Příhody z ultrazvukového kurzu

 

 

Určitě všichni znáte druhý díl básníků - Jak básníci přicházejí o iluze. Na počátku studia na vysoké škole je básník Šafránek zavalen učením a starostmi, jak to vše zvládne. Přitom se ale snaží přejít s jemným humorem a optimismem. Mezi množstvím učiva jsou i veselé chvilky.

Musím potvrdit, vzpomínaje na své počátky na LF - ano, opravdu to takto chodí. Bylo toho hodně, ale taky veselé věci a příhody, někdy s černým humorem. Občas si něco připomenu, někdy hodím odkaz na účtu na twitteru pod hashtagem #doktorskehistorky. Většina se sice udála už dávno, ale protože k této práci patří celoživotní vzdělávání, do školy chodíme pořád. A pořád ve školních škamnech jako ve filmu Marečku, podejte mi péro. 

 

Přihlásil jsem se na jeden víkendový seminář - vzdělávací akci, urgentní sonografie. Byla určena právě pro lékaře v záchranné službě. 

Sonografické přístroje se stále zdokonalují, hitem jsou nyní takové ty malé, přenosné, viděl jsem i kapesní, které nejsou o moc větší než chytré telefony. Nejsou sice tak přesné, ale pro hrubou orientaci postačí, a nic jiného není na záchrance třeba. 

Pomocí ultrazvuku se prý dá spolehlivě zjistit (či spíše vyloučit) pneumotorax, a tím vyřešit dilema, zda zavádět někde na ulici hrudní drenáž, anebo to není potřeba. Dá se orientačně potvrdit plicní embolie, a odpovědět na otázku, zda dávat ihned trombolýzu, nebo to nedává smysl. A jiné podobné věci. V nemocnici pak péči převezmou zkušení lékaři na svých mašinách. 

Protože se připravuje plošné zavedení těchto přenosných ultrazvuků i do záchranné služby, chtěl bych  kráčet s dobou a vyzkoušet, co vše taková věc umí. Seminář byl organizován leteckou záchrannou službou, přednost měli jejich zaměstnanci, ale překvapivě i na mne zbylo místo. Protože stále běží Covid - pandemie se svými omezeními, byl tento seminář organizován tak, že v sobotu byla výuka online - přednášky i diskuze probíhaly doma u počítačů. Ale v neděli jsme museli dojet těch asi 250 km k praktickým cvičením. Vyzkoušet si držení sondy nejde přes internet. 

Teorie byla asi taková, jako teoretická cvičení bývají. Až do okamžiku, kdy se slova ujala jedna mladá a hezká (jak jsem v neděli viděl) temperamentní kardioložka. 

Už když se ujala svého slova: "Když to vezmeme genderově, tvoří obě srdeční komory pár. Levá komora je ta silnější, mužský princip. A jako muž je zcela jednoduchá, předvídatelná a v podstatě prostá. Kdežto pravá komora, to je ženský princip. Je slabší. Ale je velmi složitá. Levá komora chce tisknout, a o nic jiného ji nejde. Pravá komora, ta se chce mazlit, podívejte se jak se objímá. Při systolické funkci chce tančit svou špičkou. Pokud je zdravá, tak tančí, a čím je zdravější, tím tančí raději. Možná, že opravdu není žena až tak složitá."

 

K teoretické výuce patřila i kontrola naučeného, takže zkoušení. Ukazovali nám různé obrázky... a bylo to bráno hravou formou chcete být milionářem. Ale i tuhle záležitost jsem odbyl. 

Nedělní prezenční výuka byla 250 km daleko, takže jsem si musel opravdu přivstat. Podle předpisů nás nesmělo být více, než deset, pak rozdělení na dvě výukové skupiny. A na začátku jsme si museli nechat udělat výtěr na COVID19 anebo předložit čerstvý test COVID-PCR (ten jsem si nechal opravdu den předtím udělat v práci, nechtěl jsem riskovat, že pojedu těch 2x250 km zbytečně). 

 

Jak už na takových akcích bývá, cvičení jsme dělali sami na sobě navzájem. Pacienty jako modely jsme neměli (na některých kurzech tohoto typu bývají pozváni pacienti, kteří jsou ochotni stát modelem a u kterých byly předtím v rámci léčby zjištěny různé nálezy. Takoví nemocní pak bývají objekty i u zkoušek pro licence. Tohle ale nyní za COVID časů nebylo možné. Navíc nálezy jako pneumotorax nebo srdeční tamponáda by vyžadovaly okamžitý zásah a těžko by někdo s takovým nálezem chodil po ulici). Takže jsme si mohli aspoň prohlédnout, jak vypadá nález u zdravého člověka, tedy u nás, jež se za zdravé považujeme. 

I když: Když  jsem stál modelem a zrovna se dělala echokardiografie, tzn. vyšetření srdce ultrazvukem, kolega jen řekl: "Nemá tam tekutinu kolem srdce? Výpotek?"  Odpověď: "Ne, to je jen tuk. Tuk v osrdečníku." Hm, takže mi srdce obrůstá sádlem. Měl bych se nad tím zamyslet. 

Pak jsem vyšetřoval jednoho staršího kolegu (je zvláštní, že i ve svém věku jsem patřil v kurzu k těm mladším). Ten mne upozornil: "Tu levou stranu jsi nevyšetřil pořádně?" Jak to? Hledám znovu - křivka a oblouk bránice, u ní pohrudnice, pod bránicí slezina, u sleziny ledvina.... levá ledvina.. kde je? Hledám ji, jezdím se sondou, a když se trápím dobrých pět minut, tak mi další kolega napoví: "On ji tam nemá..." Ano, ale nebyl operován, takové jizvy bych si hned všiml. Prý byl narozen s anatomickou variantou, má jen jednu ledvinu na pravé straně. Při vyšetřeních mu tohle náhodně zjistili. 

Pak se nám postavila modelem přímo naše temperamentní instruktorka.  Bez skrupulí si vytáhla košili a položila se na vyšetřovací lehátko. Když ji kolega jezdil tou ultrazvukovou sondou po břiše a po podbřišku, chytla mu ruku a ukazovala sama na sobě: "Podívejte, tady je močový měchýř. Tady před ním děloha, vaječníky...a dole se rýsuje pochva. Douglasův prostor, ten záhyb mezi dělohou a močovým měchýřem, vidíte, těhotná nejsem..."

Nu lékařka sice, ale měla odvahu. Já jsem neměl chuť jí ukazovat svou prostatu. Ale na to se našli jiní. 

Ale kdo jiný může nyní o sobě říci: "Svou instruktorku jsem viděl celou, i s intimními detaily. Zevnitř přes břicho."

Ve článku jsem si dovolil použít materiály a snímky z kurzu - z webináře. Následující krajinky jsem nafotil cestou domů. Krása krajiny kolem Oberfranken.