Svět podle Serotonina

Výjezdy RZP pro F-diagnózu (tedy psychiatrickou), nejsou až tak náročné na odbornost a adrenalinovou zátěž, jsou ale přece jen úporné a často časově zatěžující. Vzpomínám na svou asi první zkušenost tohoto druhu (vynechám těch několik ožralců, se kterými jsem se setkával od prvního dne. Opilost je totiž taky intoxikace s kódem F00.0 a tedy nemoc). Ještě možná neoschnul inkoust na mém čerstvém Notarztschein (přesně se to jmenuje Zusatzbezeichnung Notfallmedizin ), tedy papír/atestace, která vás opravňuje živit se jako lékař záchranné služby, a já, nažhaven sbírat zkušenosti, novic v červené vestě (ač v pokročilém věku 46 let) jsem se vrhal do praxe, připraven převzít i další úkoly (připraven a ochoten stále, nadšení už vyprchalo). Pro zainteresované připomínám podmínky k získání této kvalifikace, i když jsem už o tom psal třeba zde . Nejméně dva roky lékařské praxe na lůžkovém oddělení. Půl roku praxe na jednotce intenzivní péče a/nebo na urgentním příjmu, kde bývají ventilovaní pacien

Tento článek jsem začal psát zcela spontánně. A tu jsem zjistil, že zrovna dnes je Den učitelů. Budiž tento můj článek mým dárkem pro ně. Pan Miloš Zeman, ještě než se stal prezidentem, ve funkci předsedy tehdejších sociálních demokratů, prohlásil něco na způsob: "Nejváženějším občanem obce ať je napříště učitel!" Je jasné, že šlo jen o negaci předchozí Klausovy fascinace podnikateli tyu pana Koženého a vůbec jeho kampaněmi namířenými proti lékařům, vědcům a vzdělaným lidem obecně. Nicméně tato proklamace se nenaplnila dodnes. Nevím, jak jsou na tom učitelé dnes s příjmy; slyšel jsem, že dnes to už snad není taková katastrofa, jako bývala. Nicméně, když se řekne učitelka, tak je nadále vysmívaná a opovrhovaná. V paměti mám výroky svého tchána na adresu slovenských stávkujících učitelů: "Učit mají, však nič nerobí.." Hlas lidu hlas boží. Jaký bude asi hlas dělníka, který školou prošel s odřenýma ušima. Po rodičích je učitel (pokud budu počítat i třeba učitelky ve ško

Přece jen nejsou všechny výjezdy záchranné služby tak vážné, občas se i jeden zasměje. Takové mám nejraději . Jako třeba toho jednoho dne ještě na začátku mé kariéry. Asi tak na mé páté službě, krátce po ranní svačině, se objevil na pageru záznam: "Pacientka několik dní neviděna." Můj šofér pak doplňuje: "Už jsou tam hasiči a policajti. V klidu a pohodě, pokud je doma, reanimovat ji nejspíš nebudeme." Ne, to nebudeme. Ale lituji, že jsem do sebe hodil koblih s kávou. Káva mi při jízdě dělá zle. A vyzvracená se špatně uklízí. Často jsem slýchal z vyprávění kolegů, jaký je to zážitek, najít pacienta po dvou nebo i třech týdnech po smrti, někdy i po delší době, hlavně když si sousedi stěžují, že to je cítit.Čekal jsem taky něco takového. Nucená otevření dveří nebývají zase tak vzácná a aspoň jednou za měsíc bývají. Přijíždíme. Policajti a hasiči jsou opravdu na místě. Jejich zámečník už se chystá zápasit s dveřmi. Sousedi upozorňují, že tato asi šedesátiletá žena nebyl

V posledním dílě Harryho Pottera mladý Harry hovoří se zemřelým Brumbálem. Nakonec se ho zeptá: "Tohleto je skutečné, nebo se to děje jen v mé hlavě?" A Brumbál odpověděl: "Samozřejmě se to děje jen v Tvé hlavě. To ale neznamená, že to není skutečné..." Věnováno Inigovi V časopise Der Nervenarzt č. 3 z března 2013 vyšel na první straně (283) článek Neurotheologie. Popisoval současný stav výzkumu mystických zážitků a jejich pokusů o racionální, vědecké vysvětlení. Pro mne byla taková informace nová v tom , že jsem se v seriozním odborném časopise (časopise Německé psychiatrické a neurologické společnosti) poprvé dočetl o tom, že takový výzkum vůbec existuje. Dále jsem se jakoby oficiálně dověděl o vědeckém uznávání existence oněch zážitků z blízkosti smrti a jejich výzkumů. Samozřejmě, že výklad těchto jevů vychází z odborného, takže materialistického, pohledu. Náboženským fanatikům se to nemusí líbit. Ale třeba je to Jeho vůle, že některé věci fungují tak, ja

Potkával jsem ho, když jsem chodíval do Edeky nakupovat. Nedal se přehlédnout. Vysoký robustní muž, chlap jak hora, a se svým plnovousem vypadal jako nějaký starozákonní prorok. V Normě se pravidelně vyložil vedle automatu na vrácení lahví, na celtovině a kolem sebe rozmístil ručníky a deky. Jako by se tam chystal přenocovat. Nakupující chodili okolo a snažili se ho ignorovat, uhýbat očima... Včetně mne. Pravda, nějaký další pošuk bezdomovecký... Od pondělí do čtvrtka tam lehával, od rána do večera. Nevím, jak to bylo v noci, když zavírali obchod. Nechal se vyhodit? Ten čtvrtek odpoledne zase zapípal alarm - výjezd - muž v obchodě s poruchou chování, podezření na psychózu . Přijíždíme. Asi čtyřicetiletý živě gestikující muž a kolem asi pět policajtů, rozmlouvající s tímto člověkem připomínajícím Mojžíše. Takže je to tak - už asi začal svým neobvyklým chováním vadit. Nenechal se ze svého homelessáckého bivaku vykopnout, tak se přivolala policie, policie si sehnala tlumočníka a poté, co

Duševní onemocnění mají v současně plané klasifikaci nemocí počáteční písmeno F. Například F00.0 je intoxikace alkoholem (česky - zpitý pod obraz), F17.1 kouření, F65 a podskupiny si píšou třeba úchyláci (připomínám, že homosexualita už není považována za nemoc, ani abnormalitu, proto nemá ani svůj kód. Komentovat to nebudu). Výjezdy záchranné služby kvůli F-diagnózám jsou velmi časté a tvoří přes dvacet procent všech zásahů. Nejčastější jsou asi intoxikace - přeloženo do češtiny zpití ožralové a sjetí feťáci. Absťáky jsou méně často. Potom sebevraždy. Obvykle demonstrační, protože kdo to myslí se sebevraždou vážně, tomu se většinou i povede; a pak je třeba jen vypsat předběžné oznámení o úmrtí, policie je většinou už na místě. Nejčastěji prášky. V lepším případě vitamíny (pokud o sebevraždu několika pláty B-komplexu jsem zaznamenal opakovaně), v horším případě antidepresiva. A antidepresiva jsou už hodně zlá, často působí poruchy srdcečního rytmu. Vzpomínám na mladého kluka, kterého p

Psáno k tématu týdne blog.cz Už podruhé mi admini serveru naběhli na vidle. Nejsilnější zážitek... a bylo mi jasné, že hned vím, o čem budu psát. Vzpomínám na první setkání se smrtí. Ne s mrtvým člověkem nebo zvířetem, či jeho tělem (nebo jeho zbytky), to už jsme měli dávno za sebou. Ale s jejím majestátem, jak přichází. Byl jsem medik v třetím ročníku na povinné ošetřovatelské praxi. Jeden z mých prvních nemocných byl asi semdesátiletý pan H. (jméno dodnes pamatuju). Měl nemocné srdce a ležel v nemocnici už předtím, než jsem přišel. Byl velmi příjemný, vzdělaný učitel, rád se se mnou dával do řeči - jak jde škola, kde vlastně studuju, ptal se na koníčky a zájmy. Na vizitě mě primář vyzval: "Poslechni jeho srdce." Měl na srdci šelest, který - jak se říká - šel slyšet ode dveří, takže i moje tehdy ještě necvičené ucho ho okamžitě poznalo. "Má po infarktu díru v mezikomorové přepážce," znělo vysvětlení. "To srdce dlouho nevydrží. Volal jsem na kardiochirurgii do

Tentokrát to bude z úplně jiného soudku.... Možná vás učarovaly příběhy návratů ztracenců, doma již oplakaných, jak známe třeba z filmů Bílé peklo nebo Útěk ze Sibiře. Možná vám přijdou neskutečné. A přece, chystám se teď vyprávět příběh, pro který nemusím chodit nijak daleko. A nechci, aby upadl zcela v zapomnění, jak mu hrozí. I. Ten den, kdy končil starý svět, jak ho všichni znali, nebyl nijak zvláštní. Nakonec - i podle Písma řekl Kristus něco v tom smyslu, že konec světa přijde nenápadně jako zloděj zadními vrátky, bez zvláštních znamení a upozornění. Jako zvláštní znamení konce starého světa vyváněly toho letního dne kostelní zvony a na nárožích celého Rakouska-Uherska, taky v Čechách a taky ve Frýdku a v Třinci se vyvěšoval slavný manifest starého pána na císařském trůně - Mým národům . "Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války ," psal s