Desatero - deset značek pro život

Dnešní článek je z jiného soudku. Ač to běžně nedělám, přidávám tento příspěvek k tématu týdne Desatero

Nejdříve pro odlehčení nemohu nevzpomenout na jednu zuřivou úču hudební výchovy na základní škole. Velice ráda nás rozcvičovala touto říkanou.

Můžete se zkusit nadechnout a jedním dechem:

Desatero šlo

Chytilo se devatera

Devatero osmera

Osmero sedmera

Sedmero šestera

Šestero patera

Patero čtvera

Čtvero trojma

Trojmo dvojma

Dvojmo jednera

Jednero babky, babka řípky,

Trhali trhali, řípka se přetrhla, babka se převrhla

A všichni se svalili na jednu hromadu.

A my v pubertálních letech jsme namísto toho šeptali: "Řípka se přetrhla babka se zabila."

Tak, a teď vážně. Admini vybrali téma dobře, náramně se hodí na tuhletu dobu, začíná čas půstu a rozjímání, čtyřicet dní před Velikonocemi.

A protože mě křesťanská víra oslovovala´a oslovuje, navíc jsem byl konvertista, oslovuje mě i Desatero.

Deset jednoduchých a přitom neskutečně těžkých imperativů. První část ve vztahu k Stvořiteli, druhá část ve vztahu k bližním.

---

Nechci se nyní zabývat jeho výkladem, komentáři, zpovědním zrcadlem a podobně. Na to jsou odborníci, vystudovaní teologové, kazatelé a religionisté, kteří se lépe vyznají. V literatuře a na internetu můžete najít spoustu více nebo méně kvalitního materiálu ke studiu. Jenže Desatero není jen ke studiu. Musí se jím žít. A je to velmi těžké. Není skoro nic těžšího než je dodržovat.

Proč bychom je vlastně měli dodržovat?

Někdy v roce 1997 jsem se zúčastnil English campu. Tábor pro dospělé, spíše tedy vysokoškoláky, s výukou angličtiny, organizovaný evangelickou mládeží. Poněkud jsem už věkově převyšoval průměr účastníků a jejich modus i medián, maje už po promoci, ale byli tam i starší táborníci, asi tři. Nejstarší ve věku, v jakém jsem nyní. Ale mezi studentíky jsem nakonec dobře zapadl.

Nejen, že jsem si procvičil konverzaci v americké angličtině se skupinou rodilých mluvčích ze Spojených států - misionářů nejrůznějšich povolání (učitelé, technici, ale i úředníci a několik mladých studentů) , ale poprvé jsem taky rozjímal a přemýšlel o světě a smyslu života.

A tak došlo i na to, že jsme jednoho podvečera rozjímali o Desateru. Proč ho dodržovat? K čemu je dobré? Není to omezení svobody? Takové šesté přikázání, vždyť to je přece ochuzení života!

Tak nějak jsem na to přišel a pravil: "Podívejte, přijel jsem sem autem. Abych mohl přijet, musel jsem se dívat na značky. Kde byla padesátka, tam jsem jel padesátkou. Kdybych nejel, nejspíš by se nic nestalo. Možná bych ale dostal pokutu. Taky bych mohl narazit do stromu nebo do někoho. Ublížit sobě nebo jinému. Ano, ono to omezuje mou svobodu, ale má to smysl."

A když je třeba zákaz předjíždění, tak to taky omezuje volnost. Ale má smysl. Stejný.

Někdy můžeme o nich pochybovat. Někdy jsou nesprávně rozděleny a umístěny. Nakonec, dopravní značky vyrábějí a rozdělují lidé.

Ale přímo od Stvořitele všech věcí jsme dostali deset dobravních značek na cestu životem. Taky je můžeme ignorovat. Možná se nic nestane...možná. Spíše narazíme. Ublížíme jiným anebo sami sobě.

Pak se rozpoutala diskuze, jaký mají jednotlivé body smysl a zda mají jako celek smysl. Nejvíc oponoval jeden asi devatenáctiletý maturant (mi bylo v té době dvacet pět a měl jsem skončený první rok praxe v nemocnici).

Zeptal jsem se ho: "Rozumíš teorii relativity? Té obecné? Rozumíš kvantové fyzice a roli interferonů v imunitní reakci? Myslím, že ani nehlepší znás a výzkumníci tomu nemohou plně rozumět. Ale snažíš se být chytřejší a poučovat Toho, kdo to vše vytvořil a vymyslel. A pro nás vyrobil jen několik málo značek."

Zkusil jsi je beze zbytku dodržovat? Vyžaduje to velké sebeodříkání. Když po nich půjdeme po jednom a druhém, zjistíme, že vlastně nikdy nejsme sto je dodržet.

Třeba nekrademe v obchodě, ale kdo nikdy nepoužil nelegální software nebo se nepodíval na film stažený z internetu? Kdo aspoň trochu nezáviděl druhému úspěch, lepší známku, lepší hračku? O dalších - raději nemluvě.

Když se podíváme na to, co stojí za neštěstím, válkami, hladem... skoro vždycky dojdeme ke konkrétním lidem, kteří přestoupili nějaká přikázání, někdy jednotlivci, někdy je jich spousta. Kdyby lidi dokázali tyhle příkazy dodržet, to by byl ráj na zemi. Ale není.

A když už nejsme sto je tedy dodržovat, měli bychom se o to aspoň pokusit. Ať už věříme ve Stvořitele nebo ne.