Svět podle Serotonina

Na rozdíl od jiných poučných případů se tento udál poměrně nedávno a tak ho mám v živé paměti. Poučení z něj by si mělo vzít více lidí. Ovšem při stresu při provozu přetížených lékařů na centrálním příjmu i jinde je skoro jisté, že se může opakovat. Následky mohou být fatální, a to nejen pro pacienta.  Měl jsem známého kolegu v ČR. Předpokládám, že se mu událo něco podobného, jako popisuji zde. Ten byl ale volán k odpovědnosti, trestní řízení, soud...a podmíněný trest spojený se zákazem povolání. Určitě pochybilo více lidí, jako v takových případech se chyby řetězí. Ale nakonec veškerá odpovědnost  padla na něho. Nakonec to neustál, a vzal si život. I tak končívají štvanice na lékaře, to by si měli jejich původci uvědomovat. Ten den jsem měl cosi do činění na akutnímu příjmu. Zaznamenal jsem telefonát svému kolegovi, internistovi-kardiologovi, trochu emočně vypjatý. Telefonoval mladší lékař z jednotky intenzivní péče kvůli pacientovi R. Zbystřil jsem pozornosti. Pana R. jsem p...

Po jistém odbočení k tématu v minulém příspěvku se nyní zase vrátím k psaní o  práci a o  zajímavějších  pacientech  a zážitcích. Tahle práce někdy vyžaduje odvahu a jít do rizika. Samozřejmě, riziko musí být přiměřené zisku, existuje i onen koeficient risk/profit/ratio .      Má to i právní konsekvence. Některé právní systémy, pokud vím třeba polský, definují pro lékaře tzv. přiměřené riziko. Lékař se může odchýlit od doporučených postupů, pokud chce docílit zisk - tedy profit pro pacienta. Toto riziko musí být ale přiměřené... musí být přiměřená naděje na úspěch a pravděpodobnost nežádoucích účinků nebo vůbec ublížení musí být taky přiměřená. Zda to tak je, musí hodnotit zase jiný lékař, znalec v oboru. Víme, že český právní systém je, podobně jako mnoho jiných věcí, v tomto sto let za opicemi.Právníci rozhodují chaoticky, Úroveň znalců je často  tak mizerná, že o tom referuje i lékařská komora. České vyšetřující orgány taky často za znalce povo...

Poznámka: Ilustrace byly převzaty z profilu dívky, o které píšu, na její vlastní  žádost. Takto vidí ona sama sebe.  Můžete ji navštívit, její postřehy jsou inspirující.   Poslední dobou jsem psal o práci a o zážitcích a zkušenostech z ní. Dříve jsem psal i o lidech, které jsem někdy potkal, většinou v práci, ale i mimo ní. Tak tomu bude i dnes, tento článek je věnován jedné neznámé dívce, se kterou jsem se potkal ve virtuálnu.  Když se navštíví ta virtuální hospoda, kterou jsou sítě, občas narazí i na někoho zajímavého, kdo nese nějaký zvláštní příběh. Ač je to už vzácné.  Tahle dívka je svým způsobem taky pacientka. A proto sem tak trochu patří. Ale co, je to můj blog a mohu psát o čem a kom chci.    Není to pacientka moje a vůbec na ni nemám vliv. Někdy ale naznačí, jak svou  léčbu vnímá. Především psychiatrickou diagnózu - nevím jakou a ani to nepotřebuji vědět. Nu, pro její lékaře a terapeuty asi nic moc výsledek. Skeptická, snad jimi i pohrd...

  1 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, 2 jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 3 Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ (Genesis, Kap. 6) Od té doby se už lidé nedožívají starozákonního věku přes 800 let, ale nejvýš těch 120, vzácně o něco víc. Každopádně i podle genetiků (podle počtu dosažitelných buněčných dělení, zkracování telomer v chromozomech apod.) by lidské tělo mělo těch 120 let vydržet. Pak se definitivně rozpadne. No ale kdo se dočká takového věku?  Náboženské směry nabízejí věčný, obvykle posmrtný život. Křesťané slibují vzkříšení. Je to ale asi podle mne symbol... kdo by chtěl být žít věčně? Jak to popisoval jeden reformní kazatel: "Po vzkříšení budeme na této zemi, bude nám tak kolem třiceti a nikdy nezestárnem..." Naivní. Vše je jen dočasné a většina věcí časem unaví. Eternita je prokletí. E...

Ona není až tak poslední, protože od té doby jsem měl asi dvě další. Než jsem se dostal k editování....ale i tak stojí za záznam.   Tato předposlední služba na venkovské základně nebyla nikterak náročná. Také tento článek bude asi poměrně krátký. Vlastně chci napsat jenom o prvním z výjezdů toho odpoledne. Nápis na displeji pageru byl zavádějící: "Chlapec v bezvědomí."   Nebylo to daleko, přijeli jsme na ulici k ležícímu 17letému klukovi. Mělo jít o dopravní nehodu, můj nemocný byl sražen couvajícím autem. Auto ho při couvání srolovalo pod sebe.  Saniťáci ho při mém příjezdu zrovna pomocí spineboard nakládali na lehátko a do vozu.   Spineboard se používá k znehybnění páteře při podezření na její poranění.         Policajti již byli na místě.  Údajně to bylo snad  jeho vlastní zavinění, když bez rozhlédnutí přebíhal za vozidlem. No, to není moje úloha, abych to zkoumal, to je věc policie.  Chlapec byl sice při vědomí, ale ...