O tom koronaroviru

Napíšu něco o tom koronaroviru. Nebude to odborný článek, různých odborných článků je v časopisech hodně. Jsem trochu líný kompilovat odbornou literaturu, tak jen spíš sepíšu své dojmy a postřehy. Věci obecně známé, a píšu z hlavy, bez literatury.

Ostatně se beztoho objevila spousta odborníků. Při čtení Facebooku a Twitteru má jeden dojem, že jsme se stali všichni odborníky na epidemiologii - jako dříve na fotbal a na politiku.
Tak ať je tento článek méně pohled lékaře, jako spíše občana a prostého pracovníka v nemocnici.

Celá země je naruby. Tohle se prostě nedá ignorovat. Od 13. března nechodí německé děti do školy, v Čechách to bylo o týden dříve. Přestala promítat kina, zastavila se divadla, uzavírají jsou hospody. V podstatě je povoleno chodit do práce, a to navíc jenom někde. Služby přestaly fungovat. Velká část obchodů se uzavřela. Celá země je ochromena. Je to jako za mobilizace.

---

Po dlouhém období růstu a prosterity je za dveřmi těžká krize. Služby přestaly fungovat. Víme, jak poklesla hodnota koruny. Objevují se první nezaměstnaní.

Epidemie kdysi

Kdo pamatuje něco takového? Pravda, byly tady chřipkové epidemie, jmenovitě epidemie sezónní chřipky, které občas vedly i k chřipkovým prázdninám.

Taky si pamatuji na malé epidemie meningokokové meningitidy. Kolem roku 1994 se objevil nový, agresivnější kmen meningokoka typu C Ten způsoboval malé epidemie především ve středoškolských a vojenských kolektivech, které přinesly několik mrtvých mladých lidí. Na předmětu epidemiologie jsme se tím zabývali. Meningokok C zabíjel celkem vzácně, promořenost byla vysoká, a při studiích se ukázalo, že skoro všichni kontakty se zemřelým měli tuhle bakterii ve výtěrech. Meningoková infekce a meningokoková sepse s Ale když se rozjela meningokoková sepse a selhání nadledvinek při syndromu Friderichsen-Waterhouse, byl to průšvih, protože tohle vede během několika málo hodin k smrti.

Pamětníci pak vědí o epidemii cholery na východním Slovensku kolem roku 1968.

V Asii se objevilo několik epidemií. Třeba SARS. Ty byly ale rychle zvládnuty. Díky zkušenostem s nimi si dovedly země, jako například Korea, s takovou epidemií rychle poradit. V Africe se občas objevovala ebola.

Nesmíme zapomenout na epidemii marburské horečky v západním Německu.

Epidemie moru, které sužovaly středověkou Evropu, se naštěstí už neobjevují. Je to možná - prý dáno také vymizením tehdejší populace krys a jejím vytlačením skrze potkany. Potkani jsou totiž pro přenos moru méně nebezpeční. Yersinia pestis, bakterie moru, je také citlivá na antibiotika, především na tetracyklin, a už nezpůsobuje takovou hrůzu, jakou známe ze středověku.

Nicméně víme také že několik morových ran se objevuje i nyní. Naposledy v Indii asi před 20 lety. Tehdy bylo hodně mrtvých i mezi zdravotníky.

Asi největší známá epidemie byla epidemie španělské chřipky z let 1918 a 1919. Pokud vím, přinesla asi 20 milionů obětí. Právě tahle velká epidemie se srovnává s tím, co nás postihlo v tomto roce.

O tom viru

O koronaviru jsem slyšel poprvé někdy na přelomu roku. Tehdy se říkalo, že infekce je podobná chřipce. Má podobnou epidemiologii, v podstatě ale nešťastnou. Má dlouhou inkubační dobu, tzn. dlouho trvá od nákazy do začátku onemocnění. Přitom dlouhodobě může nakažený virus dál šířit a nevědět o tom. Většina nákaz proběhne více méně lehce, ale velká část, a to i u mladých lidí, rozvine těžké plicní postižení s dušností a bude potřebovat umělou ventilaci.

I v tomto se podobá chřipce, i na chřipku umírá celkem hodně lidí. Namísto srovnávání s běžnou sezónní chřipkou je adekvátní srovnání spíše právě s onou španělskou chřipkou z roku 1919.

Ta byla v té době taky zcela nová, a lidé proti ní neměli přirozenou ochranu.

Proti tomuto viru nemáme přirozenou imunitu, je to něco nového. Podobně, decimace původních obyvatel Ameriky zavlečenými nemocemi.

Tento vir byl údajně přenesen z netopýrů. Rozšířil se z Číny (která je obviňována pro podcenění epidemie) a pak přešel do celého světa. K nám se dostal přes Itálii, údajně ho přivlekli lyžaři a turisté, kteří trávili v Itálii prázdniny. Odjížděli lyžovat, i když se již vědělo, že tam jsou epidemické oblasti.

Nevyhledával jsem literaturu o které bylo napsáno již plno. Vlastnosti tohoto kurzu je, že se váže na angiotensinový receptor. Ten se nachází v plicních buňkách. Takže tenhle ten vír na rozdíl od chřipky nenapadá horní dýchací cesty, on sedne přímo na plíce a vpyrovokuje zápal plic. Typické jsou splývavé infiltráty, zastření, jako by na rentgenu někdo polil plíce mlékem.

Na poškozenou tkáň nasednou bakterie, dojde k superinfekci. Nebo se hodně mluví o cytokinové bouři, tj. vlastní obranná reakce těla ničí plicní tkáň. Kromě toho způsobuje tento vir postižení srdečního svalu a i centrálního nervového systému.

Většina nakažených to odnese jenom ne příliš těžkým onemocněním dýchacích cest. Podíl těžkých případů je ale příliš vysoký.

Léky

Jde o virus, takže léky nejsou známy. Zkoušejí se antimalarika, například hydrochlorochin. Taky se zkouší japonský faviripavir, kolem kterého bylo hodně řečí (in

iciativa pana Okamury). Osvědčil se remdesivir. Nevím, jaká je jejich účinnost, cena bude asi taky nepříliš nízká.

Hrdinové

Jak to šlo

Na začátku se situace nezdála tak vážná. Když se objevily první zprávy z Asie, měli obavy jenom turisté kteří se chystali do těchto zemí.

Vzpomínám na jednu svou známou, která měla obavy, protože do této oblasti se právě chystal její syn, navíc nemocný leukémii, a tedy imunosuprimovaný. Tehdy jsem odpověděl obvyklým argumentem, že jde vlastně o zvláštní druh chřipky. Není to tak docela nepravda, ale tahle chřipka je opravdu zvláštní.

Pak se objevila ta první onemocnění v Itálii. Itálie byla brzy prohlášena za uzavřenou oblast. Dnes se obviňují turisté a lyžaři, že právě oni zavlekli nákazu do našich zemí. Ovšem v našem globálním světě by nákaza dříve či později přišla stejně.

Zprávy z Itálie a z Číny byly zpočátku brány na lehkou váhu. Ale blížící se epidemie začala způsobovat typické chování obyvatel brzy zmizelo z některých obchodu zboží především papírové ubrousky a toaletní papíry. A velice brzy zmizely obličejové masky. Obličejové masky se vůbec brzy staly nedostatkovým zbožím, a to nejen u nás. U nás byla ale brzy obviňována vláda a Andrej Babiš za odpovědnost. Nu, nevím, jak to doopravdy bylo, ale nedostatek masek nebyl jen u nás, v Německu nakonec taky, i když ne tak kritický.

Že je situace vážná, dokazuje i to, že se objevilo celkem málo vtipů. A přitom jsme národ vtipálků.

Ale některé jsem zaregistroval:

Na poštu vtrhli maskovaní muži. Ale všichni si oddechli, bylo to JEN přepadení.

První obětí koronaroviru byla důchodkyně v supermarketu, na kterou se převrhly pytle s moukou.

"Nemáte koronarovirus?" ptá se řidič v autobuse kašlajícího muže. "Ne, jen otevřenou tuberu." "No chválabohu."

Ale jak přicházely hororové zprávy z Itálie, přecházel smích.

Dne 13.3. byl pátek a každý první pátek 13. v roce bylo ve zvyku scházet se v našem ročníku. Po dlouhé době jsem se asi dvakrát zúčastnil a i tentokrát jsem měl zájem. Ještě na začátku března jsem s účastí počítal. Váhat jsem začal až kolem 9.-10.3. Tehdy se začalo v českých zprávách mluvit o zastavení výuky na školách, ke které později opravdu došlo. A taky o uzavření hranic. Mohl bych mít při cestování problémy, tak jsem tu cestu nakonec zrušil.

U nás v Německu se na českými opatřeními ze začátku kroutilo hlavou. Zatímco v Čechách už byly zastaveny školy, zavřeny hospody a pomalu se chystala povinnost vylézt na ulici jen v roušce, v Německu tahle povinnost není ani dnes. Ze začátku se Němci prý smáli, fotili si zarouškované Čechy. Ale smích přešel. I zde byla zavedená opatření, i když liknavě a s velkým zpožděním.

Týden po ČR, kolem 12.3., prohlašovaly zprávy v německém rádiu, že se školy zavírat nebudou. Dne 13.3. ráno se ve zprávách hovořilo o možnosti, že někde snad ano, rozhodnou místní úřady. A odpoledne přišla dcera ze školy s tím, že do Velikonoc se už do školy nepůjde. Několik dní poté i německá strana uzavřela hranice.

Roušky se objevily v Německu až docela nedávno, před pár dny. Hodně dlouho, přes tři týdny, se stalo zvykem nosit roušky v nemocnici. Spíše se zaváděla jiná opatření. Požadovalo se třeba udržování rozestupů, do obchodu jen 40 lidí (s vozíkem), postupně se objevovaly skla před prodavačkami.

Prodavačky jsou odděleny sklem nebo průhlednou hmotou.

Do obchodu se pouští jen omezené množství vozíků.

Začalo se testovat. Nejdřív jen lidi s horečkou a kašlem, kteří byli v rizíkových oblastech. Byly pro to vyčlena testovací místa, třeba na výstavišti. Problém je nedostatek testovacího materiálu a dlouhé zpracovací doby. Ty se liší od laboratoře - od několika hodin po několik dní. Každopádně se i tohle zefektivnilo za těch pár týdnů.

Covid klinika byla vyčleněna v centru města, část plicního oddělení. Nevím, do jaké míry je plná. Naše město má snad štěstí, že tady epidemie tak naplno nepronikla. Prý tam leží i několik Italů, kteří byli v rámci evropské solidarity přijati.

I v naší nemocnici je vyčleněné infekční covid oddělení. Je ale skoro prázdné.

Při pohledu na velikonoční vylidněnou nemocnici, při poslechu zpráv ze Španělska a Ameriky, kde prý epidemie kosí lidi na ulicích, si říkám, že na tom nejsme tak zle. A přece přicházejí zprávy o obětech, z Čech i ze Saska.

Jsme, odhaduji, v polovině. Kdoví, jak dál. Začíná se mluvit o uvolnění karantény, tzv. promořování. Spíš se ale neví, co dál. Karaténa nemůže trvat donekonečna. Ekonomika stojí, budou nezaměstnaní, může se stát kdovíco. I děti se musí někdy zase začít učit, tohle karanténní učení online (které třeba občas provádí třídní učitel mé dcery, o kterém jsem psal zde) je jen nouzovka.

Epidemie asi ještě nekončí, takže tento artikl může mít pokračování. Skoro abych napsal O tom Koronaroviru I nebo založil zvláštní rubriku.