Pomocná navigace

Postranní panel se rozklikne ikonkou vlevo nahoře

(Vážně) Veselé příhody

Asi mě čeká oprava blogu (ze starších článků mi zmizely obrázky, pokud víte proč, napište prosím do komentářu nebo mi zprávu na email). Ne, že by byly nezbytně nutné, ale přece jen, ty díry vypadají nehezky.

Za pár hodin už končí rok, a slíbil jsem si, že poslední letošní článek bude veselejší. Vzpomněl jsem si na nějaké příhody z dob dřívějších, tehdy nám až do smíchu nebylo, ale dnes je mohu dát k pobavení. 

I v dalším roce bych chtěl psát veseleji. Někdy je ta práce veselá, a končí dobře, někdy smutnější. V hlavně nosím pár pacientů, o nichž mohu něco poreferovat, takže inspirace do počátku roku 2021 je tady. 

 


 

 A nyní slíbené "veselé historky".

I. 

Někdy na začátku své kariery, takže kolem roku 1996-1997, jsme přijali nemocného k vyšetření. Asi padesátiletý muž, stěžující si na poruchy rovnováhy, naše úloha byla odpovědět na příčinu potíží. Je pravda, že příčina mu svítila z očí - tenké nožky a tlusté břicho, kresba na kůži břicha, později v laboratoři zvednuté jaterní enzymy, a v anamnéze (historii): Nechodí do práce, nezaměstnaný, rozvedený. Nejobyčenější obraz alkoholika. V podstatě to bude rychlé, čekali jsme. Alkoholová polyneuropatie, atrofie mozečku, alkoholová demence, k tomu alkoholová hepatopatie, a další řada potíží, které alkohol způsobuje. Nemocný dostane vitamíny, především vitamín B1-Thiamin, aby se zabránilo obávané Wernicke-Encefalopatii (závažné postižení mozku z nedostatku vitamínu B1; nebývá jen u alkoholiků, ale u nich především a typicky), a pak ho poučíme a zakážeme mu pít. Nabídneme mu speciální protialkoholní léčbu. Tu nejspíš stejně odmítne, protože přece není alkoholik (anebo je, ale není s to s tím něco udělat), a potíže budou trvat dál. 

S touto představou jsem přišel druhý den ráno do práce. Tento můj nemocný už na mne čekal u dveří, se slovy: "Je konec, jdu domů." Takže ho ani nezajímají výsledky testů a plán, co s ním chceme udělat. Nu, jeho věc. Jen nevím, proč vlastně do nemocnice přišel. Ale to ať si se svým svědomím vyřídí ten, kdo ho poslal, jeho praktický lékař. Co očekával od nemocnice. 

Sepisuji s ním reverz, poučuji o nutnosti omezit nebo pokud možno vynechat alkohol a chystám se, že budu rychle psát propušťák. Tehdy ještě nebyly rozšířeny počítače, vše se poctivě přepisovalo na stroji, a lékařská pracovna se poznala nejlépe podle klapání strojů. Když psali zprávy současně tři doktoři, a jeden používal třeba elektrický stroj, bylo na vyšetřovně i dost hlučno. 

Při psaní mě oslovila sestřička: "Víte, že ten nemocný utekl do K.?" "Co?" Okresní město vzdálené asi 40 km. "A jak se tam dostal?" "Taxíkem. Vyšel před bránu a zavolal si taxi. Jen tak v pyžamu." A ukázala mi zprávu policie z města K. 

Bylo to asi nejhezčí policejní hlášení, jaké jsem kdy viděl. Okopíroval jsem si ho, ale - papír někam odvál čas, a je to opravdu škoda. Zkusím ho (nepřesně) zrekonstruovat.

"Dne XY se na policejní stanici dostavil pan AB, představil se jako taxikář, a přivedl podezřelého YZ. Stěžoval jsi, že podezřelý YZ využil jeho služby, použil taxi k jízdě z fakultní nemocnice v krajském městě do okresního města K., aniž by zaplatil. 

Podezřelý YZ se k případu vyjádřil slovy, že byl předešlého dne zavřen ve fakultní nemocnici v krajském městě, tam dostal přes 1000 rentgenů (SIC) a cítí se ohrožen. Taxi pak použil k cestě domů, ale musel uprchnout v pyžamu, a proto nemá u sebe potřebnou finanční hotovost.

Bylo provedeno šetření ve fakultní nemocnici, kde se podařilo telefonicky spojit se sestrou příslušného oddělení, a sestra se vyjádřila, že podezřelý YZ je chronický alkoholik, a dále uvedla, že si pro něho už jedou. Dluh za jízdu z krajského města do K. zůstal neuhrazený, tím vznikla poškozenému taxikáři AB škoda ve výši 1700 korun."

 


 

Je fakt, že jsme poslali 40 km sanitku, aby našeho pacienta přivezla zpátky z policejní stanice do nemocnice. To bylo možné asi jen tenkrát, dnes by to nikdo neplatil. Samozřejmě, s nemocným jsem sepsal reverz a rychle a rád jsem ho vypoklonkoval, než udělá ostudu nebo další problém. Byl to jasně případ pro psychiatrii, ale i tam by musel jít dobrovolně, pokud neohrožoval sebe nebo někoho v okolí. 

II. 

Bylo to zrovna kolem Vánoc, v roce 1997 nebo tak nějak. Když o tom případě teď píšu, přijde mi těžko uvěřitelný, a čtenář mě ihned obviní, že je to vymyšlené. Na mou věru, stalo se to tak, jak opisuji. 

Přijali jsme - už ani nevím proč, asi bolesti v zádech - to bylo v té době obvyklý důvod k přijetí do nemocnice a vyšetřování páteře - poměrně mladého muže ve věku kolem třiceti. Ten hoch nebyl při přijetí ničím moc zvláštní. Proto byl službu konající mladý kolega (mladý jako já, tehdy jsme byli všichni mladí) překvapen telefonátem jeho maminky. Asi kolem 23°°večer, prý syn volá a vzkazuje, že mu máme poslat vrtulník na střechu. Kolega ho nechal hledat na pokoji, ale nebyl přítomen, a pak ochranka ověřila, že se opravdu dostal na střechu nemocniční budovy. Prý na ni vyšplhal po hromosvodu. 


 

Musím nyní dodat, že budova nemocnice, ve které jsem tenkrát pracoval, byla desetipatrová věžovitá budova a naše oddělení bylo v šestém patře, tedy už beztoho dost vysoko. Víte sami, jaké vyhlídky na přežití má pád z šestého patra. Ještě musím dodat, že bylo kolem Vánoc, dost zima, tak kolem -15°C a dost vše klouzalo. Vylézt v pyžamu z 6. patra na střechu, to byl kaskaderský kousek. 

Kolega ani nezjišťoval, co ho k takovému výkonu vedlo, a okamžitě ho poslal na uzavřené psychiatrické oddělení. 

III. 

Tento fall přidávám dodatečně. Udál se na rozdíl od obou předešlých docela nedávno a je spojen s činností na záchrance. 


 

Vyjeli jsme k mladému muži, na pageru svítila indikace: "Možná psychóza". Tento mladík ve věku kolem 35 byl dost aktivní na facebooku a na instagramu, a měl hodně followerů. Ale taky je zásoboval zneklidňujícími depresívními zprávami a najednou ze sítí zmizel  - vymazal se, aniž by někomu vysvětlil, proč. Co si budeme povídat, takové chvíle někdy máme a stává se, že někdo zmizí, aby se zase objevil (anebo ne). Jenže tento hoch nadělal svým sledujícím tolik starostí, že někteří začali telefonovat k němu domů, a telefony musela zvedat jeho maminka, a jiní přimo ohlásili případ na záchrance. Tak jsme se k němu dostali. Našli jsme ho v depresi, ale podrážděného, a v přítomnosti jeho ustarané maminky - starší dámy, která byla zjevně přetížená. Stěžovala si, že synek nechodí do práce, pije, a pořád sedí na počítači. Nu, určitě potřeboval pomoc, ale na nucenou hospitalizaci to nebylo, a dobrovolně se odmítl nechat odeslat. Tak jen upozornění pro ty, jež se nečekaně odpojí ze sítí. 

 


 




Komentáře

  1. Než dočtu dál - tak o obnově obrázků byl článek v Klubu blogerů zde:
    https://klub-blog.blogspot.com/2020/12/obnova-obrazku.html

    Mělo teď s tím problém více blogů.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pochopil jsem to ale tak, že tam se řešily problémy s převodem obrázků ze starého blog.cz. Já mám trochu jiný problém, mi zmizely obrázky ke článkům již vytvořeným na blogspotu.

      Smazat
  2. Musím říct, že protagonistů prvního i třetího příběhu je mi docela líto. A ten druhý - ten je vskutku téměř neuvěřitelný :-) Skoro mě až zklamalo, že se tam ten vrtulník na střeše neobjevil :-)

    Do Nového roku Ti přeji, aby ty příběhy veselejší, a nejlépe i dobře zakončené, převažovaly!
    A taky samozřejmě zdraví, štěstí a pohodu i v osobním životě...

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Nejlépe hodnocené

Proč je tu vlastně tento blog

Konfrontace

Omyl VI - Bolesti na hrudi

Omyl VII - Překlepy

Když doktor myslí, že je nemocný