku 2021 je tady.       A nyní slíbené "veselé historky". I.  Někdy na začátku své kariery, takže kolem roku 1996-1997, jsme přijali nemocného k vyšetření. Asi padesátiletý muž, stěžující si na poruchy rovnováhy, naše úloha byla odpovědět na příčinu potíží. Je pravda, že příčina mu svítila z očí - tenké nožky a tlusté břicho, kresba na kůži břicha, později v laborat...

  „Lepší je psát básničky, než na hrdle dvě smyčky“ psal jsem sám  kdysi v jedné říkance...     Myslel jsem si, že potěším případné čtenáře spíše něčím veselejším a nadějnějším v tomto vánočním čase. Avšak tyhle Vánoce jsou jakési divné, podobné nepamatuju. I na mne doléhají nyní   těžkosti všedního i pracovního dne, v době, kdy píšu tyto řádky, jsem zavalen osobními problémy jako už dlouho ne.   Takže neumím psát veseleji, snad napříště. Za dveřmi pracovny vrcholí Covidová vlna. Už jsme si několikkrát mysleli, že vrchol je za námi a už se to bude lepšit, bohužel pozorování tomu nenasvědčuje. Nicméně jsou lidé, kteří jsou na tom hůř, nebo to hůře prožívají.        Na poslední službě po dlouhé době klidu, jak je tu na vesnici zvykem, alarm s nápisem: „Otevření dveří, oběšen...“ Jedu se svým šoférem, který zapnul modrou blikačku. Tak se zeptám: „Odřízli ho, reanimovali?“ -„Nevím, prý jsou tam hasiči. Uvidíme.“  Ob...